21 C 192/2023-55 — Okresní soud ve Znojmě

1. Návrhem doručeným soudu dne 29. 6. 2023 se žalobkyně domáhá zaplacení dlužné částky 66 344,36 Kč s příslušenstvím. K odůvodnění uvedla, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost [právnická osoba] coby úvěrující uzavřela s žalovanou coby úvěrovanou dne [datum] smlouvu o spotřebitelské úvěru [číslo] na základě níž byl žalované poskytnut úvěr ve výši 40 000 Kč, splatný v 21 měsíčních splátkách po 4 339 Kč s poslední splátkou do 6. 8. 2022, kdy poskytnuté finanční prostředky měly být zaplaceny spolu s poplatky a úroky. Žalovaná se dostala do prodlení se splácením poskytnutého úvěru. Je žádáno o zaplacení dlužné jistiny ve výši 34 846,18 Kč, dlužných poplatků ve výši 31 498,18 Kč, kapitalizovaných úroků ve výši 2 929,40 Kč vzniklých sazbou 23,28 % ročně z dlužné jistiny ve výši 34 846,18 Kč od 7. 8. 2022 do 14. 12. 2022, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 3 241,42 Kč vzniklých sazbou 11,75 % ročně z dlužné jistiny ve výši 34 846,18 Kč od 5. 3. 2022 do 14. 12. 2022. Dále je žádáno zaplacení úroků ve výši 23,28 % ročně a úroků z prodlení ve výši 11,75 % ročně z dlužné jistiny ve výši 34 846,18 Kč od 15. 12. 2022 do zaplacení. 2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila a k nařízenému jednání soudu se bez omluvy nedostavila, proto soud ve věci rozhodoval jen na základě skutkových tvrzení žalobkyně a na základě ní předložených důkazů. 3. Z předložené smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] soud zjistil, že mezi společností [právnická osoba] a žalovanou byla dne [datum] uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, z obsahu plyne, že žalované byl poskytnut úvěr ve výši 40 000 Kč. Žalovaná se zavázala uhradit jistinu ve výši 40 000 Kč spolu s poplatkem výši 48 392 Kč a pojistným ve dvaceti jedna měsíčních splátkách po 4 339 Kč. Zápůjční úroková sazby byla sjednána 86 % ročně. 4. Z tabulky umoření z č. l. 21 bylo zjištěno, že žalovaná čerpala úvěr v částce 40 000 Kč dne [datum] a na dluh z dané smlouvy uhradila celkem 22 840 Kč s poslední platbou dne 27. 9. 2021. 5. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum], podacího lístku, smlouvou o postoupení pohledávky ze dne [datum] včetně přílohy bylo doloženo postoupení žalovaného nároku společností [právnická osoba] na žalobkyni a oznámení této skutečnosti žalované. 6. Ze zákaznické karty ze dne 5. 11. 2020 bylo zjištěno, že před uzavřením úvěrové smlouvy žalovaná prohlásila, že je spoluvlastníkem nemovitosti ve [obec], v níž bydlí, má středoškolské vzdělání, je vdaná, vyživuje dvě osoby, pracuje na plný úvazek jako servírka, ve [obec], její čistý příjem činí 12 852 Kč, další čistý příjem domácnosti má činit 31 000 Kč, externí splátky žalované činí 3 000 Kč měsíčně, kdy má zápůjčku u jiné společnosti, jí odhadované měsíční výdaje činí 2 500 Kč, kdy její tvrzení byla ověřena pouze z výplatních pásek za měsíc srpen a září 2020, kdy dále byla k jejím tvrzením předložena„ náj. sml. z 10/ 2020“ (tj. nájemní smlouva z října 2020, což je v rozporu s jejím tvrzením o vlastním bydlení). 7. Při rozhodování soud zkoumal, zda v daném případě došlo k řádnému a platnému uzavření úvěrové smlouvy. Soud vycházel z rozsudku Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18, ve kterém soudní dvůr potvrdil, že harmonizovaná unijní úprava v oblasti spotřebitelských úvěrů ukládá vnitrostátním soudům povinnost zkoumat z moci úřední, zda věřitel před uzavřením smlouvy řádně posoudil schopnost spotřebitele splácet poskytovaný úvěr. V případě porušení této povinnosti soudní dvůr uvedl, že vnitrostátní soudy jsou povinny vyvodit z toho zákonem předvídané důsledky bez dalšího, vnitrostátní úprava, podle níž se sankce uplatní pouze k námitce spotřebitele, je v rozporu s unijním právem spotřebitele. 8. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen "o. z.), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. 9. Podle § 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie, zároveň navazuje na přímo použitelný předpis Evropské unie a upravuje činnost některých osob oprávněných poskytovat a zprostředkovávat spotřebitelský úvěr, včetně činnosti těchto osob v zahraničí, práva a povinnosti při poskytování a zprostředkování spotřebitelského úvěru a působnost správních orgánů v oblasti poskytování a zprostředkovávání spotřebitelského úvěru. 10. Spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. 11. Podle téhož zákona se rozumí pro účely zákona posouzením úvěruschopnosti spotřebitele posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr. 12. Podle § 75 téhož zákona poskytovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. 13. Podle § 86 téhož zákona poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 14. Podle § 87 téhož zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 15. Listinnými důkazy nebylo prokázáno, že by společnost [právnická osoba] řádným způsobem zkoumala a prověřila úvěruschopnost žalované splácet předmětný spotřebitelský úvěr. Nebylo prokázáno, že by společnost [právnická osoba] provedla šetření v příslušných registrech, společnost neměla doloženo např. že není vedeno exekuční řízení, a vycházela vyjma doložení nízkého příjmu servírky nedosahujícího ani 13 000 Kč měsíčně z prohlášení žalované, jí tvrzený ostatní příjem domácnosti v částce 31 000 Kč nebyl doložen a nebyl ani doloženo, že by z něho něco mělo jít ve prospěch žalované. Žalované sdělované údaje nebylo možno brát jako spolehlivý zdroj informací, když měla mít dvě vyživované osoby (patrně snad děti) a musela tedy na ně hradit výdaje, musela k tomu hradit i své vlastní výdaje. Výši těchto výdajů odhadovala na zjevně nereálnou částku 2 500 Kč měsíčně. Žalovaná navíc patrně uváděla zavádějící informace ohledně jejího bydlení, kdy měla bydlet ve spoluvlastnickém bydlení, přesto předložila nájemní smlouvu. Žalovaná přitom byla zadlužená v neznámé celkové výši a splácela 3 000 Kč měsíčně (tj. více jak pětinu svého nízkého příjmu) na jiný dluh či jiné dluhy. [právnická osoba] tak musela předpokládat, že žalovaná nejspíše uvádí neúplné či nepravdivé údaje, aby dostala úvěr, a to za nepříznivých podmínek, kdy výše úroku činila 86 % ročně a žalovaná se k tomu zavázala k úhradě dalších nemalých poplatků. Za dané situace nebylo možno vycházet převážně ze zákaznické karty a bylo nutno objektivně, konkrétně doložit příjmové i výdajové poměry žalované a její celkovou situaci. Jelikož se tak dle provedeného dokazování nestalo, společnost [právnická osoba] postupovala v rozporu se svými povinnostmi, neboť poskytla finanční prostředky někomu, o kom prakticky netušila, zda je s to spotřebitelský úvěr splácet. 16. V daném případě soud dospěl k závěru, že společnost [právnická osoba] zjevně neposoudila řádně úvěruschopnost žalované a uzavřená smlouva o spotřebitelském úvěru je tak neplatná. 17. Pokud žalobkyně v souvislosti s ověřováním úvěruschopnosti upozornila na rozsudek [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí] č. j. [číslo jednací], tento se týká zcela jiného skutkového stavu, když dlužník v tomto případě neměl vyživovací povinnost, jeho celková situace byla neporovnatelná se situací žalované a nebyl důvod zpochybňovat jím uvedené údaje. Argumentace použitá v tomto rozhodnutí nemá pro projednávanou věc žádný význam 18. Dle § 2991 odstavec 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 19. Je nesporné, že žalované byla dne [datum] poskytnuta částka ve výši 40 000 Kč, na kterou splatila 22 840 Kč. Rozdíl tak činí částku 17 160 Kč, kdy tato částka představuje bezdůvodné obohacení na straně žalované, kdy došlo k postoupení dané pohledávky na žalobkyni. Proto soud vyhověl pouze v rozsahu rozdílu poskytnutého úvěru a již splacené částky, tedy ve výši 17 160 Kč, z titulu bezdůvodného obohacení žalované. 20. Soud zkoumal splatnost této částky dle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru. Z provedeného dokazování se k době přiměřené možnostem žalované vrátit zaplacenou jistinu podává, že dn