9 C 115/2019-107 — Okresní soud ve Znojmě

1. Žalobou doručenou soudu dne [datum] se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 60 350 Kč s příslušenstvím. K odůvodnění uvedla, že dne [datum] uzavřela se žalovaným smlouvu o úvěru [číslo] na základě které mu byl poskytnut úvěr ve výši 35 000 Kč. K vyplacení úvěru žalovanému došlo [datum]. Žalovaný se zavázal úvěr a úrok za poskytnutí úvěru sjednaný ve smlouvě ve výši efektivní úrokové sazby 151,61 % ročně splácet ve 48 měsíčních splátkách ve výši 2 869 Kč splatných vždy k 17. dni každého kalendářního měsíce. Žalovaný neplatil úvěr řádně a včas, uhradil částku 2 869 Kč dne 8. 11. 2017, částku 2 869 Kč dne 12. 1. 2018, částku 1 500 Kč dne 9. 2. 2018, částku 1 400 Kč dne 12. 2. 2018 a částku 1 200 Kč dne 12. 3. 2018. K datu 25. 3. 2018 došlo v souladu se smlouvou k zesplatnění celého úvěru. Žalobkyni tak vzniklo právo na smluvní pokutu v celkové výši 1 996 Kč, náhradu nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného v celkové výši 1 000 Kč, na smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou, v daném případě ode dne 27. 3. 2018, až do jejího úplného zaplacení. 2. Usnesením ze dne 1. 7. 2020 č. j. 9 C 115/2019-67 bylo řízení přerušeno dle § 140a odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., ve znění zákona č. 294/2013 Sb., protože [datum] bylo u [název soudu], sp. zn. [insolvenční spisová značka] rozhodnuto o úpadku žalovaného. Usnesením [název soudu], č. j. [insolvenční spisová značka], byl zrušen konkurs na majetek dlužníka po splnění rozvrhového usnesení. Okresní soud ve Znojmě proto rozhodl o pokračování v řízení a zároveň bylo řízení ohledně částky 47 137,52 Kč, kterou žalovaný zaplatil, zastaveno. O tuto částku vzala žalobkyně návrh částečně zpět. Žalobkyně se nadále domáhala zaplacení pohledávky ve výši 1 996 Kč s příslušenstvím, smluvní pokuty ve výši 15 504 Kč a kapitalizovaný úroků ve výši 145 539,44 Kč O tom bylo rozhodnuto usnesením ze dne 1. 12. 2022, č.j. 9 D 115/2019-80. 3. Žalovaný se ve věci nevyjádřil a k nařízenému jednání soudu se bez omluvy nedostavil, proto soud ve věci rozhodoval jen na základě skutkových tvrzení žalobkyně a na základě jí předložených důkazů. 4. Z písemného návrhu smlouvy o úvěru/smlouvy o úvěru ze dne [datum] a písemného oznámení o schválení úvěru [číslo] ze dne [datum], jehož součástí byl splátkový kalendář, bylo prokázáno, že mezi žalobkyní jako úvěrující a žalovaným jako úvěrovaným byla uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, dle které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 35 000 Kč, s roční procentní sazbou nákladů ve výši 142 %, zápůjční úrokovou sazbou ve výši 151,61 % ročně. Žalovaný se zavázal žalobkyni zaplatit celkovou částku 137 712 Kč, a to v 48 měsíčních splátek po 2 869 Kč na bankovní účet žalobkyně. Každá měsíční splátka zahrnovala splátku úroků a splátku jistiny v poměru uvedeném ve splátkovém kalendáři. Pro případ prodlení žalovaného s úhradou byť i části kterékoli měsíční splátky vzniklo žalobkyni právo na úhradu smluvní pokuty ve výši 499 Kč za každou splátku (článek 6. 1.), v případě prodlení žalovaného s úhradou splátky o délce 15 dnů vzniklo žalobkyni právo požadovat náhradu účelně vynaložených nákladů ve výši 200 Kč za každou splátku (článek 6. 2.). Pro případ prodlení žalovaného s úhradou byť i části kterékoli splátky bylo sjednáno automatické zesplatnění úvěru u prodlení žalovaného o délce 65 dní (článek 6. 3.). V případě zesplatnění závazku se veškeré dosavadní závazky staly novou jistinou, v případě, že po zesplatnění úvěrovaný nezaplatil dlužnou částku, vznikl žalobkyni nárok na zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z dlužné nové jistiny (článek 6. 5.). 5. Ze splátkového kalendáře bylo prokázáno, že žalovaný se zavázal žalobkyni úvěr splácet ve 48 měsíčních splátkách po 2 869 Kč, že každá z měsíčních splátek zahrnovala pohyblivou platbu na sjednaný úrok a na jistinu. První splátka měla být zaplacena 17. 10. 2017, poslední 17. 9. 2021. Z karty klienta bylo prokázáno, že žalovaný zaplatil částku 2 869 Kč dne 8. 11. 2017, částku 2 869 Kč dne 12. 1. 2018, částku 1 500 Kč dne 9. 2. 2018, částku 1 400 Kč dne 12. 2. 2018 a částku 1 200 Kč dne 12. 3. 2018, celkem 9 838 Kč. 6. Z dokladu o vyplacení úvěru žalobkyně bylo prokázáno, že úvěrová částka 35 000 Kč byla poukázána na bankovní účet žalovaného dne [datum]. 7. Z písemné upomínky ze dne 18. 12. 2017, 17. 1. 2018, 19. 2. 2018 a dne 20. 3. 2018 bylo prokázáno, že žalovaný byl upomínán o zaplacení dlužných splátek s odkazem na sjednané smluvní sankce. Oznámením ze dne 25. 3. 2018 mu bylo oznámeno zesplatnění dluhu ke dni 25. 3. 2018 a žalovaný byl vyzván k zaplacení dluhu do 10 dnů ode dne odeslání dopisu. 8. Předžalobní výzvou ze dne 27. 3. 2019 byl vyzván k zaplacení dluhu před podáním žaloby. 9. K prokázání zkoumání úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně předložila výpis z nebankovního registru klientských informací a výpis z registru SOLUS, kartu klienta a hodnocení klienta, pracovní smlouvu žalovaného ze dne [datum], vyúčtování mzdy za měsíce červen, červenec 2017 a potvrzení zaměstnavatele o výši pracovního příjmu zaměstnance za období červen, červenec 2017. Žalobkyně dále předložila předsmluvní formulář standartních informací o spotřebitelském úvěru, kterým prokazovala poskytnutí veškerých informací o spotřebitelském úvěru před uzavřením smlouvy. Dále předložila seznam přihlášených pohledávek v řízení sp. zn. [insolvenční spisová značka]. 10. Usnesením [název soudu], č. j. [insolvenční spisová značka] bylo prokázáno, že žalovaný z výtěžku zpeněžení majetkové podstaty zaplatil věřiteli [právnická osoba], [IČO], tedy žalobkyni částku 47 137,52 Kč. 11. Při rozhodování soud zkoumal, zda v daném případě došlo k řádnému a platnému uzavření úvěrové smlouvy. Soud vycházel z rozsudku Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18, ve kterém soudní dvůr potvrdil, že harmonizovaná unijní úprava v oblasti spotřebitelských úvěrů ukládá vnitrostátním soudům povinnost zkoumat z moci úřední, zda věřitel před uzavřením smlouvy řádně posoudil schopnost spotřebitele splácet poskytovaný úvěr. V případě porušení této povinnosti soudní dvůr uvedl, že vnitrostátní soudy jsou povinny vyvodit z toho zákonem předvídané důsledky bez dalšího, vnitrostátní úprava, podle níž se sankce uplatní pouze k námitce spotřebitele, je v rozporu s unijním právem spotřebitele. 12. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 13. Podle § 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v tehdejším znění, tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie, zároveň navazuje na přímo použitelný předpis Evropské unie a upravuje činnost některých osob oprávněných poskytovat a zprostředkovávat spotřebitelský úvěr, včetně činnosti těchto osob v zahraničí, práva a povinnosti při poskytování a zprostředkování spotřebitelského úvěru a působnost správních orgánů v oblasti poskytování a zprostředkovávání spotřebitelského úvěru. 14. Spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. 15. Podle téhož zákona se rozumí pro účely zákona posouzením úvěruschopnosti spotřebitele posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr. 16. Podle § 75 téhož zákona poskytovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. 17. Podle § 86 téhož zákona poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 18. Podle § 87 věta první a třetí téhož zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 19. Listinnými důkazy nebylo prokázáno, že by žalobkyně řádným způsobem zkoumala a prověřila úvěruschopnost žalovaného splácet předmětný spotřebitelský úvěr. Žalovaný doložil pracovní smlouvu uzavřenou dne [datum] s zaměstnavatelem [jméno] [příjmení], sídlem [adresa ]. Příjem žalovaného ve výši 9 640 Kč měsíčně byl doložen výplatní páskou za měsíc červen a červenec 2017 a potvrzením zaměstnavatele o výši pracovního příjmu zaměstnance za období červen, červenec 2017. Ve formuláři hodnocení klienta žalovaný uvedl formu bydlení vlastní, inkaso měsíčně ve výši 1 4