9 C 267/2023-41 — Okresní soud ve Znojmě

1. Žalobou doručenou soudu dne 12. 6. 2023 se žalobce domáhá zaplacení dlužné částky 12.308,44 Kč s příslušenstvím. K odůvodnění uvedl, že společnost [právnická osoba], [IČO], s žalovanou dne [datum] uzavřela smlouvu o úvěru [číslo] na základě které žalovaná obdržela hotovost ve výši 11.000 Kč, což stvrdila podpisem smlouvy. Spolu s jistinou úvěru se zavázala uhradit příslušenství úvěru ve výši 9.440 Kč spočívající v kapitalizovaném smluvním úroku, poplatku za poskytnutí úvěru, nákladů na vyhodnocení úvěru a inkasním poplatku. Celkově se tak žalovaná zavázala původnímu věřiteli uhradit částku ve výši 20.440 Kč ve 14 měsíčních splátkách po 1.460 Kč, splatnost poslední splátky a zároveň celková splatnost závazku připadla na den 3. 1. 2022. Žalovaná splácela nepravidelně a dostala se do prodlení, uhradila částku 4.100 Kč, která odpovídá 2 řádně uhrazeným splátkám. Splatnost pohledávky nastala ke dni 3. 1. 2022. Od 4. 1. 2022 je žalovaná v prodlení s úhradou dlužné částky a původnímu věřiteli vzniklo právo na zákonný úrok z prodlení z neuhrazené jistiny a právo na smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý započatý den prodlení. Dne [datum] byla mezi původním věřitelem a žalobcem uzavřena rámcová smlouva o postupování pohledávek, na základě které došlo k postoupení pohledávky za žalovanou na žalobce. Žalobce požaduje po žalované zaplacení nesplacené jistiny ve výši 8.938,59 Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši 11,75 % z částky 8.938,59 Kč od 4. 2. 2023 do zaplacení, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1.084,81 Kč za období od 4. 1. 2022 do 16. 1. 2023, kapitalizovaný úrok ve výši 8.786,27 Kč a 3.369,85 Kč smluvní pokutu. Smlouva byla uzavřena na základě žalovanou vyplněné žádosti o úvěr, do které uvedla základní údaje o své osobě a dále pak okolnosti vypovídající o jejích finanční situaci. Správnost poskytnutých a vyplněných údajů žalovaná stvrdila svým podpisem žádosti o úvěr. Na základě žádosti byla s odbornou způsobilostí posuzovaná schopnost žalované splácet úvěr a možnost dostát svému závazku. 2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila a k nařízenému jednání soudu se bez omluvy nedostavila, proto soud ve věci rozhodoval jen na základě skutkových tvrzení žalobce a na základě jím předložených důkazů. 3. Z předložené smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] soud zjistil, že mezi účastníky byla dne [datum] uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, z obsahu plyne, že žalované byla poskytnuta hotovost ve výši 11.000 Kč, což potvrdila svým podpisem smlouvy. Žalovaná se zavázala uhradit jistinu ve výši 11.000 Kč, úrok ve výši 5.390 Kč, poplatek za zpracování úvěru ve výši 1.011 Kč, poplatek za inkaso 1.980 Kč, tedy celkem částku 20.440 Kč ve 14 měsíčních splátkách ve výši 1.460 Kč. Zápůjční úroková sazby byla sjednána 15 % ročně. Součástí smlouvy jsou smluvní podmínky ke smlouvě o spotřebitelském úvěru a předpis splátek. 4. Dále byl soudu předložen formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru a žádost o úvěr, kde je uvedeno jméno, příjmení, rodné číslo, číslo občanského průkazu, adresa klienta a dále informace o majetkových a osobních poměrech klienta. Žalovaná uvedla, že pobírá invalidní důchod, což doložila ústřižkem složenky o výplatě důchodu za období od 14. 8. do 13. 9. 2020 a od 14. 10. do 13. 11. 2020. Uvedla, že je svobodná, bydlí u rodičů, počet vyživovaných dětí 0, dokončené vzdělání základní. Žalovaná uvedla svůj čistý měsíční příjem 8.862 Kč – důchod. Jiné příjmy neuvedla. Celkové výdaje uvedla v částce 6.860 Kč, a to bydlení, energie 1.000 Kč, doprava, jídlo, osobní náklady 3.860 Kč, srážky ze mzdy 2.000 Kč. Použitelné příjmy činí částka 2.002 Kč. 5. Rámcovou smlouvou o postupování pohledávek ze dne [datum] a dodatku [číslo] k rámcové smlouvě o postupování pohledávek bylo doloženo, že pohledávka za žalovanou byla postoupena ze společnosti [právnická osoba] na [právnická osoba] [obec] a [právnická osoba], tedy na žalobce. 6. Při rozhodování soud zkoumal, zda v daném případě došlo k řádnému a platnému uzavření úvěrové smlouvy. Soud vycházel z rozsudku Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18, ve kterém soudní dvůr potvrdil, že harmonizovaná unijní úprava v oblasti spotřebitelských úvěrů ukládá vnitrostátním soudům povinnost zkoumat z moci úřední, zda věřitel před uzavřením smlouvy řádně posoudil schopnost spotřebitele splácet poskytovaný úvěr. V případě porušení této povinnosti soudní dvůr uvedl, že vnitrostátní soudy jsou povinny vyvodit z toho zákonem předvídané důsledky bez dalšího, vnitrostátní úprava, podle níž se sankce uplatní pouze k námitce spotřebitele, je v rozporu s unijním právem spotřebitele. 7. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 8. Podle § 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie, zároveň navazuje na přímo použitelný předpis Evropské unie a upravuje činnost některých osob oprávněných poskytovat a zprostředkovávat spotřebitelský úvěr, včetně činnosti těchto osob v zahraničí, práva a povinnosti při poskytování a zprostředkování spotřebitelského úvěru a působnost správních orgánů v oblasti poskytování a zprostředkovávání spotřebitelského úvěru. 9. Spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. 10. Podle téhož zákona se rozumí pro účely zákona posouzením úvěruschopnosti spotřebitele posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr. 11. Podle § 75 téhož zákona poskytovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. 12. Podle § 86 téhož zákona poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 13. Podle § 87 téhož zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 14. Z listinných důkazů nebylo prokázáno, že by původní věřitel řádným způsobem zkoumal a prověřil úvěruschopnost žalované splácet předmětný spotřebitelský úvěr. Nebylo prokázáno, že by provedl jakékoliv ověření solventnosti a úvěruschopnosti žalované, nebyla provedena šetření v příslušných registrech. Na ústřižku o výplatě důchodu je uvedena brutto částka 8.862 Kč, k výplatě částka 6.862 Kč, z důchodu je tak žalované strháváno 2.000 Kč, jak uvedla v žádosti. V žádosti o úvěr uvedla, že souhrnná výše exekučně vymáhaných dluhů je částka 10.380 Kč, toto si původní věřitel nijak neověřil. 15. Povinnost posoudit úvěruschopnost je objektivní, věřitel se nesmí bez dalšího spolehnout jen na informace poskytnuté spotřebitelem. Soud dospěl k závěru, že žalobce, resp. původní věřitel neposoudil řádně úvěruschopnost žalované a uzavřená smlouva o spotřebitelském úvěru je tak neplatná. 16. Dle § 2991 odstavec 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 17. Je nesporné, že žalované byla poskytnuta částka ve výši 11.000 Kč, na kterou splatila 4.100 Kč. Rozdíl tak činí částku 6.900 Kč, kdy tato částka představuje bezdůvodné obohacení na straně žalované. Proto soud vyhověl pouze v rozsahu rozdílu poskytnutého úvěru a již splacené částky, tedy ve výši 6.900 Kč z titulu bezdůvodného obohacení žalované. Nesplacením dluhu se žalovaná dostal do prodlení. Příslušenstvím pohledávky je úrok z prodlení ve smyslu ustanovení § 1970 o. z., když jeho výši stanoví nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 18. Žalobce se dále domáhal zaplacení kapitalizovaného úroku a smluvní pokuty. S ohledem na skutečnost, že mezi účastníky nebyla řádně uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, dle které měly být poplatky sjednány, byla žaloba v této části jako nedůvodná zamítnuta. 19. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) tak, že přiznal žalobci nárok na náhradu nákladů řízení v částce 270,24 Kč, přičemž tato částka představuje 12 % z jeji