21 C 23/2023-42 — Okresní soud ve Znojmě

1. Návrhem doručeným soudu dne [datum] se žalobkyně domáhá zaplacení dlužné částky 11 040 Kč s příslušenstvím. K odůvodnění uvedla, že právní předchůdce žalobkyně s žalovaným dne [datum] uzavřel smlouvu o zápůjčce ve výši 8 000 Kč, na základě které měl žalovaný vrátit do 13. 12. 2021 poskytnutou částku 8 000 Kč spolu s poplatkem 3 040 Kč. Žalovaný svou povinnost nijak nesplnil a dostal se do prodlení. 2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil a k nařízenému jednání soudu se bez omluvy nedostavil, proto soud ve věci rozhodoval jen na základě skutkových tvrzení žalobkyně a na základě jí předložených důkazů. 3. Z předložené smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] soud zjistil, že mezi společností [právnická osoba] a žalovaným byla dne [datum] uzavřena smlouva o úvěru, z obsahu plyne, že žalovanému byl poskytnut úvěr ve výši 8 000 Kč. Žalovaný se zavázal uhradit jistinu ve výši 8 000 Kč a poplatek ve výši 3 040 Kč do 13. 12. 2021. 4. Dále bylo soudu předloženo potvrzení o provedené platbě z č. l. 21, jakož i si soud vyžádal vyjádření [právnická osoba], z nichž shodně vyplynulo, že žalovaný čerpal poskytnutý úvěr ve výši 8 000 Kč dne [datum]. 5. Z rámcové a realizační smlouvy o postoupení pohledávek, oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum] a podacího lístku bylo zjištěno postoupení žalované pohledávky na žalobkyni. 6. Při rozhodování soud zkoumal, zda v daném případě došlo k řádnému a platnému uzavření úvěrové smlouvy. Soud vycházel z rozsudku Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18, ve kterém soudní dvůr potvrdil, že harmonizovaná unijní úprava v oblasti spotřebitelských úvěrů ukládá vnitrostátním soudům povinnost zkoumat z moci úřední, zda věřitel před uzavřením smlouvy řádně posoudil schopnost spotřebitele splácet poskytovaný úvěr. V případě porušení této povinnosti soudní dvůr uvedl, že vnitrostátní soudy jsou povinny vyvodit z toho zákonem předvídané důsledky bez dalšího, vnitrostátní úprava, podle níž se sankce uplatní pouze k námitce spotřebitele, je v rozporu s unijním právem spotřebitele. 7. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 8. Podle § 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v tehdejším znění tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie, zároveň navazuje na přímo použitelný předpis Evropské unie a upravuje činnost některých osob oprávněných poskytovat a zprostředkovávat spotřebitelský úvěr, včetně činnosti těchto osob v zahraničí, práva a povinnosti při poskytování a zprostředkování spotřebitelského úvěru a působnost správních orgánů v oblasti poskytování a zprostředkovávání spotřebitelského úvěru. 9. Spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. 10. Podle téhož zákona se rozumí pro účely zákona posouzením úvěruschopnosti spotřebitele posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr. 11. Podle § 75 téhož zákona poskytovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. 12. Podle § 86 téhož zákona poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 13. Podle § 87 téhož zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 14. Z listinných důkazů nebylo prokázáno, že by právní předchůdce žalobkyně řádným způsobem zkoumal a prověřil úvěruschopnost žalovaného splácet předmětný spotřebitelský úvěr. Nebylo prokázáno, že by provedl přiměřené ověření solventnosti a úvěruschopnosti žalovaného, nebylo doloženo provedení šetření v příslušných registrech, nebyly doloženy např. výplatní pásky žalovaného apod. 15. Povinnost posoudit úvěruschopnost je objektivní, věřitel se nesmí bez dalšího spolehnout jen na informace poskytnuté spotřebitelem. V daném případě soud dospěl k závěru, že právní předchůdce žalobkyně neposoudil řádně úvěruschopnost žalovaného a uzavřená smlouva o spotřebitelském úvěru je tak neplatná. 16. Dle § 2991 odstavec 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 17. Je nesporné, že žalovanému byla poskytnuta částka ve výši 8 000 Kč, tato částka představuje bezdůvodné obohacení na straně žalovaného. Proto soud vyhověl v tomto rozsahu z titulu bezdůvodného obohacení žalovaného. 18. Soud zkoumal splatnost této částky dle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru. Z provedeného dokazování se k době přiměřené možnostem žalovaného vrátit zaplacenou jistinu podává, že v době blízké uzavření smlouvy disponoval částkou 8 000 Kč. Použití půjčené jistiny nebylo nijak doloženo, toto nebylo ani účastníky tvrzeno. Z provedeného dokazování, které je vymezeno charakterem daného civilního řízení jako řízení sporného, tak vyplývá, že bylo v silách žalovaného vrátit 8 000 Kč do požadované doby 13. 12. 2021, tj. [anonymizováno 10 slov]. Uvedený závěr přitom nekoliduje s neunesením důkazního břemene žalobkyně týkající se zkoumání úvěruschopnosti, neboť se toto vztahuje na naprosto odlišnou skutečnost – na to, zda právní předchůdce žalobkyně před uzavřením smlouvy vyvinul dostatečné kroky k tomu, aby s předpokladem spotřebování čerpané jistiny na jiný účel řádně posoudil schopnost žalovaného dostát svým závazkům. 19. Nesplacením dluhu se žalovaný dostal do prodlení. Příslušenstvím pohledávky je úrok z prodlení ve smyslu ustanovení § 1970 o. z., když jeho výši stanoví nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 20. Žalobkyně se dále domáhala zaplacení poplatku ve výši 3 040 Kč s úrokem z prodlení z této částky od 14. 12. 2021 ve výši 8,5 % ročně do zaplacení. S ohledem na skutečnost, že mezi nebyla řádně uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, dle které měl být tento nárok sjednán, byla žaloba v této části jako nedůvodná zamítnuta. 21. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 011,60 Kč, přičemž tato částka představuje 44,92 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 72,46 % v částce 8 000 Kč a úspěchu žalovaného v rozsahu 27,54 % v částce 3 040 Kč). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 11 040 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci (tj. příprava a převzetí zastoupení, předžalobní výzva, návrh) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč. 22. Soud přistoupil k aplikaci § 14b a. t. s ohledem na skutečnost, že žalobkyně podává opakovaně obdobné žaloby, které mají charakter ustáleného vzoru, kdy předmět plnění nepřesahuje 50 000 Kč.