21 C 47/2023-64 — Okresní soud ve Znojmě

1. Návrhem doručeným soudu dne [datum] se žalobkyně domáhá zaplacení dlužné částky 15 794 Kč s příslušenstvím. K odůvodnění uvedla, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost [právnická osoba] coby úvěrující uzavřela s žalovaným coby úvěrovaným dne [datum] smlouvu o spotřebitelské úvěru [číslo] na základě níž byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 10 000 Kč, splatný v 52 týdenních splátkách po 347 Kč, kdy poskytnuté finanční prostředky měly být zaplaceny spolu s poplatky 7 494 Kč skládající se z kapitalizovaných úroků ve výši 3 103 Kč vzniklých úrokovou sazbou 30 % ročně z jistiny a poplatku za zpracování a další péči o zákazníka ve výši 4 891 Kč. Žalovaný zaplatil toliko částku 2 200 Kč, naposledy hradil dne [datum] a dostal se do prodlení. Je žádáno o zaplacení dlužné jistiny ve výši 8 201,46 Kč, dlužných poplatků ve výši 7 592,54 Kč, kapitalizovaných úroků ve výši 2 979,86 Kč vzniklých sazbou 30 % ročně z dlužné jistiny ve výši 8 201,46 Kč od [datum] do [datum], kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 1 665,35 Kč vzniklých sazbou 10 % ročně z dlužné jistiny ve výši 8 201,46 Kč od [datum] do [datum]. Dále je žádáno zaplacení úroků ve výši 30 % ročně a úroků z prodlení ve výši 10 % ročně z dlužné jistiny ve výši 8 201,46 Kč od [datum] do zaplacení. 2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil a k nařízenému jednání soudu se bez omluvy nedostavil, proto soud ve věci rozhodoval jen na základě skutkových tvrzení žalobkyně a na základě ní předložených důkazů. 3. Z předložené smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] soud zjistil, že mezi společností [právnická osoba] a žalovaným byla dne [datum] uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, z obsahu plyne, že žalovanému byla poskytnuta hotovost ve výši 10 000 Kč, což potvrdil svým podpisem smlouvy. Žalovaný se zavázal uhradit jistinu ve výši 10 000 Kč spolu s poplatkem výši 7 994 Kč v 52 týdenních splátkách ve výši 347 Kč s poslední splátkou ve výši 297 Kč. Zápůjční úroková sazby byla sjednána 30 % ročně. Součástí smlouvy jsou smluvní podmínky ke smlouvě o spotřebitelském úvěru. 4. Z tabulky umoření z č. l. 45 bylo zjištěno, že žalovaný uhradil na dluh z dané smlouvy toliko 2 000 Kč dne [datum] a dne [datum] částku 200 Kč. 5. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum], podacího lístku, smlouvou o postoupení pohledávky ze dne [datum] včetně přílohy bylo doloženo postoupení žalovaného nároku společností [právnická osoba] na žalobkyní a oznámení této skutečnosti žalovanému na adrese z předmětné smlouvy. 6. Ze zákaznické karty ze dne [datum] bylo zjištěno, že před uzavřením úvěrové smlouvy žalovaný prohlásil, že žije s rodiči, má základní vzdělání, má jednu vyživovanou osobu, má plný pracovní úvazek na pozici dělníka, což bylo ověřeno pracovní smlouvu, výplatními páskami za září a říjen 2019 bylo doloženo, že jeho příjem je 18 290 Kč, další příjem domácnosti je 37 490 Kč, nemá vlastní bankovní účet, nemá u jiné společnosti další zápůjčku, prohlásil, že jeho odhadované měsíční výdaje činí 2 000 Kč. 7. Při rozhodování soud zkoumal, zda v daném případě došlo k řádnému a platnému uzavření úvěrové smlouvy. Soud vycházel z rozsudku Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18, ve kterém soudní dvůr potvrdil, že harmonizovaná unijní úprava v oblasti spotřebitelských úvěrů ukládá vnitrostátním soudům povinnost zkoumat z moci úřední, zda věřitel před uzavřením smlouvy řádně posoudil schopnost spotřebitele splácet poskytovaný úvěr. V případě porušení této povinnosti soudní dvůr uvedl, že vnitrostátní soudy jsou povinny vyvodit z toho zákonem předvídané důsledky bez dalšího, vnitrostátní úprava, podle níž se sankce uplatní pouze k námitce spotřebitele, je v rozporu s unijním právem spotřebitele. 8. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen "o. z.), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. 9. Podle § 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie, zároveň navazuje na přímo použitelný předpis Evropské unie a upravuje činnost některých osob oprávněných poskytovat a zprostředkovávat spotřebitelský úvěr, včetně činnosti těchto osob v zahraničí, práva a povinnosti při poskytování a zprostředkování spotřebitelského úvěru a působnost správních orgánů v oblasti poskytování a zprostředkovávání spotřebitelského úvěru. 10. Spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. 11. Podle téhož zákona se rozumí pro účely zákona posouzením úvěruschopnosti spotřebitele posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr. 12. Podle § 75 téhož zákona poskytovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. 13. Podle § 86 téhož zákona poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 14. Podle § 87 téhož zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 15. Listinnými důkazy nebylo prokázáno, že by společnost [právnická osoba] řádným způsobem zkoumala a prověřila úvěruschopnost žalovaného splácet předmětný spotřebitelský úvěr. Nebylo prokázáno, že by společnost [právnická osoba] provedla šetření v příslušných registrech, společnost neměla doloženo, že např. není vedeno exekuční řízení, neměla ověřena, že nemá dluhy u jiné společnosti apod. Zbylé příjmy celé domácnosti jsou v zásadě irelevantní, neboť nebylo nijak doloženo, že by z nich měl mít žalovaný nějaký prospěch. Jakkoli nebyly doloženy žádné jeho výdaje, kdy jím uváděné výdaje 2 000 Kč měsíčně objektivně budí silné pochybnosti, když si lze představit jen stěží, že dospělý muž, pracující jako dělník, vydá na stravu pouhých 2 000 Kč měsíčně (tj. okolo 65 Kč na den), a k tomu bylo nutno předpokládat mj. další výdaje na ošacení, volný čas či případně za dopravu do a z místa zaměstnání. Z obsahu zákaznické karty tak společnost [právnická osoba] věděla, že žalovaný s velkou pravděpodobností uvádí zavádějící či až nepravdivé údaje, aby dostal spotřebitelský úvěr, a to ještě za nepříliš výhodných podmínek, když úrok činil 30 % ročně, k čemuž přistupoval další výrazný poplatek dokonce ve výši okolo poloviny jistiny. Za dané situace nebylo možno vycházet převážně ze zákaznické karty a bylo nutno objektivně, konkrétně doložit výdajové poměry žalovaného a jeho celkovou situaci. Jelikož se tak dle provedeného dokazování nestalo, společnost [právnická osoba] postupovala v rozporu se svými povinnostmi, neboť poskytla finanční prostředky někomu, jehož poměry neměla dostatečně ověřené. 16. Pokud žalobkyně v souvislosti s ověřováním úvěruschopnosti upozornila na rozsudek [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí] č. j. [číslo jednací], tento se týká zcela jiného skutkového stavu, když nebyly pochybnosti o klientem uváděných údajích. Argumentace použitá v tomto rozhodnutí tak nemá pro projednávanou věc žádný význam. 17. V daném případě soud dospěl k závěru, že společnost [právnická osoba] zjevně neposoudila řádně úvěruschopnost žalovaného a uzavřená smlouva o spotřebitelském úvěru je tak neplatná. 18. Dle § 2991 odstavec 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 19. Je prokázáno, že žalovanému byla dne [datum] poskytnuta částka ve výši 10 000 Kč, na kterou splatil 2 200 Kč. Rozdíl tak činí částku 7 800 Kč, kdy tato částka představuje bezdůvodné obohacení na straně žalovaného, kdy došlo k postoupení dané pohledávky na žalobkyni. Proto soud vyhověl pouze v rozsahu rozdílu poskytnutého úvěru a již splacené částky, tedy ve výši 7 800 Kč, z titulu bezdůvodného obohacení žalovaného. 20. Soud zkoumal splatnost této částky dle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru. Z provedeného dokazování se k době přiměřené možnostem žalovaného vrátit zaplacenou jistinu podává, že v době uzavření smlouvy disponoval částkou 10 000 Kč. Použití půjčené jistiny nebylo nijak doloženo, toto nebylo ani účastníky tvrzeno. Z provedeného dokazování, které je vymezeno charakterem daného civilního řízení jako řízení sporného, tak vyplývá, že bylo v silách žalovaného vrátit 7 800 Kč do požadované