5 C 220/2022-83 — Okresní soud ve Znojmě

Žalobou doručenou soudu dne 23. 6. 2022 se žalobce domáhá zaplacení dlužné částky 215.097,01 Kč s příslušenstvím. K odůvodnění uvedl, že jeho právní předchůdce [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa] (dále též jen„ právní předchůdce žalobce“) uzavřel s žalovaným dne [datum] smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytl žalovanému úvěr ve výši 200.000 Kč, který byl vedený na úvěrovém účtu č. [bankovní účet]. Žalovaný se ve smlouvě zavázal splácet čerpaný úvěr v pravidelných měsíčních splátkách a hradit úroky z úvěru ve výši 16,99 % a poplatky. Dle smluvních ujednání byl právní předchůdce žalobce oprávněn připisovat vyúčtované úroky z úvěru k jistině úvěru vždy k poslednímu dni každého kalendářního měsíce, při doplacení úvěru a při uplatnění práva na okamžité splacení úvěru. V důsledku prodlení žalovaného se splácením úvěru právní předchůdce žalobce úvěr s účinností ke dni 22. 9. 2021 zesplatnil. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] byla pohledávka za žalovaným postoupena žalobci, postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 15. 12. 2021. Žalobce požaduje po žalovaném zaplacení dlužné jistiny úvěru ve výši 211.886,01 Kč, tvořené neuhrazeným zůstatkem úvěru ve výši 208.540,71 Kč a připsanými neuhrazenými úroky z úvěru ve výši 3.345,30 Kč, dále žalobce požaduje zaplacení poplatků ve výši 3.211 Kč a úroků z prodlení kapitalizovaných ke dni postoupení pohledávky ve výši 3.529,51 Kč. V souladu se smlouvou dále žalobce žádá zaplacení úroků z úvěru ve výši 16,99 % p. a. z připsaných neuhrazených úroků a z dlužné jistiny od 2. 12. 2021 do zaplacení a zaplacení zákonného úroku z prodlení. V podání ze dne 24. 11. 2022 žalobce doplnil, že jeho právní předchůdce při zkoumání úvěruschopnosti žalovaného vycházel z informací získaných od žalovaného, kdy zohlednil především výši jeho příjmu a dospěl k závěru, že schopnost žalovaného splácet úvěr je dostatečná. Žalobce k tomuto odkázal na rozsudek [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], a rozhodnutí [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací]. Žalovaný se ve věci nevyjádřil a k nařízenému jednání soudu se bez omluvy nedostavil, proto soud ve věci rozhodoval jen na základě skutkových tvrzení žalobce a na základě předložených důkazů. Ze smlouvy o úvěru ze dne [datum] bylo zjištěno, že [právnická osoba], [IČO] [anonymizována čtyři slova], jako banka a žalovaný jako úvěrovaný klient se dohodli na poskytnutí úvěru pro žalovaného ve výši 200.000 Kč, kdy žalovaný se smlouvou zavázal bance úvěr splatit nejpozději do 11. 10. 2029. Výše měsíční splátky byla dohodnuta na částku 3.692 Kč, dále byla dohodnuta úroková sazba ve výši 16,99 % ročně. V čl. 8 smlouvy byly sjednány případy porušení smlouvy a sankce, kdy v případě porušení podmínek smlouvy byla banka mimo jiné oprávněna prohlásit celý úvěr za splatný ve stanovené lhůtě. Z dopisu nazvaného poslední výzva k úhradě dlužné částky ze dne 21. 8. 2021 vyplývá, že právní předchůdce žalobce vyzval žalovaného k úhradě dluhu ve výši 8.124 Kč nejpozději do 22. 9. 2021. Žalovaný byl upozorněn, že pokud dlužnou částku ve stanoveném termínu neuhradí, bude po něm právní předchůdce žalobce požadovat splacení celého úvěru. Dopisem právního předchůdce žalobce ze dne 22. 9. 2021 bylo rozhodnuto o okamžité splatnosti celkového dluhu, ke dni 22. 9. 2021 činila celková dlužná částka 211.835 Kč. Výše dlužné částky byla doložena listinou nazvanou Podklady pre súdne konanie ze dne 1. 12. 2021. Z listiny nazvané posouzení úvěruschopnosti klienta a z předložených výpisů z účtu žalovaného bylo doloženo řádné přezkoumání úvěruschopnosti žalovaného právním předchůdcem žalobce. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] právní předchůdce žalobce postoupil pohledávku za žalovaným na žalobce. Žalovanému bylo postoupení pohledávky oznámeno dopisem ze dne 15. 12. 2021. Předžalobní upomínkou ze dne 20. 4. 2022 byl žalovaný vyzván k zaplacení dlužné částky. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Po provedeném řízení a na základě výsledků provedeného dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba byla v daném případě podána zcela důvodně. Soud má za prokázáno, že mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu ust. § 2395 a násl. o. z., na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 200.000 Kč. Žalovaný neplnil svou povinnost, když úvěr řádně a včas nesplácel, v souladu se smluvními ujednáními byl právní předchůdce žalobce oprávněn úvěr zesplatnit a žádat po žalovaném zaplacení zbývající dlužné částky ze smlouvy o úvěru. Dluh za žalovaným byl postoupen na žalobce na základě smlouvy o postoupení pohledávek, je tak dána aktivní věcná legitimace žalobce k vedení sporu. Příslušenstvím pohledávky je úrok z úvěru, který byl součástí smluvních ujednání, a úrok z prodlení ve smyslu ust. § 1970 o. z., když jeho výši stanoví nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Nárok žalobce žalovaný žádným způsobem nezpochybnil, ani nevyvrátil. Proto soud žalobě v celém rozsahu vyhověl. O lhůtě k plnění soud rozhodl v souladu s ust. § 160 odst. 1 o. s. ř. O nákladech řízení bylo rozhodnuto ve smyslu § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že úspěšnému žalobci soud přiznal náhradu nákladů řízení proti žalovanému, který ve věci úspěch neměl. Náklady žalobce spočívají v odměně advokáta podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů, za 4 úkony právní pomoci: převzetí a příprava zastoupení, výzva k úhradě před podáním žaloby, podání žaloby, účast při jednání soudu dne 10. 1. 2023, po 9.180 Kč (§ 7), 4x režijní paušál po 300 Kč (§ 13). Dále se přiznává DPH ve výši zákonné sazby 21 %, tj. 7.963,20 Kč a zaplacený soudní poplatek 8.604 Kč, celkem 54.487,20 Kč, které je žalovaný povinen uhradit do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobce (§ 149 odst. 1 o.s.ř.). Žalobce dále žádal přiznání nákladů řízení za 1 úkon právní služby, a to písemné podání ze dne 24. 11. 2022. Soud ovšem tyto náklady nepovažoval za účelně vynaložené, když žalobce pouze doplnil žalobní tvrzení ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, která však již dle mínění soudu měla být obsahem samotné žaloby. Proto soud žalobci náklady řízení za tento úkon nepřiznal.