9 C 266/2023-43 — Okresní soud ve Znojmě

1. Žalobou doručenou soudu dne 20. 6. 2023 se žalobce domáhá zaplacení dlužné částky 24.100 Kč s příslušenstvím. K odůvodnění uvedl, že s žalovanou dne [datum] uzavřel se žalovanou smlouvu o zápůjčce, na základě které poskytl žalované peněžní prostředky ve výši 20.000 Kč. Ty ji byly připsány dne [datum] na její bankovní účet. Žalovaná se zavázala za poskytnutí zápůjčky uhradit poplatek ve výši 4.100 Kč. Celou částku 24.100 Kč měla žalovaná splatit do 17. 4. 2022. Žalovaná neuhradila závazek řádně a včas. Žalovaná uhradila na zápůjčku částku 8.910 Kč. V souladu se smlouvou tak žalobci vzniklo právo na uvedenou jistinu úvěru a poplatek se zákonným úrokem z prodlení z těchto částek od 18. 4. 2022 do zaplacení ve výši 11,75 % ročně, dále částku 2.500 Kč po 5x 500 Kč za sjednaný poplatek odeslání výzev k plnění ze dne 24. 4. 2022, 1. 5. 2022, 8. 5. 2022, 17. 5. 2022 a 1. 6. 2022, uplatňována částkou 2.010 Kč. Dále žalobce má právo na sjednanou smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky ve výši 20.000 Kč od 18. 4. 2022 do 13. 6. 2023 v kapitalizované výši 8.420 Kč, která byla umořena částečnou úhradou žalované. 2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila a k nařízenému jednání soudu se bez omluvy nedostavila, proto soud ve věci rozhodoval jen na základě skutkových tvrzení žalobce a na základě jím předložených důkazů. 3. Z předložené smlouvy o zápůjčce soud zjistil, že mezi účastníky byla dne [datum] uzavřena smlouva o zápůjčce, na základě které byly žalované poskytnuty peněžní prostředky ve výši 20.000 Kč. Žalovaná se zavázala uhradit jistinu ve výši 20.000 Kč a poplatek ve výši 4.100 Kč nejpozději 17. 4. 2022. 4. Z výpisu z účtu žalobce bylo prokázáno, že žalované byly odeslány na její účet peněžní prostředky, a to dne 18. 3. 2022 ve výši 10.000 Kč, dne 27. 3. 2022 ve výši 3.000 Kč, dne 3. 4. 2022 ve výši 4.500 Kč a dne 4. 4. 2022 ve výši 2.500 Kč. 5. Při rozhodování soud zkoumal, zda v daném případě došlo k řádnému a platnému uzavření úvěrové smlouvy. Soud vycházel z rozsudku Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 ve věci C 679/18, ve kterém soudní dvůr potvrdil, že harmonizovaná unijní úprava v oblasti spotřebitelských úvěrů ukládá vnitrostátním soudům povinnost zkoumat z moci úřední, zda věřitel před uzavřením smlouvy řádně posoudil schopnost spotřebitele splácet poskytovaný úvěr. V případě porušení této povinnosti soudní dvůr uvedl, že vnitrostátní soudy jsou povinny vyvodit z toho zákonem předvídané důsledky bez dalšího, vnitrostátní úprava, podle níž se sankce uplatní pouze k námitce spotřebitele, je v rozporu s unijním právem spotřebitele. 6. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 7. Podle § 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie, zároveň navazuje na přímo použitelný předpis Evropské unie a upravuje činnost některých osob oprávněných poskytovat a zprostředkovávat spotřebitelský úvěr, včetně činnosti těchto osob v zahraničí, práva a povinnosti při poskytování a zprostředkování spotřebitelského úvěru a působnost správních orgánů v oblasti poskytování a zprostředkovávání spotřebitelského úvěru. 8. Spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. 9. Podle téhož zákona se rozumí pro účely zákona posouzením úvěruschopnosti spotřebitele posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr. 10. Podle § 75 téhož zákona poskytovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. 11. Podle § 86 téhož zákona poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 12. Podle § 87 téhož zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 13. Z listinných důkazů nebylo prokázáno, že by žalobce řádným způsobem zkoumal a prověřil úvěruschopnost žalované splácet předmětný spotřebitelský úvěr. Nebylo prokázáno, že by žalobce provedl přiměřené ověření solventnosti a úvěruschopnosti žalované, nebylo doloženo provedení šetření v příslušných registrech, nebyly doloženy např. výplatní pásky žalované apod. Nebylo doloženo, že by žalobce prověřil bydlení žalované, zda má nějakou vyživovací povinnost, výši platu, inkasa, výpisy z účtu apod. 14. Povinnost posoudit úvěruschopnost je objektivní, věřitel se nesmí bez dalšího spolehnout jen na informace poskytnuté spotřebitelem. V daném případě soud dospěl k závěru, že žalobce neposoudil řádně úvěruschopnost žalované a uzavřená smlouva o spotřebitelském úvěru je tak neplatná. 15. Dle § 2991 odstavec 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 16. Je nesporné, že žalované byla poskytnuta částka v celkové výši 20.000 Kč. Žalovaná zaplatila částku 8.910 Kč. Částka 11.090 Kč, tj. rozdíl mezi poskytnutým úvěrem a zaplacenou částkou, představuje bezdůvodné obohacení na straně žalované. Proto soud vyhověl pouze v částce ve výši 11.090 Kč z titulu bezdůvodného obohacení žalované. Dále bylo žalobě vyhověno v části uplatněných nákladů na vymáhání pohledávek. 17. Nesplacením dluhu se žalovaná dostala do prodlení. Příslušenstvím pohledávky je úrok z prodlení ve smyslu ustanovení § 1970 o. z., když jeho výši stanoví nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 18. Žalobce se dále domáhal zaplacení poplatku a smluvní pokuty s příslušenstvím. S ohledem na skutečnost, že mezi účastníky nebyla řádně uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, dle které měly být tyto platby sjednány, byla žaloba v této části zamítnuta. 19. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odstavec 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), kdy měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. S ohledem na celkový výsledek řízení byla úspěšnější žalovaná. Vzhledem k tomu, že žalované žádné náklady nevznikly, soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.