21 C 54/2023-50 — Okresní soud ve Znojmě

1. Návrhem doručeným soudu dne [datum] se žalobkyně domáhá zaplacení dlužné částky 14 142 Kč s příslušenstvím. K odůvodnění uvedla, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost [právnická osoba] coby úvěrující uzavřela s žalovanou coby úvěrovanou dne [datum] smlouvu o spotřebitelské úvěru [číslo] na základě níž byl žalované poskytnut úvěr ve výši 10 000 Kč, splatný v 78 týdenních splátkách po 225 Kč, kdy poskytnuté finanční prostředky měly být zaplaceny spolu s poplatky 7 494 Kč skládající se z kapitalizovaných úroků ve výši 2 266 Kč vzniklých úrokovou sazbou 28 % ročně z jistiny a poplatku za zpracování a další péči o zákazníka ve výši 2 888 Kč a pojistného. Žalovaná zaplatila toliko částku 1 012 Kč, naposledy hradila dne 11. 11. 2019 a dostala se do prodlení. Je žádáno o zaplacení dlužné jistiny ve výši 9 108,73 Kč, dlužných poplatků ve výši 5 033,27 Kč, kapitalizovaných úroků ve výši 1 912,83 Kč vzniklých sazbou 28 % ročně z dlužné jistiny ve výši 9 108,73 Kč od 4. 5. 2021 do 28. 1. 2022, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 2 029,22 Kč vzniklých sazbou 10 % ročně z dlužné jistiny ve výši 9 108,73 Kč od 19. 11. 2019 do 28. 1. 2022. Dále je žádáno zaplacení úroků ve výši 28 % ročně a úroků z prodlení ve výši 10 % ročně z dlužné jistiny ve výši 9 108,73 Kč od 29. 1. 2022 do zaplacení. 2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila a k nařízenému jednání soudu se bez omluvy nedostavila, proto soud ve věci rozhodoval jen na základě skutkových tvrzení žalobkyně a na základě ní předložených důkazů. 3. Z předložené smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] soud zjistil, že mezi společností [právnická osoba] a žalovanou byla dne [datum] uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, z obsahu plyne, že žalované byla poskytnuta hotovost ve výši 10 000 Kč, což potvrdila svým podpisem smlouvy. Žalovaná se zavázala uhradit jistinu ve výši 10 000 Kč spolu s poplatkem výši 5 154 Kč a dále poplatkem ve výši 2 340 Kč za doplňkové pojištění v 72 dvou týdenních splátkách ve výši 225 Kč s poslední splátkou ve výši 169 Kč. Zápůjční úroková sazby byla sjednána 28 % ročně. Součástí smlouvy jsou smluvní podmínky ke smlouvě o spotřebitelském úvěru. 4. Z tabulky umoření z č. l. 16 bylo zjištěno, že žalovaná uhradila na dluh z dané smlouvy toliko 1 012 Kč dne 11. 11. 2019. 5. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum], podacího lístku, smlouvou o postoupení pohledávky ze dne [datum] včetně přílohy bylo doloženo postoupení žalovaného nároku společností [právnická osoba] na žalobkyní a oznámení této skutečnosti žalované na adrese z předmětné smlouvy. 6. Ze zákaznické karty ze dne [datum] bylo zjištěno, že před uzavřením úvěrové smlouvy žalovaná prohlásila, že žije s rodiči, má základní vzdělání, má dvě vyživované osoby, je na mateřské/rodičovské dovolené s příjmem 13 171 Kč, což dokládá výměrem za srpen a září 2019, nemá vlastní bankovní účet, nemá u jiné společnosti další zápůjčku, prohlásila, že její odhadované měsíční výdaje činí 3 000 Kč. 7. Při rozhodování soud zkoumal, zda v daném případě došlo k řádnému a platnému uzavření úvěrové smlouvy. Soud vycházel z rozsudku Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18, ve kterém soudní dvůr potvrdil, že harmonizovaná unijní úprava v oblasti spotřebitelských úvěrů ukládá vnitrostátním soudům povinnost zkoumat z moci úřední, zda věřitel před uzavřením smlouvy řádně posoudil schopnost spotřebitele splácet poskytovaný úvěr. V případě porušení této povinnosti soudní dvůr uvedl, že vnitrostátní soudy jsou povinny vyvodit z toho zákonem předvídané důsledky bez dalšího, vnitrostátní úprava, podle níž se sankce uplatní pouze k námitce spotřebitele, je v rozporu s unijním právem spotřebitele. 8. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen "o. z.), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. 9. Podle § 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie, zároveň navazuje na přímo použitelný předpis Evropské unie a upravuje činnost některých osob oprávněných poskytovat a zprostředkovávat spotřebitelský úvěr, včetně činnosti těchto osob v zahraničí, práva a povinnosti při poskytování a zprostředkování spotřebitelského úvěru a působnost správních orgánů v oblasti poskytování a zprostředkovávání spotřebitelského úvěru. 10. Spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. 11. Podle téhož zákona se rozumí pro účely zákona posouzením úvěruschopnosti spotřebitele posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr. 12. Podle § 75 téhož zákona poskytovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. 13. Podle § 86 téhož zákona poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 14. Podle § 87 téhož zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 15. Listinnými důkazy nebylo prokázáno, že by společnost [právnická osoba] řádným způsobem zkoumala a prověřila úvěruschopnost žalované splácet předmětný spotřebitelský úvěr. Nebylo prokázáno, že by společnost [právnická osoba] provedla šetření v příslušných registrech, společnost neměla doloženo např. že není vedeno exekuční řízení, a vycházela vyjma doložení nízkého příjmu z mateřských dávek ryze z prohlášení žalované. Žalovaná byla osmnáctiletou dívkou se základním vzděláním, těhotnou ještě v době své nezletilosti, odkázanou na dávky a chtěla si vzít spotřebitelský úvěr s vysokým úrokem 28 % ročně a k tomu ještě s dalšími poplatky ve výši okolo poloviny půjčených finančních prostředků, což vzbuzovalo otázku, zda je ve finančních věcech, popř. obecně vůbec schopna postupovat alespoň trochu uvážlivě. [právnická osoba] přitom musela důvodně předpokládat, že žalovaná nejspíše uvádí nereálné údaje, aby získala takový úvěr, kdy odhadované měsíční výdaje vyčíslila na pouhých 3 000 Kč měsíčně, ačkoli tato částka měla krýt nejen veškeré její výdaje, ale i výdaje patrně jejího dítě s neznámými potřebami (a snad i další neznámé osoby, když v zákaznické kartě žalovaná uvedla, že má dvě vyživované osoby). Za dané situace nebylo možno vycházet převážně ze zákaznické karty a bylo nutno objektivně, konkrétně doložit výdajové poměry sotva zletilé žalované a její celkovou situaci. Jelikož se tak dle provedeného dokazování nestalo, společnost [právnická osoba] postupovala v rozporu se svými povinnostmi, neboť poskytla finanční prostředky někomu, o kom prakticky netušila, zda je s to spotřebitelský úvěr splácet. 16. Pokud žalobkyně v souvislosti s ověřováním úvěruschopnosti upozornila na rozsudek [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí] č. j. [číslo jednací], tento se týká zcela jiného skutkového stavu, když dlužník v tomto případě neměl vyživovací povinnost, jeho celková situace byla neporovnatelná se situací žalované a nebyl důvod zpochybňovat jím uvedené údaje. Argumentace použitá v tomto rozhodnutí tak nemá pro projednávanou věc žádný význam. 17. V daném případě soud dospěl k závěru, že společnost [právnická osoba] zjevně neposoudila řádně úvěruschopnost žalované a uzavřená smlouva o spotřebitelském úvěru je tak neplatná. 18. Dle § 2991 odstavec 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 19. Je nesporné, že žalované byla dne [datum] poskytnuta částka ve výši 10 000 Kč, na kterou splatila 1 012 Kč. Rozdíl tak činí částku 8 988 Kč, kdy tato částka představuje bezdůvodné obohacení na straně žalované, kdy došlo k postoupení dané pohledávky na žalobkyni. Proto soud vyhověl pouze v rozsahu rozdílu poskytnutého úvěru a již splacené částky, tedy ve výši 8 988 Kč, z titulu bezdůvodného obohacení žalované. 20. Soud zkoumal splatnost této částky dle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru. Z provedeného dokazování se k době přiměřené možnostem žalované vrátit zaplacenou jistinu podává, že dne [datum] disponovala částkou 10 000 Kč. Použití půjčené jistiny nebylo nijak doloženo, toto nebylo ani účastníky tvrzeno. Z provedeného dokazování, které je vymezeno charakterem daného civilního řízení jako říze