14 C 99/2023-37 — Okresní soud ve Znojmě

Žalobou ze dne 26. 10. 2022 se žalobkyně po žalovaném domáhá zaplacení částky 20 000 Kč s příslušenstvím. K odůvodnění uvedla, že žalobkyně uzavřela dne 12. 1. 2021 s žalovaným smlouvu o zápůjčce, na základě, které poskytla žalovanému částku ve výši 48 000 Kč. Předmětná částka byla žalovanému předána v hotovosti při podpisu smlouvy o zápůjčce. Žalovaný se smlouvou o zápůjčce ze dne [datum] zavázal poskytnutou částku žalobkyni vrátit, a to tak, že ji žalobkyni bude splácet v šestnácti měsíčních splátkách ve výši 3 000 Kč měsíčně, splatných k 20. dni v měsíci na účet žalobkyně. Poslední splátka měla být žalovaným uhrazena k datu 20. 4. 2022. K tomuto však nedošlo, a to zejména s ohledem na skutečnost, že do dnešního dne nebyly žalovaným uhrazeny splátky za měsíce březen, duben, červen, červenec, září a prosinec roku 2021 a za měsíc březen 2022. Do dnešního dne tak byla uhrazena na dlužnou částku pouze částka ve výši 28 000 Kč. Žalovaný se ve věci nevyjádřil a k nařízenému soudnímu jednání se bez omluvy nedostavil, soud proto ve věci rozhodoval jen na základě skutkových tvrzení žalobce a na základě jím předložených listinných důkazů. Ze smlouvy o zápůjčce ze dne [datum] vzal soud za prokázané, že mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva, kterou se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému zápůjčku ve výši 48 000 Kč a žalovaný se zavázal vrátit žalobkyni tuto zápůjčku v pravidelných měsíčních splátkách po 3 000 Kč splatných vždy k 20. dni v měsíci na účet žalobkyně. Podpisem smlouvy o zápůjčce žalovaný potvrdil, že částku 48 000 Kč převzal v hotovosti při podpisu smlouvy. Poslední splátka byla splatná 20. 4. 2022. Z výpisu z účtu žalobkyně č. [bankovní účet] bylo prokázáno, že žalovaný uhradil na předmětný dluh ve splátkách celkem 28 000 Kč. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Z předložených listinných důkazů ze strany žalobkyně vyplývá, že mezi ní a žalovaným byla uzavřena smlouva o zápůjčce. Dále bylo doloženo, že předmět zápůjčky byl žalovanému reálně předán. V souladu s ustanovením § 2390 o. z., a v souladu s uzavřenou smlouvou tak byl žalovaný povinen vrátit žalobkyni dohodnutým způsobem předmět zápůjčky. Žalovaný v řízení netvrdil a ani žádným způsobem nedoložil, že by smlouva uzavřena nebyla, že by nárok na vrácení zápůjčky nevznikl či že by nějakým způsobem zanikl. Ke dni podání žaloby již uplynula doba, ve které měla být zápůjčka vrácena. Nezaplacením zápůjčky ve lhůtě splatnosti se žalovaný následujícího dne po splatnosti zápůjčky dostal do prodlení s plněním peněžité povinnosti a dle § 1970 o. z. tak žalobkyni přísluší úrok z prodlení ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění účinném ke dni prodlení. S ohledem na uvedené skutečnosti soud žalobě v celém rozsahu vyhověl. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 11 448 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 20 000 Kč sestávající z částky 1 900 Kč za každý ze čtyř úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (převzetí a příprava, podání žaloby, předžalobní upomínka, účast u jednání soudu dne 5. 6. 2023) včetně čtyř paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 8 800 Kč ve výši 1 848 Kč.