7 C 171/2023-71 — Okresní soud ve Znojmě

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným dne 2. 11. 2022 se žalobkyně domáhala zaplacení dlužné částky v celkové výši 29.702,71 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z této částky od 8. 1. 2022 do zaplacení, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 1.722,22 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 4.236,67 Kč, úroku ve výši 24,6 % ročně z částky 10.000 Kč od 8. 1. 2022 do zaplacení, kapitalizovaného úroku z prodlení 3.218,11 Kč, kapitalizovaného úroku 6.844,92 Kč a úroku ve výši 21,27 % ročně z částky 19.702,71 Kč od 8. 1. 2022 do zaplacení. K odůvodnění uvedla, že žalovaná dne [datum] uzavřela se společností [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ původní věřitel“) smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] podle které poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 10.000 Kč, které převzala v hotovosti v den uzavření smlouvy. Žalovaná se zavázala vrátit částku 18.000 Kč, což byl úvěr 10.000 Kč a souhrnný poplatek 8.000 Kč v pravidelných splátkách tak, že zaplatí 60 týdenních splátek po 300 Kč, poslední splátka byla splatná 27. 4. 2020. Účastníci ve smlouvě sjednali úrokovou sazbu 24,6 % ročně. Žalovaná své závazky ze smlouvy řádně nesplnila, na plnění dluhu provedla částečnou úhradu, naposledy uhradila platbu 15. 8. 2019, celkem uhradila 2.400 Kč. Žalovaná dne [datum] uzavřela se společností [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ původní věřitel“) smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] podle které poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 20.000 Kč, které převzala v hotovosti v den uzavření smlouvy. Žalovaná se zavázala vrátit částku 37.800 Kč, což byl úvěr 20.000 Kč a souhrnný poplatek 17.800 Kč v pravidelných splátkách tak, že zaplatí 78 týdenních splátek po 485 Kč, poslední splátka byla splatná 29. 5. 2020. Účastníci ve smlouvě sjednali úrokovou sazbu 21,27 % ročně. Žalovaná své závazky ze smlouvy řádně nesplnila, na plnění dluhu provedla částečnou úhradu, naposledy uhradila platbu 17. 9. 2019, celkem uhradila 10.600 Kč Smlouvou o postoupení pohledávek předmětné pohledávky nabyla žalobkyně, která je aktivně procesně legitimována. Žalovaná dluží nesplacenou jistinu 10.000 Kč a 19.702, smluvní úrok a úrok z prodlení v zákonné výši. Žalobkyně pro účely řízení částečně kapitalizovala smluvní úrok a úrok z prodlení v zákonné výši ke dni postoupení pohledávek [datum]. Postoupení pohledávky bylo žalované písemně oznámeno dne 7. 1. 2022 a předžalobní výzvou 14. 4. 2022 byla žalovaná vyzvána k zaplacení dluhu. 2. Žalobkyně uvedla, že původní věřitelka řádně zkoumala a vyhodnotila úvěruschopnost žalované, byla dotazována na rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry, podpisem smlouvy potvrdila, že poskytla původnímu věřiteli pravdivé informace o svých poměrech. Žalobkyně soudu nepředložila tvrzené karty zákazníka ze dne 4. 3. 2019 a 29. 11. 2018. 3. Žalovaná se k doručené žalobě písemně nevyjádřila, k nařízeným jednáním soudu se bez omluvy nedostavila, soud proto věc projednal a rozhodl v její nepřítomnosti na základě výsledků provedených dokazování. 4. Z písemné smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne [datum] [číslo] bylo prokázáno, že byla uzavřena s žalovanou jako spotřebitelkou formulářová smlouva o spotřebitelském úvěru, jejíž nedílnou součástí byly smluvní podmínky, žalovaná podepsala smlouvu o úvěru. Předloženou listinou bylo prokázáno, že mezi původním věřitelem a žalovanou jako dlužnicí byla uzavřena smlouva o úvěru, ve které původní věřitel žalované půjčil částku 10.000 Kč, úvěr byl žalované vyplacen v hotovosti, žalovaná se zavázala úvěr splatit se souhrnným poplatkem v celkové výši 18.000 Kč v 60 týdenních splátkách po 300 Kč, první splátka byla splatná 7. kalendářní den od data uzavření smlouvy, článkem 1.4 smlouvy bylo prokázáno, že úroková sazba činila 21,27 % ročně. Z písemné smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne [datum] [číslo] bylo prokázáno, že byla uzavřena s žalovanou jako spotřebitelkou formulářová smlouva o spotřebitelském úvěru, jejíž nedílnou součástí byly smluvní podmínky, žalovaná podepsala smlouvu o úvěru. Předloženou listinou bylo prokázáno, že mezi původním věřitelem a žalovanou jako dlužnicí byla uzavřena smlouva o úvěru, ve které původní věřitel žalované půjčil částku 20.000 Kč, úvěr byl žalované vyplacen v hotovosti, žalovaná se zavázala úvěr splatit se souhrnným poplatkem v celkové výši 37.800 Kč v 78 týdenních splátkách po 485 Kč, první splátka byla splatná 7. kalendářní den od data uzavření smlouvy, článkem 1.4 smlouvy bylo prokázáno, že úroková sazba činila 21,27 % ročně. Soudu nebyly předloženy žádné důkazy, kterými by bylo prokázáno, že obchodním zástupcem původního věřitele byla zkoumána a vyhodnocena úvěruschopnost žalované, součástí předložených listinných důkazů nebyly karty zákazníka a tabulky umoření. 5. Z předložené smlouvy o postoupení pohledávek ve znění příloh a z písemného oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum] bylo prokázáno, že předmětná pohledávka byla smluvně postoupena žalobkyni s účinností ke dni 7. 1. 2022, postoupení pohledávky bylo žalované písemně oznámeno. 6. Dle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 7. Dle skutkových tvrzení žaloby, jejího doplnění a předložených listinných důkazů měla být mezi původním věřitelem a žalovanou uzavřeny 2 smlouvy o úvěru dle § 2395 a následujících o. z. a zákona o spotřebitelském úvěru. Soud předložené listinné důkazy posoudil a vyhodnotil s přihlédnutím k rozsudku Soudního dvora EU (dále jen„ SDEU“) ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18, ve kterém SDEU potvrdil, že harmonizovaná unijní úprava v oblasti spotřebitelských úvěrů ukládá vnitrostátním soudům povinnost zkoumat z moci úřední, zda věřitel před uzavřením smlouvy řádně posoudil schopnost spotřebitele splácet poskytovaný úvěr. V případě zjištění porušení povinnosti je povinností vnitrostátního soudu vyvodit z toho zákonem předvídané důsledky bez dalšího, vnitrostátní úprava, dle které se sankce uplatní pouze k námitce spotřebitele, je v rozporu s unijním právem. V daném případě soud dospěl k závěru, že původní věřitel řádně a důsledně nepřezkoumal a nevyhodnotil úvěruschopnost žalované jako spotřebitelky, žalobkyně k posouzení úvěruschopnosti žalované nedoložila žádné důkazy, ze kterých by bylo prokázáno, že pro účely uzavření smlouvy byly zkoumány osobní, výdělkové a majetkové poměry žalované, její pravidelné měsíční výdaje, plnění vyživovacích povinností a zákonných povinností, nebylo osvědčeno, jaké byly v roce 2018 a 2019 příjmy žalované a za jakým účelem byl úvěr poskytnut. Uzavřené smlouvy o spotřebitelském úvěru jsou neplatné dle § 9 zákona o spotřebitelském úvěru. Cílem směrnice 2008/48/ES o smlouvách o spotřebitelském úvěru je ochrana spotřebitele před nadměrným zadlužením a platební neschopností s přihlédnutím k nerovnému postavení spotřebitele vůči poskytovateli úvěru a jeho vyjednávací pozice, která často vede k akceptaci předem nastavených neměnných smluvních podmínek formulářových smluv tak, jak tomu bylo v projednávané věci. Původní věřitel porušil zákonnou povinnost posoudit před uzavřením smlouvy úvěruschopnost žalované, z toho důvodu byla žalovaná povinna uhradit dle § 87 odstavec 1 zákona o spotřebitelském úvěru pouze dlužnou jistinu úvěru, žalované byl poskytnut spotřebitelský úvěr 10.000 Kč, žalovaná nepravidelnými platbami zaplatila celkem 2.400 Kč, proto byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 7.600 Kč (10.000 Kč – 2.400 Kč), žalované byl poskytnut spotřebitelský úvěr ve výši 20.000 Kč, žalovaná uhradila částku 10.600 Kč, proto jí byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 9.400 Kč (20.000 Kč – 10.600 Kč) s úrokem z prodlení v zákonné výši za období od účinnosti postoupení pohledávek žalobkyni a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (§ 160 odstavec 1 o.s.ř.). 8. Ohledně zaplacení zbývající částky 2.400 Kč, 10.302,71 Kč s úrokem z prodlení, kapitalizovaného úroku z prodlení v zákonné výši a smluvního úroku byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta tak, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku. 9. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odstavec 2 o. s. ř. podle poměru úspěchu ve věci, žalobkyně byla úspěšná v 57 % uplatněného nároku, neúspěšná ve 43 % uplatněného nároku, proto bylo rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.