5 C 216/2022-43 — Okresní soud ve Znojmě

1. Žalobou doručenou soudu dne 16. 6. 2022 se žalobce domáhá zaplacení dlužné částky 18.150 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnil tím, že dne [datum] uzavřel s žalovaným smlouvu o zápůjčce, na jejímž základě poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši 10.000 Kč, které žalovanému zaslal na účet č. [bankovní účet] dne [datum]. Žalovaný se vedle jistiny zavázal žalobci uhradit také poplatek ve výši 3.250 Kč, splatnost byla dne 27. 12. 2020. Žalovaný svůj závazek neuhradil řádně a včas, ke dni podání žaloby neuhradil na svůj dluh ničeho. Žalobce vedle této částky požaduje zaplatit částku 2.500 Kč za pět zaslaných upomínek po 500 Kč za jednu dle smluvních ujednání a dále částku 4.900 Kč coby smluvní pokutu dle článku 2.3 smlouvy, tedy ve výši 0,1 % denně z dlužné částky 10.000 Kč, a to ode dne 28. 12. 2020 do dne 2. 5. 2022. V podání ze dne 28. 11. 2022 pak žalobce uvedl, že k prověření úvěruschopnosti žalovaného nebude doplňovat žádná skutková tvrzení, a žádal, aby soud žalovaného zavázal k vrácení bezdůvodného obohacení. 2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil a k nařízenému jednání soudu se bez omluvy nedostavil, proto soud ve věci rozhodoval jen na základě skutkových tvrzení žalobkyně a na základě jím předložených důkazů. 3. Z předložené smlouvy nazvané smlouva o zápůjčce ze dne [datum], dodatku ke smlouvě o úvěru ze dne [datum] a všeobecných obchodních podmínek soud zjistil, že mezi účastníky byla dne [datum] uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, z obsahu plyne, že žalovanému měla být poskytnuta hotovost ve výši 7.000 Kč, dodatečně navýšena o 3.000 Kč, a to převodem na účet žalovaného a že tyto peníze spolu s poplatkem ve výši 3.250 Kč vrátí do 27. 12. 2020, což žalovaný potvrdil podpisem smlouvy a dodatku prostřednictvím PIN kódu na dálku spolu s úhradou 1 Kč z jeho účtu, jak bylo doloženo výpisem z čísla účtu [číslo] s datem zaúčtování této částky dne 27. 11. 2020. 4. Z potvrzení o platbě bylo doloženo zaslání i zaúčtování částek 7.000 Kč a 3.000 Kč žalobcem na účet žalovaného číslo [bankovní účet] ke dni 27. 11. 2020 a ke dni 2. 12. 2020. Dotazem u [právnická osoba] bylo ověřeno, že z protiúčtu žalobce byly na účet žalovaného připsány dvě platby, a to 2. 12. 2020 částka 3 000 Kč a 27. 11. 2020 částka 7.000 Kč. 5. Upomínkami ze dne 3. 1. 2021, 10. 1. 2021, 17. 1. 2021, 26. 1. 2021 a 10. 2. 2021 bylo doloženo, že žalobce k uvedeným datům vypracoval upomínky k dluhům z předmětné smlouvy, nebylo však doloženo jejich odeslání. 6. Při rozhodování soud zkoumal, zda v daném případě došlo k řádnému a platnému uzavření úvěrové smlouvy. Soud vycházel z rozsudku Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18, ve kterém soudní dvůr potvrdil, že harmonizovaná unijní úprava v oblasti spotřebitelských úvěrů ukládá vnitrostátním soudům povinnost zkoumat z moci úřední, zda věřitel před uzavřením smlouvy řádně posoudil schopnost spotřebitele splácet poskytovaný úvěr. V případě porušení této povinnosti soudní dvůr uvedl, že vnitrostátní soudy jsou povinny vyvodit z toho zákonem předvídané důsledky bez dalšího, vnitrostátní úprava, podle níž se sankce uplatní pouze k námitce spotřebitele, je v rozporu s unijním právem spotřebitele. 7. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 8. Podle § 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie, zároveň navazuje na přímo použitelný předpis Evropské unie a upravuje činnost některých osob oprávněných poskytovat a zprostředkovávat spotřebitelský úvěr, včetně činnosti těchto osob v zahraničí, práva a povinnosti při poskytování a zprostředkování spotřebitelského úvěru a působnost správních orgánů v oblasti poskytování a zprostředkovávání spotřebitelského úvěru. 9. Spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. 10. Podle téhož zákona se rozumí pro účely zákona posouzením úvěruschopnosti spotřebitele posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr. 11. Podle § 75 téhož zákona poskytovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. 12. Podle § 86 téhož zákona poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 13. Podle § 87 téhož zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 14. Z listinných důkazů nebylo prokázáno, že by žalobce řádným způsobem zkoumal a prověřil úvěruschopnost žalovaného splácet předmětný spotřebitelský úvěr. Nebylo prokázáno, že by žalobce provedl jakékoliv ověření solventnosti a úvěruschopnosti žalovaného, nebyla provedena šetření v příslušných registrech, nebyly doloženy např. výplatní pásky žalovaného apod. K výzvě soudu k doplnění žalobních tvrzení a důkazních návrhů ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalovaného před poskytnutím úvěru pak žalobce nedoplnil ničeho, byl si vědom toho, že předmětná smlouva je dle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru neplatná. 15. Povinnost posoudit úvěruschopnost je objektivní, věřitel se nesmí bez dalšího spolehnout jen na informace poskytnuté spotřebitelem. V daném případě soud dospěl k závěru, že žalobce neposoudil řádně úvěruschopnost žalovaného a uzavřená smlouva o spotřebitelském úvěru je tak neplatná. 16. Dle § 2991 odstavec 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 17. Je nesporné, že žalovanému byly poskytnuty částky ve výši 7.000 Kč a 3.000 Kč, celkem tedy částka 10.000 Kč, na kterou žalovaný nic nesplatil. Tato částka představuje bezdůvodné obohacení na straně žalovaného. Proto soud žalobě vyhověl pouze v rozsahu poskytnuté jistiny úvěru, tedy ve výši 10.000 Kč z titulu bezdůvodného obohacení žalovaného. Nesplacením dluhu se žalovaný dostal do prodlení. Příslušenstvím pohledávky je úrok z prodlení ve smyslu ustanovení § 1970 o. z., když jeho výši stanoví nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 18. Žalobce se dále domáhal zaplacení poplatku ve výši 3.250 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 3.250 Kč ode dne 28. 12. 2020 do zaplacení ve výši 8,25 % ročně, nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 2.500 Kč a smluvní pokuty 4.900 Kč. S ohledem na skutečnost, že mezi účastníky nebyla řádně uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, dle které měly být tyto platby sjednány, byla žaloba v této části jako nedůvodná zamítnuta. 19. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odstavec 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), kdy měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. S ohledem na celkový výsledek řízení byl úspěch účastníků přibližně stejný, proto soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.