7 C 262/2022-49 — Okresní soud ve Znojmě

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným dne 29. 4. 2022 se žalobkyně domáhala zaplacení dlužné částky v celkové výši 14.724,71 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z této částky od 21. 1. 2020 do zaplacení, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 5.581,93 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 13.918,67 Kč, úroku ve výši 19,98 % ročně z částky 14.724,71 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení. K odůvodnění uvedla, že žalovaná dne [datum] uzavřela se společností [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ původní věřitel“) smlouvu o zápůjčce [číslo] podle které poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 17.000 Kč, které převzala v hotovosti v den uzavření smlouvy. Žalovaná se zavázala vrátit částku 31.213 Kč, což byla zápůjčka 17.000 Kč a souhrnný poplatek 14.213 Kč v pravidelných splátkách tak, že zaplatí 60týdenních splátek po 521 Kč, poslední splátka byla splatná 5. 8. 2015. Účastníci ve smlouvě sjednali úrokovou sazbu 19,98 % ročně. Žalovaná své závazky ze smlouvy řádně nesplnila, na plnění dluhu provedla částečnou úhradu, naposledy uhradila platbu 22. 6. 2017, celkem uhradila 5.558,98 Kč Smlouvou o postoupení pohledávek předmětnou pohledávku nabyla žalobkyně, která je aktivně procesně legitimována. Žalovaná dluží nesplacenou jistinu 14.724,71 Kč, smluvní úrok a úrok z prodlení v zákonné výši. Žalobkyně pro účely řízení částečně kapitalizovala smluvní úrok a úrok z prodlení v zákonné výši ke dni postoupení pohledávek 20. 1. 2020. Postoupení pohledávky bylo žalované písemně oznámeno dne 20. 1. 2020 a předžalobní výzvou 11. 5. 2020 byla žalovaná vyzvána k zaplacení dluhu. Žalobkyně nepožadovala zaplacení nesplacené části dlužného poplatku. 2. Žalobkyně uvedla, že původní věřitelka řádně zkoumala a vyhodnotila úvěruschopnost žalované, byla dotazována na rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry, podpisem smlouvy potvrdila, že poskytla původnímu věřiteli pravdivé informace o svých poměrech. Na výzvu soudu žalobkyně sdělila, že od původního věřitele nemá k dispozici zákaznickou kartu žalované, která nebyla dohledána. 3. Žalovaná se k doručené žalobě písemně nevyjádřila, k nařízeným jednáním soudu se bez omluvy nedostavila, soud proto věc projednal a rozhodl v její nepřítomnosti na základě výsledků provedených dokazování. 4. Z písemné smlouvy o zápůjčce ze dne [datum] [číslo] bylo prokázáno, že byla uzavřena s žalovanou jako spotřebitelkou formulářová smlouva o zápůjčce, jejíž nedílnou součástí byly smluvní podmínky, žalovaná podepsala smlouvu o zápůjčce. Předloženou listinou bylo prokázáno, že mezi původním věřitelem a žalovanou jako dlužnicí byla uzavřena smlouva o zápůjčce, ve které původní věřitel žalované půjčil částku 17.000 Kč, zápůjčka byla žalované vyplacena v hotovosti, žalovaná se zavázala půjčku vrátit se souhrnným poplatkem v celkové výši 31.213 Kč v 60 týdenních splátkách po 521 Kč, první splátka byla splatná 7. kalendářní den od data uzavření smlouvy, z obsahu smlouvy a článku 4 obchodních podmínek bylo prokázáno, že úroková sazba činila 19,98 % ročně. Z tabulky umoření bylo prokázáno, že žalovaná na úhradu dluhu nepravidelnými platbami uhradila celkem 5.558,98 Kč, poslední platbu ve výši 124,49 Kč zaplatila dne 17. 10. 2017. Soudu nebyly předloženy žádné důkazy, kterými by bylo prokázáno, že obchodním zástupcem původního věřitele byla zkoumána a vyhodnocena úvěruschopnost žalované. 5. Z předložené smlouvy o postoupení pohledávek ve znění příloh a z písemného oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum] bylo prokázáno, že předmětná pohledávka byla smluvně postoupena žalobkyni s účinností ke dni 20. 1. 2020, postoupení pohledávky bylo žalované písemně oznámeno. 6. Dle § 2390 o. z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. 7. Dle skutkových tvrzení žaloby, jejího doplnění a předložených listinných důkazů měla být mezi původním věřitelem a žalovanou uzavřena smlouva o zápůjčce dle § 2390 a následujících o. z. a zákona o spotřebitelském úvěru. Soud předložené listinné důkazy posoudil a vyhodnotil s přihlédnutím k rozsudku Soudního dvora EU (dále jen„ SDEU“) ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18, ve kterém SDEU potvrdil, že harmonizovaná unijní úprava v oblasti spotřebitelských úvěrů ukládá vnitrostátním soudům povinnost zkoumat z moci úřední, zda věřitel před uzavřením smlouvy řádně posoudil schopnost spotřebitele splácet poskytovaný úvěr. V případě zjištění porušení povinnosti je povinností vnitrostátního soudu vyvodit z toho zákonem předvídané důsledky bez dalšího, vnitrostátní úprava, dle které se sankce uplatní pouze k námitce spotřebitele, je v rozporu s unijním právem. V daném případě soud dospěl k závěru, že původní věřitel řádně a důsledně nepřezkoumal a nevyhodnotil úvěruschopnost žalované jako spotřebitelky, žalobkyně k posouzení úvěruschopnosti žalované nedoložila žádné důkazy, ze kterých by bylo prokázáno, že pro účely uzavření smlouvy byly zkoumány osobní, výdělkové a majetkové poměry žalované, její pravidelné měsíční výdaje, plnění vyživovacích povinností a zákonných povinností, nebylo osvědčeno, jaké byly v roce 2014 příjmy žalované a za jakým účelem byla zápůjčka poskytnuta. Uzavřená smlouva o spotřebitelském úvěru je neplatná dle § 9 zákona o spotřebitelském úvěru. Cílem směrnice 2008/48/ES o smlouvách o spotřebitelském úvěru je ochrana spotřebitele před nadměrným zadlužením a platební neschopností s přihlédnutím k nerovnému postavení spotřebitele vůči poskytovateli úvěru a jeho vyjednávací pozice, která často vede k akceptaci předem nastavených neměnných smluvních podmínek formulářových smluv tak, jak tomu bylo v projednávané věci. Původní věřitel porušil zákonnou povinnost posoudit před uzavřením smlouvy úvěruschopnost žalované, z toho důvodu byla žalovaná povinna uhradit dle § 87 odstavec 1 zákona o spotřebitelském úvěru pouze dlužnou jistinu úvěru, žalované byl poskytnut spotřebitelský úvěr 17.000 Kč, dle přehledu splátek žalovaná nepravidelnými platbami zaplatila celkem 5.558,98 Kč, proto byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 11.441,02 Kč (17.000 Kč – 5.558,98 Kč) s úrokem z prodlení v zákonné výši za období od účinnosti postoupení pohledávky žalobkyni a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (§ 160 odstavec 1 o.s.ř.). 8. Ohledně zaplacení zbývající částky 3.283,69 Kč s úrokem z prodlení, kapitalizovaného úroku z prodlení v zákonné výši a smluvního úroku byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta tak, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku. 9. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odstavec 2 o. s. ř. podle poměru úspěchu ve věci, žalobkyně byla úspěšná v 78 % uplatněného nároku, neúspěšná ve 22 % uplatněného nároku, proto jí přísluší náhrada nákladů ve výši 56 % Náklady žalobkyně činily zaplacený soudní poplatek 1.212 Kč, odměna advokáta dle § 14b) odstavec 1 vyhlášky číslo 177/1996 Sb. za 3 úkony právní služby po 500 Kč (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, podání návrhu), náhrada hotových výdajů advokáta dle § 14b) odstavec 5 citované vyhlášky za 3 úkony právní služby po 100 Kč a daně z přidané hodnoty ve výši 21 % ze základu 1.800 Kč částka 378 Kč, celkem 3.390 Kč. Žalobkyni byla přiznána náhrada nákladů ve výši 56 %, žalovaná je povinna zaplatit na náhradě nákladů řízení částku 1.898,40 Kč k rukám právního zástupce žalobkyně (§ 149 odstavec 1 o.s.ř.).