21 C 146/2022-160 — Okresní soud ve Znojmě

1. Dvěma návrhy doručenými soudu dne , datum, se žalobkyně po částečném zpětvzetí ze dne 14. 3. 2023 domáhá zaplacení dlužné částky 84 880 Kč s příslušenstvím (výrok I a II) a částky 110 284,36 Kč (výrok III a IV), jak vyplývá z výroků shora. Soud spojil projednání obou návrhů do společného řízení.2. K odůvodnění žalobkyně uvedla, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost , právnická osoba, uzavřela s žalovaným dne , datum, smlouvu o spotřebitelské úvěru č. , číslo, , na základě níž byla žalovanému poskytnuta zápůjčka ve výši 40 000 Kč, splatná spolu s navýšením o poplatek 40 850 Kč ve 24 měsíčních splátkách. Žalobkyně žádá o zaplacení čerpané, nesplacené jistiny ve výši 32 542,07 Kč, poplatků za poskytnutí úvěru a správu úvěru 31 437,93 Kč, smluvní pokuty ve výši 20 000 Kč vzniklou v sazbě 0,1% denně dle přiloženého výpočtu ze dne 1. 2. 2022 z dlužné částky splátek za dobu od 1. 11. 2019 do 1. 11. 2021, a to do výše jedné poloviny jistiny úvěru, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 2 050,34 Kč v zákonné sazbě dle přiloženého výpočtu ze dne 1. 2. 2022 z dlužné částky splátek za dobu od 1. 11. 2019 do 1. 11. 2021, sjednaných poplatků ve výši 900 Kč za zahájení vymáhání dluhu centrálním vymáháním pohledávek a upomínky. Dále je žádáno o zaplacení zákonného úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně a úroku ve výši 11,75 % ročně z jistiny ve výši 32 542,07 Kč od 18. 3. 2022 do zaplacení.3. K odůvodnění žalobkyně dále uvedla, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost , právnická osoba, uzavřela s žalovaným dne , datum, smlouvu o spotřebitelské úvěru č. , číslo, , na základě níž byla žalovanému poskytnuta zápůjčka ve výši 43 000 Kč, splatná spolu s navýšením o poplatek 54 618 Kč ve 21 měsíčních splátkách. Žalobkyně žádá o zaplacení čerpané, nesplacené jistiny ve výši 41 864,91 Kč, poplatků za poskytnutí a správu úvěru ve výši 46 919,45 Kč, smluvní pokuty ve výši 21 500 Kč vzniklé v sazbě 0,1% denně dle přiloženého výpočtu ze dne 1. 2. 2022 z dlužné částky splátek za dobu od 21. 2. 2020 do 21. 11. 2021, a to do výše jedné poloviny jistiny úvěru, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 2 844,66 Kč v zákonné sazbě dle přiloženého výpočtu ze dne 1. 2. 2022 z dlužné částky splátek za dobu od 21. 2. 2020 do 21. 11. 2021. Dále je žádáno o zaplacení zákonného úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně a úroku ve výši 11,75 % ročně z jistiny ve výši 41 864,91 Kč od 18. 3. 2022 do zaplacení.4. Žalovaný se ve věci nevyjádřil a k nařízenému jednání soudu se bez omluvy nedostavil, proto soud ve věci rozhodoval jen na základě skutkových tvrzení žalobkyně a na základě ní předložených důkazů.5. Z předložené smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, a standardních informací o spotřebitelském úvěru soud zjistil, že mezi společností , právnická osoba, a žalovaným byla dne , datum, uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, z obsahu plyne, že žalovanému byla poskytnuta hotovost ve výši 40 000 Kč, což potvrdil svým podpisem smlouvy. Žalovaný se zavázal uhradit jistinu ve výši 40 000 Kč spolu s poplatkem výši 40 850 Kč ve 24 měsíčních splátkách. Zápůjční úroková sazby byla sjednána 56 % ročně.6. Z přehledu z č. l. 44 – 45 bylo zjištěno, že žalovaný uhradil na dluh z dané smlouvy toliko 16 870 Kč s poslední splátkou dne 22. 3. 2020.7. Ze zákaznické karty ze dne , datum, bylo zjištěno, že před uzavřením úvěrové smlouvy žalovaný prohlásil, že bydlí jako spolubydlící, má učňovské vzdělání, má jednu vyživovanou osobu, vlastní auto, peníze potřebuje právě na opravu auta, jako svou adresu označil obec , adresa, , má plný pracovní úvazek na pozici obsluhy linky u zaměstnavatele se sídlem ve , adresa, , což bylo ověřeno pracovní smlouvu, výplatními páskami za srpen a září 2019 z č. l. 71, bylo doloženo, že jeho příjem je 25 477 Kč, byl tvrzen další příjem domácnosti 14 000 Kč a že nemá mít u jiné společnosti další zápůjčku, či ani interní splátky dluhu, prohlásil, že jeho měsíční výdaje činí 3 000 Kč.8. Z předložené smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , číslo, a standardních informací o spotřebitelském úvěru soud zjistil, že mezi společností , právnická osoba, a žalovaným byla dne , datum, uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, z obsahu plyne, že žalovanému byl poskytnut úvěr ve výši 43 000 Kč. Žalovaný se zavázal uhradit jistinu ve výši 43 000 Kč spolu s poplatkem výši 51 909 Kč ve 21 měsíčních splátkách. Zápůjční úroková sazby byla sjednána 86 % ročně.9. Z přehledu z č. l. 47 – 48 bylo zjištěno, že žalovaný uhradil na dluh z dané smlouvy dne , datum, Kč částku 4 700 Kč, kdy čerpal úvěr toliko dne 21. 2. 2020, tj. v den uzavření smlouvy, kdy s ohledem na výši splatné celkové částky 92 918 Kč ke dni 21. 11. 2021 (tj. ke dni konečné splatnosti smlouvy, kdy celkově mělo být hrazeno 97 618 Kč, což odpovídá součtu uvedené částky 92 918 Kč a jedné splátky 4 600 Kč) je patrno, že úvěr byl čerpán dne , datum, v plné výši, tj. v částce 43 000 Kč, čemuž ostatně i odpovídá první splátka 4 700 Kč korespondující s výší splátek za celý čerpaný úvěru.10. Ze zákaznické karty ze dne , datum, bylo zjištěno, že před uzavřením úvěrové smlouvy žalovaný prohlásil, že bydlí jako spolubydlící, má učňovské vzdělání, má jednu vyživovanou osobu, vlastní auto, peníze potřebuje na nákup jiného auta, jako svou adresu označil obec , adresa, , má plný pracovní úvazek na pozici obsluhy linky u zaměstnavatele se sídlem ve , adresa, , což bylo ověřeno pracovní smlouvu, výplatními páskami za prosinec 2019 a leden 2020, kdy k tomu byla i doložena výplatní páska a září 2019 a leden 2020 z č. l. 68 a bylo doloženo, že jeho příjem je 28 614 Kč, byl tvrzen další příjem domácnosti 17 000 Kč, že nemá u jiné společnosti další zápůjčku, ani interní splátky dluhu (což zjevně nebyla pravda, když měl sjednány splátky předchozí úvěrovou smlouvou shora), prohlásil, že jeho odhadované měsíční výdaje činí stále 3 000 Kč.11. Z potvrzení zaměstnavatele žalovaného ze dne 4. 5. 2015 a pověření ze dne 9. 9. 2013 vyplynulo, že v roce 2015 byl žalovaný zaměstnán. Soud dále vyšel z pracovní smlouvy ze dne 15. 11. 2013, z níž vyplynul zaměstnanecký poměr žalovaného u daného zaměstnavatele se zařazením v obsluze linky.12. Z výslechu svědkyně , jméno FO, vyplynulo, že tato sjednávala za společnost , právnická osoba, obě úvěrové smlouvy s žalovaným. Žalovaným byly předkládány dokumenty uvedené v zákaznických kartách, kdy obecně pokud zákazník měl nějakou jinou půjčku, toto nemusí dokládat, zákazník by měl dát pravdivou odpověď. Odhadovaná částka výdajů v kartě zákazníka je většinou toliko odhad zákazníka, který by však neměl odporovat listinám, jež jsou k dispozici, svědkyně neví, zda žalovaný používal automobil do práce, myslí si, že bydlel s přítelkyní, která možná byla majitelka či dcera majitelů nemovitosti, ale přesně si již nevzpomíná. Svědkyně si myslí, že sama žalovaného nelustrovala, to by měla dělat společnost , právnická osoba, Svědkyně si nevzpomněla na přesný postup ověřování úvěruschopnosti v roce 2019 a 2020, kdy se však obecně vyjádřil k tomu, že se od žadatele získají informace, na základě kterých se žádost klienta vyhodnotí.13. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne , datum, a smlouvou o postoupení pohledávky ze dne , datum, bylo doloženo postoupení žalovaného nároku z obou smluv společností , právnická osoba, na žalobkyni a oznámení této skutečnosti žalovanému.14. Z výpisu z centrální evidence exekucí a výpisu z Živnostenského rejstříku nebylo nic relevantního zjištěno, kdy tyto prokazují lustraci žalovanému až v roce 2022.15. Při rozhodování soud zkoumal, zda v daném případě došlo k řádnému a platnému uzavření úvěrové smlouvy. Soud vycházel z rozsudku Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 ve věci C679/18, ve kterém soudní dvůr potvrdil, že harmonizovaná unijní úprava v oblasti spotřebitelských úvěrů ukládá vnitrostátním soudům povinnost zkoumat z moci úřední, zda věřitel před uzavřením smlouvy řádně posoudil schopnost spotřebitele splácet poskytovaný úvěr. V případě porušení této povinnosti soudní dvůr uvedl, že vnitrostátní soudy jsou povinny vyvodit z toho zákonem předvídané důsledky bez dalšího, vnitrostátní úprava, podle níž se sankce uplatní pouze k námitce spotřebitele, je v rozporu s unijním právem spotřebitele.16. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen "o. z."), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.17. Podle § 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie, zároveň navazuje na přímo použitelný předpis Evropské unie a upravuje činnost některých osob oprávněných poskytovat a zprostředkovávat spotřebitelský úvěr, včetně činnosti těchto osob v zahraničí, práva a povinnosti při poskytování a zprostředkování spotřebitelského úvěru a působnost správních orgánů v oblasti poskytování a zprostředkovávání spotřebitelského úvěru.18. Spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zá