7 C 47/2023-53 — Okresní soud ve Znojmě

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným dne [datum] se žalobkyně domáhala zaplacení dlužné částky v celkové výši 21.936,80 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně částky 11.069,74 Kč od [datum] do zaplacení, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 1.863,41 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 1.855,95 Kč, úroku ve výši 24,24 % ročně z částky 11.069,74 Kč od [datum] do zaplacení. K odůvodnění uvedla, že žalovaná dne [datum] uzavřela se společností [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ původní věřitel“) smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] podle které poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 15.000 Kč, které převzala v hotovosti v den uzavření smlouvy. Žalovaná se zavázala vrátit částku 32.118 Kč, což byl úvěr 15.000 Kč a souhrnný poplatek 17.118 Kč v pravidelných splátkách tak, že zaplatí 65 týdenních splátek po 495 Kč, poslední splátka byla splatná 25. 5. 2020. Účastníci ve smlouvě sjednali úrokovou sazbu 24,24 % ročně. Žalovaná své závazky ze smlouvy řádně nesplnila, na plnění dluhu provedla částečnou úhradu, naposledy uhradila platbu 25. 5. 2020, celkem uhradila 8.500 Kč Smlouvou o postoupení pohledávek předmětnou pohledávku nabyla žalobkyně, která je aktivně procesně legitimována. Žalovaná dluží nesplacenou jistinu 11.069,74 Kč, smluvní úrok a úrok z prodlení v zákonné výši. Žalobkyně pro účely řízení částečně kapitalizovala smluvní úrok a úrok z prodlení v zákonné výši ke dni postoupení pohledávek [datum]. Postoupení pohledávky bylo žalované písemně oznámeno dne [datum] a předžalobní výzvou [datum] byla žalovaná vyzvána k zaplacení dluhu. Žalobkyně nepožadovala zaplacení nesplacené části dlužného poplatku. 2. Žalobkyně uvedla, že původní věřitelka řádně zkoumala a vyhodnotila úvěruschopnost žalované, byla dotazována na rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry, podpisem smlouvy potvrdila, že poskytla původnímu věřiteli pravdivé informace o svých poměrech. Žalovaná v zákaznické kartě uvedla měsíční příjem 38.360 Kč, běžné výdaje 4.000 Kč měsíčně, doložila pracovní smlouvu a dvě výplatní pásky, původnímu věřiteli nevznikly pochybnosti o schopnosti žalované úvěr splácet. 3. Žalovaná se k doručené žalobě písemně nevyjádřila, k nařízeným jednáním soudu se bez omluvy nedostavila, soud proto věc projednal a rozhodl v její nepřítomnosti na základě výsledků provedených dokazování. 4. Z písemné smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne [datum] [číslo] bylo prokázáno, že byla uzavřena s žalovanou jako spotřebitelkou formulářová smlouva o zápůjčce, jejíž nedílnou součástí byly smluvní podmínky, žalovaná podepsala smlouvu o zápůjčce. Předloženou listinou bylo prokázáno, že mezi původním věřitelem a žalovanou jako dlužnicí byla uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, ve které původní věřitel žalované půjčil částku 15.000 Kč, úvěr byl žalované vyplacen v hotovosti, žalovaná se zavázala úvěr splatit se souhrnným poplatkem v celkové výši 32.118 Kč v 65 týdenních splátkách po 495 Kč, první splátka byla splatná 7. kalendářní den od data uzavření smlouvy, z obsahu smlouvy bylo prokázáno, že úroková sazba činila 88 %, byla sjednána jako pevná po celou dobu trvání smlouvy. Z tabulky umoření bylo prokázáno, že žalovaná na úhradu dluhu nepravidelnými platbami uhradila celkem 8.500 Kč, poslední platbu ve výši 6.500 Kč zaplatila dne [datum]. Ze zákaznické karty žalované bylo prokázáno, že žalovaná pro účely uzavření smlouvy uvedla, že bydlí ve vlastním, je svobodná, má jednu vyživovací povinnost, není majitelkou auta, pracuje jako uklízečka s příjmem 38.360 Kč, běžné měsíční výdaje činily 4.000 Kč, žalovaná předložila pracovní smlouvu a dvě výplatní pásky. 5. Z předložené smlouvy o postoupení pohledávek ve znění příloh a z písemného oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum] bylo prokázáno, že předmětná pohledávka byla smluvně postoupena žalobkyni s účinností ke dni [datum], postoupení pohledávky bylo žalované písemně oznámeno. 6. Dle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 7. Dle skutkových tvrzení žaloby, jejího doplnění a předložených listinných důkazů měla být mezi původním věřitelem a žalovanou uzavřena smlouva o úvěru dle § 2395 a následujících o. z. a zákona o spotřebitelském úvěru. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba byla podána důvodně pouze částečně. 8. Soudu nebyly doloženy ani navrženy další důkazy, které by prokázaly, že mezi původním věřitelem a žalovaným byla řádně a platně uzavřena smlouva o úvěru dle § 2395 a následujících o. z. po řádném a úplném zkoumání a vyhodnocení úvěruschopnosti žalovaného. Dle skutkových tvrzení žaloby a předložených listinných důkazů měla být mezi původním věřitelem a žalovaným uzavřena smlouva o úvěru dle § 2395 a následujících o. z. a zákona o spotřebitelském úvěru. Soud předložené listinné důkazy posoudil a vyhodnotil s přihlédnutím k rozsudku Soudního dvora EU (dále jen„ SDEU“) ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18, ve kterém SDEU potvrdil, že harmonizovaná unijní úprava v oblasti spotřebitelských úvěrů ukládá vnitrostátním soudům povinnost zkoumat z moci úřední, zda věřitel před uzavřením smlouvy řádně posoudil schopnost spotřebitele splácet poskytovaný úvěr. V případě zjištění porušení povinnosti je povinností vnitrostátního soudu vyvodit z toho zákonem předvídané důsledky bez dalšího, vnitrostátní úprava, dle které se sankce uplatní pouze k námitce spotřebitele, je v rozporu s unijním právem. V daném případě soud dospěl k závěru, že původní věřitel řádně nepřezkoumal a nevyhodnotil úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele, soudu nebyly předloženy žádné důkazy ke splnění této povinnosti. Uzavřená smlouva o spotřebitelském úvěru je neplatná dle § 9 zákona o spotřebitelském úvěru. Cílem směrnice 2008/48/ES o smlouvách o spotřebitelském úvěru je ochrana spotřebitele před nadměrným zadlužením a platební neschopností s přihlédnutím k nerovnému postavení spotřebitele vůči poskytovateli úvěru a jeho vyjednávací pozice, která často vede k akceptaci předem nastavených neměnných smluvních podmínek formulářových smluv tak, jak tomu bylo v projednávané věci. 9. Původní věřitel řádným způsobem nezkoumal a nevyhodnotil úvěruschopnost žalované, nezískal spolehlivé, dostatečné a přiměřené informace od žalované, žalovaná sice uvedla příjmy ve výši 38.360 Kč, avšak její celkové měsíční výdaje dle zákaznické karty měly činit pouze 4.000 Kč, žalovaná údajně bydlela ve vlastním bydlení, tato informace nebyla žádným způsobem přezkoumána, měla jednu vyživovací povinnost a byla svobodná, měsíční výdaj ve výši 4.000 Kč měsíčně v únoru 2020 nedosahoval ani výše nezbytného existenčního minima pro dvě osoby. Původní věřitel porušil zákonnou povinnost posoudit před uzavřením smlouvy úvěruschopnost žalované, z toho důvodu byla žalovaná povinna uhradit dle § 87 odstavec 1 zákona o spotřebitelském úvěru pouze dlužnou jistinu úvěru, žalované byl poskytnut spotřebitelský úvěr 15.000 Kč, dle přehledu splátek žalovaná nepravidelnými platbami zaplatila celkem 8.500 Kč, proto byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 6.500 Kč (15.000 Kč – 8.500 Kč) s úrokem z prodlení v zákonné výši za období prodlení žalované a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (§ 160 odstavec 1 o.s.ř.). 10. Ohledně zaplacení zbývající částky 15.436,80 Kč s úrokem z prodlení, kapitalizovaného úroku z prodlení v zákonné výši a smluvního úroku byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta tak, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku. 11. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odstavec 2 o. s. ř. podle poměru úspěchu ve věci byla ve věci úspěšná žalovaná, které však žádné náklady řízení nevznikly, proto bylo rozhodnuto tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.