9 C 153/2023-39 — Okresní soud ve Znojmě

1. Žalobou doručenou soudu dne [datum] se žalobkyně domáhá zaplacení dlužné částky 80 132,30 Kč s příslušenstvím. K odůvodnění uvedla, že s žalovaným dne [datum] uzavřela smlouvu o poskytnutí revolvingového úvěru [číslo]. Úvěrový rámec činil 80 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr řádně a včas splácet v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 2,79 % z výše sjednaného úvěrového rámce. Žalovaný celkem načerpal částku ve výši 80 000 Kč a uhradil částku 54 209 Kč. Žalovaný porušil svůj závazek hradit poskytnutý úvěr řádně a včas, a proto došlo k zesplatnění úvěru, a to ke dni [datum]. Žalovaný po zesplatnění úvěru neuhradil žádnou splátku, žalobce požaduje částku 80 132,30 Kč sestávající z neuhrazené jistiny ve výši 76 437,70 Kč, poplatků za pojištění ve výši 794,60 Kč, nákladů na vymáhání ve výši 900 Kč a smluvních pokut účtovaných ve výši 2 000 Kč. Podle smlouvy byl žalobce oprávněn v případě prodlení s úhradou splátky naúčtovat smluvní pokutu ve výši 500 Kč. Vzhledem k opakujícímu se prodlení žalovaného s úhradou splátek mu byla smluvní pokuta do zesplatnění naúčtována celkem ve výši 2 000 Kč. Příslušenství pak představuje úrok kapitalizovaný ke dni sepsání žaloby ve výši 15 886,85 Kč, tj. za dobu od [datum] – den po zesplatnění úvěru do [datum] ve výši 28,88 % ročně z částky 76 437,70 Kč. Dále úrok ve výši 28,88 % ročně od [datum] do zaplacení z částky 76 437,70 Kč. Úrok z prodlení v zákonné výši kapitalizovaný ke dni sepsání žaloby ve výši 2 589,16 Kč za období od [datum] do [datum], tj. od 15. dne po zesplatnění úvěru což je uplynutí lhůty uvedené ve výzvě ke splacení celého úvěru ze dne [datum] do dne sepsání návrhu na vydání EPR, a to sazbou 15 % ročně z jistiny, poplatků a smluvních pokud. A úrok z prodlení v zákonné výši od [datum] z částky 80 132,30 Kč. 2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil a k nařízenému jednání soudu se bez omluvy nedostavil, proto soud ve věci rozhodoval jen na základě skutkových tvrzení žalobkyně a na základě jím předložených důkazů. 3. Z předložené smlouvy [číslo] soud zjistil, že mezi účastníky byla dne [datum] uzavřena smlouva o úvěru s opakovaným čerpáním. Z obsahu plyne, že žalovanému byl poskytnut bezúčelový revolvingový úvěr s úvěrovým rámcem do 80 000 Kč, žalovaný se zavázal splácet úvěr v minimálních měsíčních splátkách ve výši 2,79 % z úvěrového rámce, tj. 2 232 Kč, roční úroková sazba byla stanovena ve výši 28,88 % a RPSN 33,03 %. Celková částka splatná spotřebitelem byla ve výši 92 515 Kč. 4. Z výpisu čerpání, splátek a úhrad je patrno, že žalovaný nesplácel úvěr řádně a včas. 5. Žalobkyně předložila potvrzení o provedení ověření bonity klienta, kde se uvádí, že klient je svobodný, bydlí v podnájmu a nemá žádnou vyživovací povinnost. Klient je podnikatel s příjmem ve výši 51 750 Kč s tím, že splácí jiným společnostem 12 000 Kč. 6. Při rozhodování soud zkoumal, zda v daném případě došlo k řádnému a platnému uzavření úvěrové smlouvy. Soud vycházel z rozsudku Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18, ve kterém soudní dvůr potvrdil, že harmonizovaná unijní úprava v oblasti spotřebitelských úvěrů ukládá vnitrostátním soudům povinnost zkoumat z moci úřední, zda věřitel před uzavřením smlouvy řádně posoudil schopnost spotřebitele splácet poskytovaný úvěr. V případě porušení této povinnosti soudní dvůr uvedl, že vnitrostátní soudy jsou povinny vyvodit z toho zákonem předvídané důsledky bez dalšího, vnitrostátní úprava, podle níž se sankce uplatní pouze k námitce spotřebitele, je v rozporu s unijním právem spotřebitele. 7. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 8. Podle § 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie, zároveň navazuje na přímo použitelný předpis Evropské unie a upravuje činnost některých osob oprávněných poskytovat a zprostředkovávat spotřebitelský úvěr, včetně činnosti těchto osob v zahraničí, práva a povinnosti při poskytování a zprostředkování spotřebitelského úvěru a působnost správních orgánů v oblasti poskytování a zprostředkovávání spotřebitelského úvěru. 9. Spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. 10. Podle téhož zákona se rozumí pro účely zákona posouzením úvěruschopnosti spotřebitele posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr. 11. Podle § 75 téhož zákona poskytovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. 12. Podle § 86 téhož zákona poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 13. Podle § 87 téhož zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 14. Z listinných důkazů nebylo prokázáno, že by žalobkyně řádným způsobem zkoumala a prověřila úvěruschopnost žalovaného splácet předmětný spotřebitelský úvěr, nebyla provedena šetření v příslušných registrech, nebyly doloženy listiny např. daňové přiznání žalovaného, smlouva o podnájmu, kolik žalovaný platí za nájem. V potvrzení o provedení ověření bonity klienta není uvedeno, že se jedná o měsíční příjem žalovaného a u dalších závazků není uvedeno, zda splácí 12 000 Kč měsíčně, či mu tato částka zbývá doplatit. 15. Povinnost posoudit úvěruschopnost je objektivní, věřitel se nesmí bez dalšího spolehnout jen na informace poskytnuté spotřebitelem. V daném případě soud dospěl k závěru, že žalobkyně neposoudila řádně úvěruschopnost žalovaného a uzavřená smlouva o spotřebitelském úvěru je tak neplatná. 16. Dle § 2991 odstavec 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 17. Je nesporné, že žalovanému byla poskytnuta částka ve výši 80 000 Kč, na kterou splatil 54 209 Kč. Rozdíl tak činí částku 25 791 Kč, kdy tato částka představuje bezdůvodné obohacení na straně žalovaného. Proto soud vyhověl pouze v rozsahu rozdílu poskytnutého úvěru a již splacené částky, tedy ve výši 25 791 Kč z titulu bezdůvodného obohacení žalovaného. Nesplacením dluhu se žalovaný dostal do prodlení. Příslušenstvím pohledávky je úrok z prodlení ve smyslu ustanovení § 1970 o. z., když jeho výši stanoví nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 18. Žalobkyně se dále domáhala zaplacení zákonného kapitalizovaného úroku ve výši 1 751,84 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 15 886,85 Kč a úroku ve výši 15 % ročně z částky 50 646,70 Kč od [datum] do zaplacení. S ohledem na skutečnost, že mezi účastníky nebyla řádně uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, dle které měl být kapitalizovaný úrok sjednán, byla žaloba v této části jako nedůvodná zamítnuta. 19. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odstavec 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), kdy měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. S ohledem na celkový výsledek řízení byl úspěšnější žalovaný. Vzhledem k tomu, že žalovanému žádné náklady nevznikly, soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.