21 C 135/2023-58 — Okresní soud ve Znojmě

1. Návrhem doručeným soudu dne [datum] se žalobkyně domáhá zaplacení dlužné částky 36 830,88 Kč s příslušenstvím. K odůvodnění uvedla, že s žalovaným její právní předchůdce [právnická osoba] dne [datum] uzavřel smlouvu o úvěru č. [číslo smlouvy], na základě se původní věřitel zavázal žalovanému poskytnout úvěr ve výši 28 000 Kč, žalovaný se zavázal úvěr splatit formou 12 pravidelných měsíčních splátek po 3 955,99 Kč společně s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 17 746,81 Kč a smluvního úroku 1 725,09 Kč, se splatností k [datum]. Žalovaný úvěr nesplácel řádně, uhradil částku 4 018,86 Kč. Dne [datum] byla mezi původním věřitelem a žalobkyní uzavřena rámcová smlouva o poskytování pohledávek, na základě této rámcové smlouvy došlo k postoupení pohledávky žalovaného na žalobkyni dílčí smlouvou o postoupení pohledávek z [datum], s účinností postoupení k [datum]. Žalobkyně požaduje po žalovaném zaplatit z uvedené smlouvy dlužnou jistinu ve výši 25 690,91 Kč, sjednanou částku označenou jako kapitalizovaný úrok ve výš 19 968,08 Kč (skládající se z poplatků ve výši 16 188,68 Kč, smluvních úroků za poskytnutí úvěru vypočtených dle předložené tabulky ve výši 3 776,74 Kč a nákladů na vymožení pohledávky ve výši 2,66 Kč), kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1 591,43 Kč vzniklý z dlužné jistiny ode dne [datum] do [datum], dále zákonný úrok z prodlení z dlužné jistiny ode dne 30. 9. 2022 do zaplacení ve výši 8,5 % ročně, částku 578 Kč coby poplatku za vymáhání, smluvní pokuty ve výši 13 990,23 Kč a částku 11 139,97 Kč coby smluvní pokutu dle článku VII odst. 3 smlouvy vzniklou v sazbě 0,1 % denně z dlužné částky úvěru a poplatků, a to za dobu od [datum] do [datum], nejvýše však do 50 % z jistiny. 2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil a k nařízenému jednání soudu se bez omluvy nedostavil, proto soud ve věci rozhodoval jen na základě skutkových tvrzení žalobkyně a na základě jí předložených důkazů. 3. Z předložené smlouvy o spotřebitelském úvěru č. [číslo smlouvy] a formuláře pro standardní informace soud zjistil, že mezi společností [právnická osoba] a žalovaným byla dne [datum] uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, z obsahu plyne, že žalovanému byl poskytnut úvěr ve výši 28 000 Kč, poplatkem za poskytnutí úvěru 17 746,81 Kč, s úrokovou sazbou 12 % ročně, RPSN 291,82 % 12 splátkami po 3 956 Kč od [datum], se splatností do [datum]. 4. Z potvrzení o platbě z č. l. 40 soud zjistil, že žalovanému společnost [právnická osoba] poskytla na jím uvedené číslo účtu ve smlouvě, tj. [bankovní účet], dne [datum] částku 28 000 Kč. 5. Z oznámení o postoupení ze dne [datum] společnosti [právnická osoba], jakož rámcovou smlouvou o postupování pohledávek z [datum] a dílčí smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] vč. přílohy č. 1 – seznamu pohledávek bylo doloženo postoupení nároků společnosti [právnická osoba] na žalobkyni, kdy toto bylo žalovanému oznámeno. Z výzvy před podáním žaloby z [datum] má soud za prokázané, že žalovaný byl žalobkyní vyzván k úhradě dluhu. 6. Při rozhodování soud zkoumal, zda v daném případě došlo k řádnému a platnému uzavření úvěrové smlouvy. Soud vycházel z rozsudku Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18, ve kterém soudní dvůr potvrdil, že harmonizovaná unijní úprava v oblasti spotřebitelských úvěrů ukládá vnitrostátním soudům povinnost zkoumat z moci úřední, zda věřitel před uzavřením smlouvy řádně posoudil schopnost spotřebitele splácet poskytovaný úvěr. V případě porušení této povinnosti soudní dvůr uvedl, že vnitrostátní soudy jsou povinny vyvodit z toho zákonem předvídané důsledky bez dalšího, vnitrostátní úprava, podle níž se sankce uplatní pouze k námitce spotřebitele, je v rozporu s unijním právem spotřebitele. 7. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 8. Podle § 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie, zároveň navazuje na přímo použitelný předpis Evropské unie a upravuje činnost některých osob oprávněných poskytovat a zprostředkovávat spotřebitelský úvěr, včetně činnosti těchto osob v zahraničí, práva a povinnosti při poskytování a zprostředkování spotřebitelského úvěru a působnost správních orgánů v oblasti poskytování a zprostředkovávání spotřebitelského úvěru. 9. Spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. 10. Podle téhož zákona se rozumí pro účely zákona posouzením úvěruschopnosti spotřebitele posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr. 11. Podle § 75 téhož zákona poskytovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. 12. Podle § 86 téhož zákona poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 13. Podle § 87 téhož zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 14. Z listinných důkazů nebylo prokázáno, že by právní předchůdce žalobkyně řádným způsobem zkoumal a prověřil úvěruschopnost žalovaného splácet předmětný spotřebitelský úvěr. Žalobkyně sice doplnila na výzvu soudu podáním z [datum], jakým způsobem byla zkoumána ze strany právního předchůdce úvěruschopnost žalovaného, nepředložil kartu hodnocení bonity klienta, doložil pouze výpis z běžného účtu za jeden kalendářní měsíc říjen 2020, ze kterého se podává příjem žalovaného ze zaměstnání ve výši 25 236 Kč a tři výplatní pásky za měsíce 9/ 2020 v částce 25 236 Kč, 10/ 2020 v částce 37 096 Kč a 22 947 a 11/ 2020 v částce 22 947 Kč. Nebylo prokázáno, že by provedl jakékoliv ověření solventnosti a úvěruschopnosti žalovaného, nebyla provedena šetření v příslušných registrech BRKI/NRKI, SOLUS či registru exekucí, nebyly tvrzeny ani doloženy žádné výdaje žalovaného, nebylo zkoumáno, jakým způsobem uhrazuje výdaje na bydlení, zda má vyživovací povinnosti a v jaké výši, zda nemá jiné dluhy či pravidelné platby, zda je jeho příjem krátkodobý či trvalý, kdy nebyla doložena pracovní smlouva, a to při výši úvěru přesahující jeho pravidelný měsíční příjem. Povinnost posoudit úvěruschopnost je objektivní, věřitel se nesmí bez dalšího spolehnout jen na informace poskytnuté spotřebitelem. V daném případě soud dospěl k závěru, že právní předchůdce žalobkyně neposoudil řádně úvěruschopnost žalovaného a uzavřená smlouva o spotřebitelském úvěru je tak neplatná. 15. Dle § 2991 odstavec 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 16. Je prokázáno, že žalovanému byla dne [datum] poskytnuta částka ve výši 28 000 Kč, na kterou bylo uhrazeno 4 018,86 Kč, rozdíl činí 23 981,14. Tato částka představuje bezdůvodné obohacení na straně žalovaného, kdy došlo k postoupení dané pohledávky na žalobkyni. Proto soud vyhověl pouze v rozsahu 23 981,14 Kč z titulu bezdůvodného obohacení žalovaného. 17. Soud zkoumal splatnost této částky dle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru. Z provedeného dokazování se k době přiměřené možnostem žalovaného vrátit zaplacenou jistinu podává, že v době po uzavření smlouvy disponoval částkou 28 000 Kč. Použití půjčené jistiny nebylo nijak doloženo, toto nebylo ani účastníky tvrzeno. Z provedeného dokazování, které je vymezeno charakterem daného civilního řízení jako řízení sporného, tak vyplývá, že bylo v silách žalovaného vrátit uvedenou částku do požadované doby [datum], tj. poté, co je měl prokazatelně k dispozici. Uvedený závěr přitom nekoliduje s neunesením důkazního břemene žalobkyně týkající se zkoumání úvěruschopnosti, neboť se toto vztahuje na odlišnou skutečnost – na to, zda její právní předchůdce před uzavřením smlouvy vyvinul dostatečné kroky k tomu, aby s předpokladem spotřebování čerpané jistiny na jiný účel řádně posoudil schopnost žalovaného dostát svým závazkům. 18. Nesplacením dluhu se žalovaný dostal do prodlení. Příslušenstvím pohledávky je úrok z prodlení z částky 23 981,14 Kč ve smyslu ustanovení § 1970 o. z., když jeho stanoví nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterou