21 C 246/2022-59 — Okresní soud ve Znojmě

1. Návrhem doručeným soudu dne [datum] se žalobkyně domáhá zaplacení dlužné částky 29 824,29 Kč s příslušenstvím. K odůvodnění uvedla, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost [právnická osoba], s žalovaným dne [datum] uzavřela smlouvu o spotřebitelském úvěru ve výši 20 000 Kč, jenž byl následně čerpána a který měl být vrácen spolu s kapitalizovanými úroky ve výši 4 901 Kč, poplatkem za zpracování, doručení a administrativní činnost a flexibilní splácení ve výši 9 140 Kč a poplatkem za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení ve výši 5 500 Kč. Žalovaný měl úvěr s tímto navýšením splácet měsíčně po 2 197 Kč s poslední splátkou dne [datum]. Je žádáno o zaplacení částky 29 824,29 Kč skládající se z 15 974,73 Kč na dlužné jistině a ze 13 849,56 Kč na dlužných poplatcích, žalobkyně dále žádá o zaplacení částky 5 481,99 Kč coby kapitalizovaných úroků za dobu od [datum] do [datum] počítaných z uvedené dlužné jistiny v sazbě 29 % ročně, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 3 634,25 Kč za dobu od [datum], tj. měsíc po úhradě poslední splátky žalovaným, do [datum] počítaných z uvedené dlužné jistiny v sazbě 10 % ročně, dále úroků v sazbě 29 % ročně z uvedené výše jistiny od [datum] do zaplacení a zákonných úroků z prodlení v sazbě 10 % ročně z uvedené výše jistiny od [datum] do zaplacení. 2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil a k nařízenému jednání soudu se bez omluvy nedostavil, proto soud ve věci rozhodoval jen na základě skutkových tvrzení žalobkyně a na základě jím předložených důkazů. 3. Z předložené smlouvy o zápůjčce [číslo] soud zjistil, že mezi společností [právnická osoba] a žalovaným byla dne [datum] uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, z obsahu plyne, že žalovanému byla poskytnuta hotovost ve výši 20 000 Kč, což potvrdil svým podpisem smlouvy. Žalovaný se zavázal uhradit jistinu ve výši 20 000 Kč spolu s žalobkyní tvrzeným navýšením o 19 541 Kč v osmnácti měsíčních splátkách po 2 197 Kč s poslední splátkou ve výši 2 192 Kč. 4. Z oznámení o postoupení ze dne [datum] a smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] bylo zjištěno postoupení pohledávek společnosti [právnická osoba] na žalobkyni. 5. Z tabulky umoření dluhu z č. l. 17 bylo zjištěny čtyři úhrady úvěru žalovaným po 2 200 Kč za dobu od června 2019 do začátku října 2019, celkem tedy ve výši 8 800 Kč. 6. Dále byla soudu předložena zákaznická karta klienta, tedy žádost žalovaného o poskytnutí úvěru vyplněná podle jím sdělených údajů, ve které je uvedeno jméno, příjmení, rodné číslo, číslo občanského průkazu, adresa klienta a dále informace o majetkových a osobních poměrech klienta, který byl zaměstnán na plný pracovní úvazek, byl tvrzen jeho čistý příjem ve výši 24 872 Kč, externí splátky u jiné společnosti 3 800 Kč, jeho odhadované měsíční výdaje byly v částce 14 000 Kč, žádné další příjmy domácnosti. Dále je v zákaznické kartě uvedeno, že žalovaný nemá jinou vyživovanou osobu, je v nájmu a že byly poskytnuty jako dokumenty dvě výplatní pásky za březen a duben 2019, z nichž bylo ověřeno zaměstnání žalovaného. 7. Při rozhodování soud zkoumal, zda v daném případě došlo k řádnému a platnému uzavření úvěrové smlouvy. Soud vycházel z rozsudku Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18, ve kterém soudní dvůr potvrdil, že harmonizovaná unijní úprava v oblasti spotřebitelských úvěrů ukládá vnitrostátním soudům povinnost zkoumat z moci úřední, zda věřitel před uzavřením smlouvy řádně posoudil schopnost spotřebitele splácet poskytovaný úvěr. V případě porušení této povinnosti soudní dvůr uvedl, že vnitrostátní soudy jsou povinny vyvodit z toho zákonem předvídané důsledky bez dalšího, vnitrostátní úprava, podle níž se sankce uplatní pouze k námitce spotřebitele, je v rozporu s unijním právem spotřebitele. 8. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen "o. z.), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. 9. Podle § 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie, zároveň navazuje na přímo použitelný předpis Evropské unie a upravuje činnost některých osob oprávněných poskytovat a zprostředkovávat spotřebitelský úvěr, včetně činnosti těchto osob v zahraničí, práva a povinnosti při poskytování a zprostředkování spotřebitelského úvěru a působnost správních orgánů v oblasti poskytování a zprostředkovávání spotřebitelského úvěru. 10. Spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. 11. Podle téhož zákona se rozumí pro účely zákona posouzením úvěruschopnosti spotřebitele posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr. 12. Podle § 75 téhož zákona poskytovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. 13. Podle § 86 téhož zákona poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 14. Podle § 87 téhož zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 15. Z listinných důkazů nebylo prokázáno, že by právní předchůdkyně žalobkyně řádným způsobem zkoumala a prověřila úvěruschopnost žalovaného splácet předmětný spotřebitelský úvěr. Nebylo prokázáno, že by provedla jakékoliv ověření solventnosti a úvěruschopnosti žalovaného v příslušných registrech, že by zjišťovala, zda bylo či nebylo s ním vedeno exekuční řízení, konkrétně jaké jiné půjčky měl, v jaké výši, jaká byla jejich splatnost. Vyjma pouhého prohlášení naprosto nebyly ověřovány výdaje žalovaného. Údaj„ ověřené dokumenty“ s uvedením dvou výplatních pásek v zákaznické kartě přitom neuvádí zjištěné skutečnosti z těchto výplatních pásek, není ani zjištěno, na jak dlouho byl pracovní úvazek sjednán, zda např. tento v brzké době neměl končit. Žalovaným tvrzené výdaje 14 000 Kč nebylo možno pokládat za zcela věrohodné, když 3 800 Kč z této částky tvoří splátky z jiné smlouvy, zbývající částka okolo 10 000 Kč musela připadnout na stravu, ošacení a další nezbytné výdaje pro dospělého muže, na nájemní bydlení měla připadnout částka v neznámé výši (kdy neměly být žádné jiné příjmy domácnosti, patrně tedy měl bydlet hradit sám s tím spojené výdaje) v [obec] či [obec], kdy navíc žalovaný uváděl své adresy v těchto městech, jeho zaměstnavatel měl přitom sídlo v [obec], nebylo tak ani zřejmé, zda či kolik platí za dojíždění do práce, což by mohlo též tvořit významnou položku. Neznalost těchto okolností zakládala pochybnost o výdajích žalovaného a schopnosti splatit dluh. Žalovaný byl přitom dle zákaznické karty již zadlužen a chtěl zápůjčku za dvojnásobné navýšení (97,7 %) za dobu roku a půl, tedy v částce zřetelně excesivní v porovnání se spotřebitelskými úvěry poskytovanými bankami, u kterých by žalovaný úvěr obdržel, pokud by jeho příjmové a majetkové poměry byly skutečně uspokojivé. Už samotné podmínky dané spotřebitelské smlouvy tak mohly vzbuzovat pochybnost, zda se žalovaný neobrátil na právní předchůdkyni žalobkyně, neboť by při standardní bankovní proceduře nebyl úspěšný z důvodu nedostatečné schopnosti splatit úvěr ve výši 20 000 Kč. Na základě výše uvedeného soud dospěl k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně neposoudila úvěruschopnost žalovaného s náležitou péčí, jak jí ukládal zákon, a uzavřená smlouva o spotřebitelském úvěru je tudíž neplatná. 16. Bylo-li žalobkyní upozorněno na rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne [datum rozhodnutí] č. j. [číslo jednací], tento vycházel z jiného skutkové stavu, když měl poskytovatel úvěru mj. více informací o výdajích klienta, který byly i dílem doloženy, a jeho závěry nelze uplatnit v probíhajícím řízení. 17. Dle § 2991 odstavec 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 18. Je nesporné, že žalovanému byla poskytnuta částka ve výši 20 000 Kč, na kterou splatil 8 800 Kč. Rozdíl tak činí částku 11 200 Kč, kdy tato částka představuje bezdůvodné obohacení na straně žalovaného. Proto soud vyhověl pouze v rozsahu rozdílu poskytnutého úvěru a již splacené částky, tedy ve výši 11 200 Kč z titulu bezdůvodného obohacení žalovaného. 19. Soud zkoum