21 C 178/2023-50 — Okresní soud ve Znojmě

1. Návrhem doručeným soudu dne [datum] se žalobkyně domáhá zaplacení dlužné částky 19 065 Kč s příslušenstvím. K odůvodnění uvedla, že s žalovaným dne [datum] uzavřela smlouvu o zápůjčce ve výši 10 000 Kč, která byla žalovanému zaslána na účet č. [bankovní účet] dne [datum], tuto částku se žalovaný zavázal vrátit spolu s poplatkem ve výši 3 025 Kč do [datum]. Žalovaný však nic nehradil. Žalobkyně tak žádá po žalovanému zaplacení dlužné částky jistiny a poplatků ve výši 13 025 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky od [datum] do zaplacení ve výši 11,75 % ročně, dále částky 2 500 Kč coby sjednaného poplatku za odeslané výzvy ze dne 6. 4. 2022, 13. 4. 2022, 20. 4. 2022, 29. 4. 2022 a 14. 5. 2022 a částky 3 540 Kč dle článku 2.3 smlouvy, která představuje sjednanou smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky jistiny 10 000 Kč za dobu od [datum] do [datum]. 2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil a k nařízenému jednání soudu se bez omluvy nedostavil, proto soud ve věci rozhodoval jen na základě skutkových tvrzení žalobkyně a na základě jí předložených důkazů. 3. Z předložené smlouvy o úvěru [číslo] ze dne [datum] a jeho dodatku ze dne [datum] a potvrzovací platby žalovaného z č. l. 17, jíž žalovaný na dálku ověřoval svou totožnost v rámci jednání ve vztahu k žalobkyni, jakož i ze všeobecných obchodních podmínek soud zjistil, že mezi účastníky byla na dálku uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, z obsahu plyne, že žalovanému byl poskytnut úvěr ve výši 10 000, splatný spolu s poplatkem ve výši 3 025 Kč dne [datum], kdy úvěr bude žalovaným čerpán převodem finančních prostředků na účet [bankovní účet]. 4. Z výpisu z účtu z č. l. 16 bylo prokázáno zaslání finančních prostředků žalovanému dne [datum] ve výši 7 000 Kč a dne [datum] ve výši 3 000 Kč na účet sjednaný v úvěrové smlouvě shora, tj. je prokázáno čerpání úvěru v uvedené výši. 5. Výzvou ze dne 6. 4. 2022, 13. 4. 2022, 20. 4. 2022, 29. 4. 2022 a ze dne 14. 5. 2022 bylo prokázáno, že žalobkyně vyhotovila výzvy k plnění z předmětné úvěrové smlouvy, odeslání těchto výzev však prokázáno nebylo, tedy nebyla prokázána ani jejich účelnost. 6. Z kopie výplatní pásky žalovaného z č. l. 44 bylo prokázáno, že čistý příjem žalovaného určený k výplatě činil u společnosti [právnická osoba] za prosinec 2021 částku 25 992 Kč, za leden 2022 28 628 Kč. Ze sjetiny z č. l. 45 bylo zjištěno, že k 28. 2. 2022 byl pod svým rodným číslem žalovaný lustrován na počet exekucí s negativním výsledkem. 7. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 8. Podle § 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie, zároveň navazuje na přímo použitelný předpis Evropské unie a upravuje činnost některých osob oprávněných poskytovat a zprostředkovávat spotřebitelský úvěr, včetně činnosti těchto osob v zahraničí, práva a povinnosti při poskytování a zprostředkování spotřebitelského úvěru a působnost správních orgánů v oblasti poskytování a zprostředkovávání spotřebitelského úvěru. 9. Spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. 10. Podle téhož zákona se rozumí pro účely zákona posouzením úvěruschopnosti spotřebitele posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr. 11. Podle § 75 téhož zákona poskytovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. 12. Podle § 86 téhož zákona poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 13. Podle § 87 téhož zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 14. Z listinných důkazů nebylo prokázáno, že by žalobkyně řádným způsobem zkoumala a prověřila úvěruschopnost žalovaného splácet předmětný spotřebitelský úvěr, kdy k tomuto předložila pouze výplatní pásky žalovaného, z nichž bylo i patrné, že příjem žalovaného není aktuálně postižen exekučními srážkami, a lustraci na počet jeho exekucí k době uzavření původní smlouvy o úvěru. Její tvrzení o tom, že žalovaný činil prohlášení o své majetkové situaci, nebylo řádně doloženo. Žalobkyně neměla (tvrzeně pouze z prohlášení žalovaného, což by i tak bylo zcela nedostatečné) podloženy výdaje žalovaného, který si chtěl vzít u daného nebankovního poskytovatele úvěrů úvěr 10 000 Kč splatný po jeho navýšení asi do týdnů, kdy výše RPSN činila dle dodatku úvěrové smlouvy závratných 22 711 %. Žalobkyně si nemohla udělat důvodnou představu o výdajích žalovaného a nebyla s to posoudit celkovou majetkovou situaci. Povinnost posoudit úvěruschopnost je objektivní. V daném případě soud dospěl k závěru, že žalobkyně neposoudila řádně úvěruschopnost žalovaného a uzavřená smlouva o spotřebitelském úvěru je tak neplatná. 15. Dle § 2991 odstavec 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 16. Je nesporné, že žalovanému byla poskytnuta částka ve výši 10 000 Kč, na kterou nebylo nic zaplaceno. Tato částka představuje bezdůvodné obohacení na straně žalovaného. Proto soud vyhověl pouze ve výši 10 000 Kč z titulu bezdůvodného obohacení žalovaného. 17. Soud zkoumal splatnost této částky dle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru. Z provedeného dokazování se k době přiměřené možnostem žalovaného vrátit zaplacenou jistinu podává, že v době blízké uzavření smlouvy disponoval částkou 10 000 Kč. Použití půjčené jistiny nebylo nijak doloženo, toto nebylo ani účastníky tvrzeno. Z provedeného dokazování, které je vymezeno charakterem daného civilního řízení jako řízení sporného, tak vyplývá, že bylo v silách žalovaného vrátit 10 000 Kč do požadované doby [datum], tj. v krátké době poté, co je měl prokazatelně k dispozici. Uvedený závěr přitom nekoliduje s neunesením důkazního břemene žalobkyně týkající se zkoumání úvěruschopnosti, neboť se toto vztahuje na odlišnou skutečnost – na to, zda žalobkyně před uzavřením smlouvy vyvinula dostatečné kroky k tomu, aby s předpokladem spotřebování čerpané jistiny na jiný účel řádně posoudila schopnost žalovaného dostát svým závazkům. 18. Nesplacením dluhu se žalovaný dostal do prodlení. Příslušenstvím pohledávky je úrok z prodlení ve smyslu ustanovení § 1970 o. z., když jeho výši stanoví nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 19. Žalobkyně se dále domáhala zaplacení poplatku ve výši 3 025 Kč s úrokem z prodlení z této částky od [datum] ve výši 11,75 % ročně do zaplacení, poplatku 2 500 Kč a smluvní pokuty ve výši 3 540 Kč. S ohledem na skutečnost, že mezi účastníky nebyla řádně uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, dle které měly být tyto nároky sjednány, byla žaloba v této části jako nedůvodná zamítnuta. 20. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 98 Kč, přičemž tato částka představuje 4,9 % (počítáno coby rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 52,45 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 47,55 %, a to v poměru 10 000 Kč sestávající z přiznané jistiny a celkem částky 9 065 Kč sestávající z požadovaných poplatků a smluvní pokuty) z jejich celkové výše 2 000 Kč. Nekrácené náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 19 065 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci (tj. příprava a převzetí zastoupení, předžalobní výzva, návrh) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t., přičemž právní zástupkyně v návrhu prohlásila, že není plátce daně z přidané hodnoty, tedy nepožaduje navýšení přiznané částky o tuto daň. Za vyjádření ze dne 1. 8. 2023 odměna zvlášť přiznána nebyla, kdy tam uvedená tvrzení již měla být součástí řádně podaného náv