14 C 86/2023-53 — Okresní soud ve Znojmě

1. Žalobou ze dne 1. 11. 2022 se žalobkyně po žalovaném domáhá zaplacení částky 108 845 Kč s příslušenstvím, neboť právní předchůdce žalobkyně [právnická osoba] uzavřel s žalovaným dne [datum] smlouvu o zápůjčce [číslo] poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč, kterou měl žalovaný vrátit spolu s částkou ve výši 19 403 Kč sestávající z úroku v částce 4 569 Kč, s úrokovou sazbou ve výši 14 % ročně, z odměny za zpracování a flexibilní splacení v částce 10 442 Kč a poplatku za vedení účtu ve výši 4 392 Kč, to vše v 24měsíčních splátkách po 2 059 Kč. Žalovaný však nehradil sjednané splátky řádně a včas, celkem na pohledávku uhradil 14 413 Kč [právnická osoba] následně postoupila svoji pohledávku za žalovaným dne [datum] na žalobkyni. Žalovaná částka 34 990 Kč sestává z jistiny 22 113,72 Kč a dlužné částky poplatku 12 876,28 Kč. Dne [datum] uzavřel právní předchůdce žalobkyně [právnická osoba] s žalovaným smlouvu o zápůjčce [číslo] poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši 45 000 Kč, kterou měl žalovaný vrátit spolu s částkou ve výši 31 951 Kč sestávající z úroku v částce 6 854 Kč, s úrokovou sazbou ve výši 14 % ročně, z odměny za zpracování a flexibilní splacení v částce 15 413 Kč a poplatku za vedení účtu ve výši 6 588 Kč, to vše v 24měsíčních splátkách po 3 207 Kč. Žalovaný však nehradil sjednané splátky řádně a včas. [právnická osoba] následně postoupila svoji pohledávku za žalovaným dne [datum] na žalobkyni. Žalovaná částka 73 855 Kč sestává z jistiny 45 000 Kč a dlužné částky poplatku 28 855 Kč. 2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil a k nařízenému soudnímu jednání se bez omluvy nedostavil, soud proto ve věci rozhodoval jen na základě skutkových tvrzení žalobce a na základě jím předložených listinných důkazů. 3. Ze smlouvy o zápůjčce ze dne [datum] [číslo] ze smluvních podmínek smlouvy o zápůjčce vzal soud za prokázané, že mezi společností [právnická osoba] a žalovaným byla uzavřena smlouva, kterou se společnost [právnická osoba] zavázala poskytnout žalovanému zápůjčku ve výši 30 000 Kč a žalovaný se zavázal vrátit společnosti tuto zápůjčku spolu s poplatkem ve výši 19 403 Kč s tím, že tento poplatek se skládá z úroku ve výši 4 569 Kč a z administrativní činnosti ve výši 10 442 Kč a z vedení zákaznického účtu ve výši 4 392 Kč, v pravidelných 24měsíčních splátkách po 2 059 Kč, poslední splátce ve výši 2 046 Kč s tím, že splatnost první splátky byla stanovena 5. den od data uzavření smlouvy. V případě, že by zákazník splátku řádně a včas neuhradil, byla společnost oprávněna požadovat úhradu celé zbývající dosud neuhrazené části celkové dlužné částky. RPSN byla stanovena ve smlouvě sazbou 6856 %, výpůjční úroková sazba byla sjednána jako pevná sazbou 14 % ročně. Částka ve výši 30 000 Kč byla do 3 pracovních dnů od podpisu smlouvy převedena bezhotovostně na bankovní účet žalovaného. [právnická osoba] postoupila svoji pohledávku za žalovaným ze smlouvy o zápůjčce na žalobkyni. O postoupení pohledávky byl žalovaný informován dopisem původního věřitele ze dne 30. 1. 2022. 4. Ze smlouvy o zápůjčce ze dne [datum] [číslo] ze smluvních podmínek smlouvy o zápůjčce vzal soud za prokázané, že mezi společností [právnická osoba] a žalovaným byla uzavřena smlouva, kterou se společnost [právnická osoba] zavázala poskytnout žalovanému zápůjčku ve výši 45 000 Kč a žalovaný se zavázal vrátit společnosti tuto zápůjčku spolu s poplatkem ve výši 28 855 Kč s tím, že tento poplatek se skládá z úroku ve výši 6 854 Kč a z administrativní činnosti ve výši 15 413 Kč a z vedení zákaznického účtu ve výši 6 588 Kč, v pravidelných 24měsíčních splátkách po 3 207 Kč, poslední splátce ve výši 3 190 Kč s tím, že splatnost první splátky byla stanovena 5. den od data uzavření smlouvy. V případě, že by zákazník splátku řádně a včas neuhradil, byla společnost oprávněna požadovat úhradu celé zbývající dosud neuhrazené části celkové dlužné částky. RPSN byla stanovena ve smlouvě sazbou 6791 %, výpůjční úroková sazba byla sjednána jako pevná sazbou 14 % ročně. Částka ve výši 45 000 Kč byla do 3 pracovních dnů od podpisu smlouvy převedena bezhotovostně na bankovní účet žalovaného. [právnická osoba] postoupila svoji pohledávku za žalovaným ze smlouvy o zápůjčce na žalobkyni. O postoupení pohledávky byl žalovaný informován dopisem původního věřitele ze dne [datum]. 5. Po takto provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba je částečně důvodná. 6. Ze zákaznické karty žalovaného ze dne 25. 3. 2029 bylo prokázáno, že žalovaný pro účely uzavření smlouvy původnímu věřiteli uvedl a doložil, že je zaměstnaný jako řidič, má čistou mzdu 25 925 Kč a další čistý příjem domácnosti ve výši 18 000 Kč. Jeho měsíční odhadované výdaje činily 3 000 Kč, neměl žádnou splátku úvěru a měl jednu vyživovací povinnost, bydlel v domě ve spoluvlastnictví, žádal o poskytnutí zápůjčky ve výši 30 000 Kč. Žalovaný uvedl, že je svobodný, má učňovské vzdělání, a má jednu vyživovací povinnost. 7. Ze zákaznické karty žalovaného ze dne 22. 8. 2019 bylo prokázáno, že žalovaný pro účely uzavření smlouvy původnímu věřiteli uvedl a doložil, že je zaměstnaný jako řidič, má čistou mzdu 27 526 Kč a další čistý příjem domácnosti ve výši 20 000 Kč. Jeho měsíční odhadované výdaje činily 3 000 Kč, měl jednu externí splátku úvěru ve výši 1 000 Kč a měl jednu vyživovací povinnost, bydlel v domě ve spoluvlastnictví, žádal o poskytnutí zápůjčky ve výši 50 000 Kč. Žalovaný uvedl, že je svobodný, má středoškolské vzdělání, a má jednu vyživovací povinnost. 8. Dle skutkových tvrzení žaloby a předložených listinných důkazů měla být mezi původním věřitelem a žalovaným uzavřena smlouva o zápůjčce dle § 2390 a následujících o. z. a zákona o spotřebitelském úvěru. Soud předložené listinné důkazy posoudil a vyhodnotil s přihlédnutím k rozsudku Soudního dvora EU (dále jen„ SDEU“) ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18, ve kterém SDEU potvrdil, že harmonizovaná unijní úprava v oblasti spotřebitelských úvěrů ukládá vnitrostátním soudům povinnost zkoumat z moci úřední, zda věřitel před uzavřením smlouvy řádně posoudil schopnost spotřebitele splácet poskytovaný úvěr. V případě zjištění porušení povinnosti je povinností vnitrostátního soudu vyvodit z toho zákonem předvídané důsledky bez dalšího, vnitrostátní úprava, dle které se sankce uplatní pouze k námitce spotřebitele, je v rozporu s unijním právem. V daném případě soud dospěl k závěru, že původní věřitel řádně nepřezkoumal a nevyhodnotil úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele, žalobkyně k posouzení úvěruschopnosti žalovaného nedoložila žádné doklady, kdy sama uvedla, že je nemá k dispozici, neboť se překládají pouze při sjednávání a uzavírání smlouvy. Žádným způsobem nebyly prokázány jeho měsíční životní výdaje a hrazení nákladů na bydlení a výživného. Porušení povinností poskytovatele spotřebitelského úvěru odpovídá i skutečnost, že původní věřitel se nezabýval jasnými nesrovnalostmi uváděnými žalovaným v zákaznických kartách, kdy během 5 měsíců na jedné straně vzrostl příjem žalovaného, na druhou stranu se mu nezvýšily měsíční výdaje, i když původně neměl žádnou splátku úvěru, posléze měl měsíčně splácet 1 000 Kč. Navíc původnímu věřiteli muselo být zřejmé, že žalovaný už má u něho uzavřenou jinou smlouvu o zápůjčce. Uzavřené smlouvy o spotřebitelském úvěru jsou neplatné dle § 9 zákona o spotřebitelském úvěru. Cílem směrnice 2008/48/ES o smlouvách o spotřebitelském úvěru je ochrana spotřebitele před nadměrným zadlužením a platební neschopností s přihlédnutím k nerovnému postavení spotřebitele vůči poskytovateli úvěru a jeho vyjednávací pozice, která často vede k akceptaci předem nastavených neměnných smluvních podmínek formulářových smluv tak, jak tomu bylo v projednávané věci. Původní věřitel porušil zákonnou povinnost posoudit před uzavřením smlouvy úvěruschopnost žalovaného, z toho důvodu byl žalovaný povinen uhradit dle § 87 odstavec 1 zákona o spotřebitelském úvěru pouze dlužnou jistinu úvěru, žalovanému byl poskytnut spotřebitelský úvěr ve výši 30 000 Kč, žalovaný zaplatil celkem 14 413 Kč, proto soud žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni nedoplatek poskytnuté jistiny úvěru ve výši 15 587 Kč (30 000 Kč – 14 413Kč) s úrokem z prodlení dle § 1970 o. z. a § 2 nařízení vlády číslo 351/2013 Sb. ve výši 10 % ročně z této částky ode dne 29. 1. 2022, tedy po dni nabytí účinnosti smlouvy o postoupení pohledávky. Dále byl žalovanému poskytnut spotřebitelský úvěr ve výši 45 000 Kč, na tento nezaplatil žalovaný ničeho, proto soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni jistinu ve výši 45 000 Kč s úrokem z prodlení dle § 1970 o. z. a § 2 nařízení vlády číslo 351/2013 Sb. ve výši 8,25 % ročně z této částky ode dne 29. 1. 2022, tedy po dni nabytí účinnosti smlouvy o postoupení pohledávky. 9. Ve zbývající části byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta tak, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku. 10. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle ust. § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen "o. s. ř.), tak, jak je uvedeno výše ve vý