9 C 192/2023-66 — Okresní soud ve Znojmě

1. Žalobou doručenou soudu dne [datum] se žalobce domáhá zaplacení dlužné částky 24.822,49 Kč s příslušenstvím. K odůvodnění uvedl, že žalovaná dne [datum] uzavřela se společností [právnická osoba] smlouvu o úvěru č. [číslo ], na základě které obdržela bezhotovostním převodem na účet částku 30.000 Kč. Žalovaná se zavázala spolu s jistinou úvěru uhradit i poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 19.014,44 Kč a smluvní úrok z úvěru ve výši 1.943,78 Kč Celkem se tak žalovaná zavázala splatit částku 50.958,22 Kč ve 12 měsíčních splátkách po 4.246,52 Kč. Žalovaná splácela nepravidelně a dostala se do prodlení. Žalovaná na svůj závazek uhradila částku 29.725,57 Kč. Splatnost úvěru byla sjednána na [datum]. Dále žalobce účtuje částku 651 Kč za mimosoudní vymáhání pohledávky za cestu povřeného terénního pracovníka věřitele na kontaktní adresu dlužníka z důvodu osobní návštěvy v poštu 3x po 217 Kč. Vzhledem k porušení povinnosti žalované splácet úvěr řádně a včas, vznikla jí povinnost zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné částky, a to za každý den prodlení od [datum] do [datum]. Žalobce požaduje smluvní pokutu ve výši 6.902,16 Kč počítané ode dne následujícího po dni splatnosti poslední splátky úvěru z částky 29.012,06 Kč Smlouvou o postoupení pohledávek účinné ke dni [datum] došlo k postoupení pohledávky za žalovanou na žalobce. 2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila a k nařízenému jednání soudu se bez omluvy nedostavila, proto soud ve věci rozhodoval jen na základě skutkových tvrzení žalobkyně a na základě ní předložených důkazů. 3. Z předložené smlouvy o spotřebitelském úvěru č. [číslo ] a formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru soud zjistil, že mezi společností [právnická osoba], [IČO] a žalovanou byla dne [datum] uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, na základě které byla žalované poskytnuta částka ve výši 30.000 Kč na bankovní účet, který uvedla ve smlouvě. Žalovaná se zavázala uhradit jistinu ve výši 30.000 Kč a poplatek za poskytnutí spotřebitelského úvěru ve výši 19.014,44 Kč. Žalovaná se zavázala zaplatit částku 50.958,22 Kč v 12 splátkách ve výši 4.247 Kč. Zápůjční úroková sazby byla sjednána 12 % ročně. RPSN činilo 199,23 % Součástí smlouvy jsou smluvní podmínky ke smlouvě o spotřebitelském úvěru. 4. Z potvrzení o platbě bylo prokázáno, že společnost [právnická osoba] poukázala na účet žalované uvedený ve smlouvě dne [datum] částku 30.000 Kč. 5. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum] a [datum] bylo prokázáno, že společnost [právnická osoba], rámcovou smlouvou o postupování pohledávek z [datum] a dílčí smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] vč. přílohy č. 1 – seznamu pohledávek postoupila nárok společnosti [právnická osoba] za žalovanou na žalobce. 6. Výzvou ze dne ze dne [datum] vyzval žalobce žalovanou k úhradě dluhu před podáním žaloby. 7. Při rozhodování soud zkoumal, zda v daném případě došlo k řádnému a platnému uzavření úvěrové smlouvy. Soud vycházel z rozsudku Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18, ve kterém soudní dvůr potvrdil, že harmonizovaná unijní úprava v oblasti spotřebitelských úvěrů ukládá vnitrostátním soudům povinnost zkoumat z moci úřední, zda věřitel před uzavřením smlouvy řádně posoudil schopnost spotřebitele splácet poskytovaný úvěr. V případě porušení této povinnosti soudní dvůr uvedl, že vnitrostátní soudy jsou povinny vyvodit z toho zákonem předvídané důsledky bez dalšího, vnitrostátní úprava, podle níž se sankce uplatní pouze k námitce spotřebitele, je v rozporu s unijním právem spotřebitele. 8. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 9. Podle § 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie, zároveň navazuje na přímo použitelný předpis Evropské unie a upravuje činnost některých osob oprávněných poskytovat a zprostředkovávat spotřebitelský úvěr, včetně činnosti těchto osob v zahraničí, práva a povinnosti při poskytování a zprostředkování spotřebitelského úvěru a působnost správních orgánů v oblasti poskytování a zprostředkovávání spotřebitelského úvěru. 10. Spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. 11. Podle téhož zákona se rozumí pro účely zákona posouzením úvěruschopnosti spotřebitele posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr. 12. Podle § 75 téhož zákona poskytovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. 13. Podle § 86 téhož zákona poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 14. Podle § 87 téhož zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 15. Z listinných důkazů nebylo prokázáno, že by právní předchůdce žalobce řádným způsobem zkoumal a prověřil úvěruschopnost žalované splácet předmětný spotřebitelský úvěr. Žalobce doplnil na výzvu soudu podáním z [datum], jakým způsobem byla zkoumána ze strany právního předchůdce úvěruschopnost žalované, nepředložil kartu hodnocení bonity klienta, doložil pouze výpis z běžného účtu žalované za měsíc září, říjen, listopad 2019, ze kterého lze vyčíst příjmové položky žalované na účtu bez bližší specifikace. Dále doložil výplatní pásky žalované za měsíc srpen 2019 s příjmem 1.616,44 eur a listopad 2019 s příjmem 2.805,87 eur. Nebylo prokázáno, že by provedl jakékoliv ověření solventnosti a úvěruschopnosti žalované, nebyla provedena šetření v příslušných registrech BRKI/NRKI, SOLUS či registru exekucí, nebyly tvrzeny ani doloženy žádné výdaje žalované, nebylo zkoumáno, jakým způsobem uhrazuje výdaje na bydlení, zda má vyživovací povinnosti a v jaké výši, zda nemá jiné dluhy či pravidelné platby, kdy nebyla doložena pracovní smlouva. Povinnost posoudit úvěruschopnost je objektivní, věřitel se nesmí bez dalšího spolehnout jen na informace poskytnuté spotřebitelem. V daném případě soud dospěl k závěru, že právní předchůdce žalobce neposoudil řádně úvěruschopnost žalované a uzavřená smlouva o spotřebitelském úvěru je tak neplatná. 16. Dle § 2991 odstavec 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 17. Je nesporné, že žalované byla poskytnuta částka ve výši 30.000 Kč, na kterou splatila 29.725,57 Kč. Rozdíl tak činí částku 274,43 Kč, kdy tato částka představuje bezdůvodné obohacení na straně žalované. Proto soud vyhověl pouze v rozsahu rozdílu poskytnutého úvěru a již splacené částky, tedy ve výši 274,43 Kč z titulu bezdůvodného obohacení žalované. Nesplacením dluhu se žalovaná dostal do prodlení. Příslušenstvím pohledávky je úrok z prodlení ve smyslu ustanovení § 1970 o. z., když jeho výši stanoví nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 18. Žalobce se dále domáhal zaplacení kapitalizovaného zákonného úrok ve výši 965,71 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 15.289,87 Kč, smluvní pokuty ve výši 6.902,19 Kč a náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 651 Kč. S ohledem na skutečnost, že mezi účastníky nebyla řádně uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, dle které měly být poplatky sjednány, byla žaloba v této části jako nedůvodná zamítnuta. 19. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odstavec 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), kdy měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. S ohledem na celkový výsledek řízení byla úspěšnější žalovaná. Vzhledem k tomu, že žalované žádné náklady nevznikly, soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.