21 C 190/2023-64 — Okresní soud ve Znojmě

1. Návrhem doručeným soudu dne 29. 6. 2023 se žalobkyně domáhá zaplacení dlužné částky 75 315,89 Kč s příslušenstvím. 2. Žalobkyně k odůvodnění uvedla, že právní předchůdce žalobkyně společnost [právnická osoba] coby úvěrující uzavřela s žalovanou coby úvěrovanou dne [datum] smlouvu o spotřebitelské úvěru [číslo] na základě níž byl žalované poskytnut spotřebitelský úvěr ve výši 27 000 Kč, splatný v 21 měsíčních splátkách po 2 994 Kč s poslední splátkou do 8. 7. 2022, kdy poskytnuté finanční prostředky měly být zaplaceny spolu s poplatky a úroky. Žalovaná se dostala do prodlení se splácením poskytnutého úvěru. Je žádáno o zaplacení dlužné jistiny ve výši 26 440,25 Kč, dlužných poplatků ve výši 29 858,84 Kč, kapitalizovaných úroků ve výši 2 708,08 Kč vzniklých sazbou 23,19 % ročně z dlužné jistiny ve výši 26 440,25 Kč od 9. 7. 2022 do 14. 12. 2022, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 2 603,26 Kč vzniklých sazbou 8,5 % ročně z dlužné jistiny ve výši 26 440,25 Kč od 24. 10. 2021 do 14. 12. 2022. Dále je žádáno zaplacení úroků ve výši 23,19 % ročně a úroků z prodlení ve výši 8,5 % ročně z dlužné jistiny ve výši 26 440,25 Kč od 15. 12. 2022 do zaplacení. 3. Žalobkyně k odůvodnění dále uvedla, že právní předchůdce žalobkyně společnost [právnická osoba] coby úvěrující uzavřela s žalovanou coby úvěrovanou dne [datum] smlouvu o spotřebitelské úvěru [číslo] na základě níž byl žalované poskytnut spotřebitelský úvěr ve výši 15 000 Kč, splatný v 65 týdenních splátkách po 495 Kč s poslední splátkou do 25. 10. 2021, kdy poskytnuté finanční prostředky měly být zaplaceny spolu s poplatky a úroky. Žalovaná se dostala do prodlení se splácením poskytnutého úvěru. Je žádáno o zaplacení dlužné jistiny ve výši 9 389,25 Kč, dlužných poplatků ve výši 9 627,55 Kč, kapitalizovaných úroků ve výši 2 536 Kč vzniklých sazbou 23,43 % ročně z dlužné jistiny ve výši 9 389,25 Kč od 26. 10. 2021 do 14. 12. 2022, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 973,22 Kč vzniklých sazbou 8,5 % ročně z dlužné jistiny ve výši 9 389,25 Kč od 2. 10. 2021 do 14. 12. 2022. Dále je žádáno zaplacení úroků ve výši 23,43 % ročně a úroků z prodlení ve výši 8,5 % ročně z dlužné jistiny ve výši 9 389,25 Kč od 15. 12. 2022 do zaplacení. 4. Žalovaná se ve věci nevyjádřila a k nařízenému jednání soudu se bez omluvy nedostavila, proto soud ve věci rozhodoval jen na základě skutkových tvrzení žalobkyně a na základě ní předložených důkazů. 5. Z předložené smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] soud zjistil, že mezi společností [právnická osoba] a žalovanou byla dne [datum] uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, z obsahu plyne, že žalované byl poskytnut spotřebitelský úvěr ve výši 27 000 Kč. Žalovaná se zavázala uhradit jistinu ve výši 27 000 Kč spolu s poplatkem výši 33 153 Kč a pojistným ve dvaceti jedna měsíčních splátkách po 2 994 Kč. Zápůjční úroková sazby byla sjednána 86 % ročně. 6. Z tabulky umoření z č. l. 42 bylo zjištěno, že žalovaná čerpala úvěr [číslo] v částce 27 000 Kč dne [datum] a na dluh z dané smlouvy uhradila celkem 4 300 Kč s poslední platbou dne 24. 5. 2021. 7. Ze zákaznické karty ze dne [datum] bylo zjištěno, že před uzavřením úvěrové smlouvy žalovaná prohlásila, že je nájemníkem, má učňovské vzdělání, je vdaná, vyživuje jednu osobu, je na rodičovské či mateřské dovolené s čistým příjmem 7 982 Kč, který je příjem jediný, odhadované měsíční výdaje činí 4 000 Kč měsíčně, ostatní příjmy domácnosti mají činit 15 000 Kč, nemá mít zápůjčku u jiné společnosti. Tato tvrzení byla doložena pouze výměrou podpory za dobu srpna a září 2020, tj. byl takto doložen výhradně nízký příjem žalované z rodičovské dávky. 8. Z předložené smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] soud zjistil, že mezi společností [právnická osoba] a žalovanou byla dne [datum] uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, z obsahu plyne, že žalované byl poskytnut spotřebitelský úvěr ve výši 15 000 Kč. Žalovaná se zavázala uhradit jistinu ve výši 15 000 Kč spolu s poplatkem výši 15 168 Kč a pojistným v šedesáti pěti týdenních splátkách po 495 Kč. Zápůjční úroková sazby byla sjednána 88 % ročně. 9. Z tabulky umoření z č. l. 22 bylo zjištěno, že žalovaná čerpala úvěr [číslo] v částce 15 000 Kč dne [datum] a na dluh z dané smlouvy uhradila celkem 12 800 Kč s poslední platbou dne 24. 5. 2021. 10. Ze zákaznické karty ze dne [datum] bylo zjištěno, že před uzavřením úvěrové smlouvy žalovaná prohlásila, že je nájemníkem, neuvedla, kolik vyživuje osob, je na rodičovské či mateřské dovolené, tedy má neurčený počet dětí, její čistý příjem je 7 700 Kč, který je příjem jediný, odhadované měsíční výdaje činí 3 000 Kč měsíčně, ostatní příjmy domácnosti mají činit 40 000 Kč, nemá mít zápůjčku u jiné společnosti. Tato tvrzení byla doložena pouze výměrou podpory za dobu května a června 2020, tj. byl takto doložen výhradně nízký příjem žalované z rodičovské dávky. 11. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum], podacího lístku, smlouvou o postoupení pohledávky ze dne [datum] včetně přílohy bylo doloženo postoupení žalovaného nároku z obou smluv společností [právnická osoba] na žalobkyni a oznámení této skutečnosti žalované. 12. Při rozhodování soud zkoumal, zda v daném případě došlo k řádnému a platnému uzavření úvěrové smlouvy. Soud vycházel z rozsudku Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18, ve kterém soudní dvůr potvrdil, že harmonizovaná unijní úprava v oblasti spotřebitelských úvěrů ukládá vnitrostátním soudům povinnost zkoumat z moci úřední, zda věřitel před uzavřením smlouvy řádně posoudil schopnost spotřebitele splácet poskytovaný úvěr. V případě porušení této povinnosti soudní dvůr uvedl, že vnitrostátní soudy jsou povinny vyvodit z toho zákonem předvídané důsledky bez dalšího, vnitrostátní úprava, podle níž se sankce uplatní pouze k námitce spotřebitele, je v rozporu s unijním právem spotřebitele. 13. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen "o. z.), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. 14. Podle § 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie, zároveň navazuje na přímo použitelný předpis Evropské unie a upravuje činnost některých osob oprávněných poskytovat a zprostředkovávat spotřebitelský úvěr, včetně činnosti těchto osob v zahraničí, práva a povinnosti při poskytování a zprostředkování spotřebitelského úvěru a působnost správních orgánů v oblasti poskytování a zprostředkovávání spotřebitelského úvěru. 15. Spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. 16. Podle téhož zákona se rozumí pro účely zákona posouzením úvěruschopnosti spotřebitele posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr. 17. Podle § 75 téhož zákona poskytovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. 18. Podle § 86 téhož zákona poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 19. Podle § 87 téhož zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 20. Listinnými důkazy nebylo prokázáno, že by společnost [právnická osoba] řádným způsobem zkoumala a prověřila úvěruschopnost žalované splácet předmětný spotřebitelský úvěr u obou smluv. Nebylo prokázáno, že by společnost [právnická osoba] provedla šetření v příslušných registrech, společnost neměla doloženo např. že není vedeno exekuční řízení, a vycházela vyjma doložení nízkého příjmu matky pečující o dítě z prohlášení žalované, jí tvrzený ostatní příjem domácnosti nebyl doložen a nebyl ani doloženo, že by z něho něco mělo jít ve prospěch žalované. Žalované sdělované údaje nebylo možno brát jako spolehlivý zdroj informací, když měla mít další vyživovací povinnost (při sjednání dřívější smlouvy ani nebylo patrno, kolik má mít dětí) a musela tedy na ni hradit výdaje, musela k tomu hradit i své vlastní výdaje. Výši těchto výdajů odhadovala na zjevně nereálnou částku 3 000 Kč měsíčně, popř. 4 000 Kč, ačkoli bylo nutno předpokládat vyšší měsíční výdaj již pouze za bydlení, neboť byla žalovaná v nájmu. [právnická osoba] tak musela předpokládat, že žalovaná nejspíše uvádí neúplné či nepravdivé údaje, aby dostala úvěr, a to za ne