21 C 207/2023-59 — Okresní soud ve Znojmě

1. Návrhem doručeným soudu dne 27. 4. 2023 se žalobkyně domáhá zaplacení dlužné částky 12 497 Kč s příslušenstvím. K odůvodnění uvedla, že právní předchůdce žalobkyně společnost [právnická osoba] uzavřela s žalovanou dne [datum] smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] na základě níž byl žalované poskytnut spotřebitelský úvěr ve výši 10 000 Kč, splatný v 60 týdenních splátkách po 304 Kč, počínaje 1. 7. 2019 a konče poslední splátkou splatnou do 17. 8. 2020. Poskytnuté finanční prostředky měly být zaplaceny spolu s úrokem ve výši 2 000 Kč, poplatkem za administrativní činnost ve výši 2 000 Kč, poplatkem za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 000 Kč a dále poplatkem 240 Kč za doplňkovou službu životního pojištění. Žalovaná se dostala do prodlení se splácením úvěru, kdy dosud uhradila celkem pouze 5 743 Kč. Je žádáno o zaplacení 9 592,06 Kč coby dlužné jistiny, částky 2 740,51 Kč coby dlužného poplatku za hotovostní inkaso splátek, částky 164,43 Kč coby dlužného poplatku za životní pojištění, dále kapitalizovaných úroků ve výši 5 328,09 Kč, které vznikly smluvenou sazbou 24,81 % ročně z dlužné jistiny ve výši 9 592,06 Kč od 18. 8. 2020 do 1. 11. 2022, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 1 771,73 Kč, vzniklých sazbou 8,25 % ročně z dlužné jistiny ve výši 9 592,06 Kč od 18. 8. 2020 do 1. 11. 2022, úroků ve výši 24,81 % ročně z dlužné jistiny ve výši 9 592,06 Kč od 2. 11. 2022 do zaplacení a zákonných úroků z prodlení ve výši 8,25 % ročně z dlužné jistiny ve výši 9 592,06 Kč od 2. 11. 2022 do zaplacení. 2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila a k nařízenému jednání soudu se bez omluvy nedostavila, proto soud ve věci rozhodoval jen na základě skutkových tvrzení žalobkyně a na základě ní předložených důkazů. 3. Z předložené smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] soud zjistil, že mezi společností [právnická osoba] a žalovanou byla dne [datum] uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, z obsahu plyne, že žalované byla poskytnuta hotovost ve výši 10 000 Kč, což potvrdila svým podpisem smlouvy. Žalovaná se zavázala uhradit jistinu ve výši 10 000 Kč spolu s navýšením o 8 240 Kč v šedesáti týdenních splátkách po 304 Kč. Zápůjční úroková sazby byla sjednána ve výši 32,15 % ročně, RPSN bylo stanoveno ve výši 215 % ročně. 4. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum], podacího lístku, smlouvou o postoupení pohledávky ze dne [datum] včetně přílohy bylo doloženo postoupení žalovaného nároku společností [právnická osoba] na žalobkyni a oznámení této skutečnosti žalované. 5. Z karty zákazníka ze dne [datum] bylo zjištěno, že před uzavřením úvěrové smlouvy žalovaná prohlásila, že je nájemník, má základní vzdělání či je bez vzdělání, má jedno nezaopatřené dítě, je na mateřské/rodičovské dovolené, nemá mít jiný úvěr, má pobírat hlavní státní podporu ve výši 7 600 Kč měsíčně, vedlejší státní podporu ve výši 7 592 Kč, dále sirotčí důchod 6 000 Kč měsíčně, její výdaje na bydlení mají být 3 000 Kč měsíčně a osobní výdaje (telefon, jídlo, doprava, oblečení) mají být ve výši 8 000 Kč měsíčně. 6. K tomu žalobkyně dále předložila oznámení [státní instituce ] [anonymizována dvě slova] ze dne 18. 3. 2019 a ze dne 3. 6. 2019 o přiznání jednorázového porodného a dále rodičovského příspěvku ve výši 4 583 Kč měsíčně od 22. 2. 2019 a od 1. 5. 2019 ve výši 7 600 Kč měsíčně. Z oznámení [státní instituce ] [anonymizována dvě slova] ze dne 24. 5. 2019 bylo zjištěno, že žalované byl přiznán příspěvek na bydlení ve výši 4 774 Kč za dobu od 15. 4. 2019 do 30. 6. 2019. Z oznámení [státní instituce ] [anonymizována dvě slova] ze dne 9. 5. 2019 bylo zjištěno, že dítěti žalované byl přiznán přídavek na dítě ve výši 800 Kč. Z nájemní smlouvy ze dne 1. 12. 2018 bylo zjištěno, že žalovaná v době nezletilosti a její zákonný zástupce uzavřela coby nájemník nájemní smlouvu k bytu, kde měla dle karty zákazníka bydliště, kdy ze smlouvy není patrná výše nájmu či jiných plateb. Z kopií poštovních poukázek z č. l. 43 bylo zjištěno, že k rukám žalované byly vypláceny [státní instituce ] [anonymizována dvě slova] přiznané dávky, včetně sirotčího důchodu, kdy žalovaná vystupovala v pozici zákonného zástupce (tj. nejednalo se o její sirotčí důchod). 7. Při rozhodování soud zkoumal, zda v daném případě došlo k řádnému a platnému uzavření úvěrové smlouvy. Soud vycházel z rozsudku Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18, ve kterém soudní dvůr potvrdil, že harmonizovaná unijní úprava v oblasti spotřebitelských úvěrů ukládá vnitrostátním soudům povinnost zkoumat z moci úřední, zda věřitel před uzavřením smlouvy řádně posoudil schopnost spotřebitele splácet poskytovaný úvěr. V případě porušení této povinnosti soudní dvůr uvedl, že vnitrostátní soudy jsou povinny vyvodit z toho zákonem předvídané důsledky bez dalšího, vnitrostátní úprava, podle níž se sankce uplatní pouze k námitce spotřebitele, je v rozporu s unijním právem spotřebitele. 8. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen "o. z.), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. 9. Podle § 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie, zároveň navazuje na přímo použitelný předpis Evropské unie a upravuje činnost některých osob oprávněných poskytovat a zprostředkovávat spotřebitelský úvěr, včetně činnosti těchto osob v zahraničí, práva a povinnosti při poskytování a zprostředkování spotřebitelského úvěru a působnost správních orgánů v oblasti poskytování a zprostředkovávání spotřebitelského úvěru. 10. Spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. 11. Podle téhož zákona se rozumí pro účely zákona posouzením úvěruschopnosti spotřebitele posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr. 12. Podle § 75 téhož zákona poskytovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. 13. Podle § 86 téhož zákona poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 14. Podle § 87 téhož zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 15. Žalovaná, tedy sotva osmnáctiletá dívka s nejvýše základním vzděláním, těhotná ještě v době své nezletilosti, byla odkázaná na sociální dávky a chtěla si vzít spotřebitelský úvěr s vysokým úrokem a k tomu ještě s dalšími výraznými poplatky, což v souhrnu vzbuzovalo otázku, zda je ve finančních věcech, popř. obecně vůbec schopna postupovat uvážlivě. Za dané situace nebylo možno vycházet převážně ze zákaznické karty a bylo nutno objektivně, konkrétně doložit výdajové poměry žalované a její celkovou situaci. Nebylo prokázáno, že by společnost [právnická osoba] provedla šetření v příslušných registrech, společnost neměla doloženo, že např. není vedeno exekuční řízení, v zásadě nijak nebyly doloženy výdaje žalované. [právnická osoba] přitom nemohla zahrnovat do své úvahy o čistém příjmu žalované příspěvek na bydlení, neboť tento je určen na pokrytí části výdajů na bydlení, které by jinak musela žalovaná nést sama, a toto platí též o příspěvku na dítě a na jeho sirotčí důchod, který dokonce vůbec nebyl příjmem matky. Jediný doložený příjem žalované určený na volnou spotřebu byl rodičovský příspěvek ve výši 7 600 Kč měsíčně, který ani nedosahuje žalovanou tvrzených osobních výdajů ve výši 8 000 Kč měsíčně. Žalovaná tak dle karty zákazníka musela žít z toho, co náleželo jejímu nezletilému dítěti. [právnická osoba] postupovala v rozporu se svými povinnostmi dle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, neboť poskytla finanční prostředky někomu, o kom za dané situace prakticky netušila, zda je s to spotřebitelský úvěr splácet. V daném případě tedy soud dospěl k závěru, že společnost [právnická osoba] zjevně neposoudila řádně úvěruschopnost žalované a uzavřená smlouva o spotřebitelském úvěru je tak neplatná. 16. Pokud žalobkyně v souvislosti s ověřováním úvěruschopnosti upozornila na rozsudek [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí] č. j. [číslo jednací], tento se týká zcela jiného skutkového stavu, když dlužník v tomto případě neměl vyživovací povinnost, jeho celková situace byla neporovnatelná se situací žalované a nebyl důvod zpochybňovat jím uvedené údaje. Argumentace použitá v tomto ro