9 C 241/2023-26 — Okresní soud ve Znojmě

1. Žalobou doručeným soudu dne 10. 5. 2023 se žalobce domáhá zaplacení dlužné částky 25.815 Kč s příslušenstvím. K odůvodnění uvedl, že s žalovaným dne [datum] uzavřel smlouvu o úvěru [číslo] na základě které se žalobce zavázal poskytnout žalovanému spotřebitelský úvěr až do výše 19.000 Kč s možností postupného čerpání a žalovaný se zavázal poskytnuté finanční prostředky vrátit spolu se sjednanými poplatky do 6. 3. 2022. Žalovaný na dluh nic nesplatil. Žalobce žádá o zaplacení 19.000 Kč na jistině, sjednaný poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 4.940 Kč, poplatek za službu„ presto“ ve výši 165 Kč, zákonný úrok z prodlení a smluvní pokutu z částky 19.000 Kč od 21. 3. 2022 do 19. 6. 2022 ve výši 0,1 % denně, tj. celkem ve výši 1.710 Kč. 2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil a k nařízenému jednání soudu se bez omluvy nedostavil, proto soud ve věci rozhodoval jen na základě skutkových tvrzení žalobce a na základě jím předložených důkazů. 3. Z předloženého sazebníku, ověření totožnosti žalovaného, údajů o poskytovateli, všeobecných obchodních podmínek, kopie občanského průkazu žalovaného a smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 4. 2. 2022 bylo zjištěno, že žalobce a žalovaný spolu uzavřeli na dálku spotřebitelskou úvěrovou smlouvu, na základě které se žalobce zavázal poskytnout žalovanému úvěr ve výši 19.000 Kč, který byl splatný spolu s poplatky do 6. 3. 2022. 4. Z přehledu bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli bylo zjištěno, že dne 4. 2. 2022 byla na účet žalovaného vyplacena částka 19.000 Kč. 5. Při rozhodování soud zkoumal, zda v daném případě došlo k řádnému a platnému uzavření úvěrové smlouvy. Soud vycházel z rozsudku Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18, ve kterém soudní dvůr potvrdil, že harmonizovaná unijní úprava v oblasti spotřebitelských úvěrů ukládá vnitrostátním soudům povinnost zkoumat z moci úřední, zda věřitel před uzavřením smlouvy řádně posoudil schopnost spotřebitele splácet poskytovaný úvěr. V případě porušení této povinnosti soudní dvůr uvedl, že vnitrostátní soudy jsou povinny vyvodit z toho zákonem předvídané důsledky bez dalšího, vnitrostátní úprava, podle níž se sankce uplatní pouze k námitce spotřebitele, je v rozporu s unijním právem spotřebitele. 6. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 7. Podle § 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie, zároveň navazuje na přímo použitelný předpis Evropské unie a upravuje činnost některých osob oprávněných poskytovat a zprostředkovávat spotřebitelský úvěr, včetně činnosti těchto osob v zahraničí, práva a povinnosti při poskytování a zprostředkování spotřebitelského úvěru a působnost správních orgánů v oblasti poskytování a zprostředkovávání spotřebitelského úvěru. 8. Spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. 9. Podle téhož zákona se rozumí pro účely zákona posouzením úvěruschopnosti spotřebitele posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr. 10. Podle § 75 téhož zákona poskytovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. 11. Podle § 86 téhož zákona poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 12. Podle § 87 téhož zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 13. Z listinných důkazů nebylo prokázáno, že by žalobce řádným způsobem zkoumal a prověřil úvěruschopnost žalovaného splácet předmětný spotřebitelský úvěr. Žalobce doložil sdělení o příjmu žalovaného ve výši 29.745 Kč, které je však nedatované, nepodepsané. Dále byla předložena nepodepsaná listina nazvaná„ výpis o posouzení úvěruschopnosti u společnosti [právnická osoba]“, která obsahuje výpočet uvedeného příjmu žalovaného se zohledněním jeho výdajů. Zde je uvedeno, že žalovaný pravidelně splácí měsíčně 15.000 Kč půjčky a jeho pravidelné měsíční výdaje na bydlení činí 5.000 Kč. Žalobce nedoložil, že by nějakým způsobem ověřoval, jaké další úvěry, půjčky žalovaný splácí, jaké jsou jeho ostatní výdaje. Nebylo prokázáno, že by žalobci byly doloženy např. výplatní pásky žalovaného či jiné potvrzení o příjmu, dokládány jeho výdaje např. nájemní smlouva, doklady SIPO apod. 14. Povinnost posoudit úvěruschopnost je objektivní, věřitel se nesmí bez dalšího spolehnout jen na informace poskytnuté spotřebitelem. V daném případě soud dospěl k závěru, že žalobce neposoudil řádně úvěruschopnost žalovaného a uzavřená smlouva o spotřebitelském úvěru je tak neplatná. 15. Dle § 2991 odstavec 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 16. Je nesporné, že žalovanému byla poskytnuta částka ve výši 19.000 Kč, na kterou nebylo nic zaplaceno. Tato částka představuje bezdůvodné obohacení na straně žalovaného. Proto soud vyhověl pouze ve výši 19.000 Kč z titulu bezdůvodného obohacení žalovaného. 17. Nesplacením dluhu se žalovaný dostal do prodlení. Příslušenstvím pohledávky je úrok z prodlení z částky 19.000 Kč ve smyslu ustanovení § 1970 o. z., když jeho výši stanoví nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 18. Žalobce se dále domáhal zaplacení poplatků a dalších plateb shora uvedených. S ohledem na skutečnost, že mezi účastníky nebyla řádně uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, dle které měly být tyto nároky sjednány, byla žaloba v této části jako nedůvodná zamítnuta. 19. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) tak, že přiznal žalobci, který byl v řízení úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1.172,92 Kč, přičemž tato částka představuje 47,2 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 73,6 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 26,4 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1.033 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 25.815 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1.200 Kč ve výši 252 Kč.