9 C 274/2022-47 — Okresní soud ve Znojmě

1. Žalobou doručenou soudu dne 23. 8. 2022 se žalobce domáhá zaplacení dlužné částky 25 513,03 Kč s příslušenstvím. K odůvodnění uvedl, že právní předchůdce žalobce, společnost [právnická osoba], [IČO], uzavřel s žalovanou dne [datum] smlouvu o zápůjčce [číslo] na základě které poskytl žalované peněžní prostředky ve výši 16 000 Kč. Žalovaná se zavázala splácet úvěr v celkové výši 34 055 Kč sestávající z jistiny ve výši 16 000 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 3 921 Kč, s úrokovou sazbou ve výši 29,00 % ročně, odměny za zpracování, doručení a administrativní činnost a flexibilní splácení ve výši 7 412 Kč a poplatku za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení ve výši 4 400 Kč, a to v 18 měsíčních splátkách po 1 892 Kč. Žalovaná splácela nepravidelně a dostala se do prodlení. Pohledávka byla společností [právnická osoba] postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] žalobci. Žalovaná na úvěr zaplatila celkem 4 900 Kč. 2. Žalovaná uvedla, že je na rodičovské dovolené, která by jí měla končit v červenci 2023. Je si vědoma, že uzavřela smlouvu o zápůjčce s tím, že by chtěla, aby jí bylo umožněno platit ve splátkách po dobu, co bude na rodičovské dovolené maximálně 1 000 Kč, poté si najde zaměstnání a byla by schopna platit vyšší částku, asi tak 1 500 Kč měsíčně. Žalovaná uvedla, že pobírá rodičovský příspěvek 10 000 Kč a přídavek na dítě 510 Kč, žádné další dávky nepobírá, neboť je započítávána do jedné domácnosti s matkou, která je nezaměstnaná, babičkou a aktuálně přítelem babičky. Otec nezletilé je t.č. ve výkonu trestu, po celou dobu žádné výživné neplatí. Bylo stanoveno běžné výživné 2 500 Kč, rozsudek je pravomocný z března 2022. Dlužné výživné ve výši 28 700 Kč bylo splatné do 12 měsíců od právní moci rozsudku, tedy v březnu 2023. 3. Z předložené smlouvy o zápůjčce [číslo] soud zjistil, že mezi společností [právnická osoba], tj. právním předchůdcem žalobce a žalovanou byla dne [datum] uzavřena smlouva o zápůjčce. Z obsahu plyne, že žalované byla poskytnuta hotovost ve výši 16 000 Kč, což potvrdila svým podpisem smlouvy. Žalovaná se zavázala uhradit jistinu ve výši 16 000 Kč, úrok ve výši 3 921 Kč, poplatek za zpracování, doručení, administrativní činnost a flexibilní splácení úvěru ve výši 7 412 Kč, poplatek za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení ve výši 4 400 Kč, tedy celkem částku 34 055 Kč v 18 měsíčních splátkách ve výši 1 892 Kč. Zápůjční úroková sazby byla sjednána 29 % ročně. Součástí smlouvy jsou smluvní podmínky ke smlouvě o zápůjčce. 4. Dále byl soudu předložen formulář zákaznická karta – žádost o spotřebitelský úvěr, ve které je uvedeno jméno, příjmení, rodné číslo, číslo občanského průkazu, adresa žadatele a dále informace o jeho majetkových a osobních poměrech. Žalovaná uvedla, že je svobodná, počet vyživovaných osob 2, žije s rodiči. V údajích o zaměstnání uvedla žalovaná, že je zaměstnána jako číšnice u zaměstnavatele [příjmení] [anonymizována dvě slova]. Žalovaná uvedla svůj čistý měsíční příjem 11 393 Kč, další příjmy domácnosti 20 000 Kč, výdaje celkem 3 500 Kč. 5. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] soud zjistil, že pohledávka za žalovanou byla postoupena společností [právnická osoba] na žalobce. O postoupení pohledávky byla žalovaná informována přípisem původního věřitele ze dne 30. 1. 2022. 6. Při rozhodování soud zkoumal, zda v daném případě došlo k řádnému a platnému uzavření úvěrové smlouvy. Soud vycházel z rozsudku Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18, ve kterém soudní dvůr potvrdil, že harmonizovaná unijní úprava v oblasti spotřebitelských úvěrů ukládá vnitrostátním soudům povinnost zkoumat z moci úřední, zda věřitel před uzavřením smlouvy řádně posoudil schopnost spotřebitele splácet poskytovaný úvěr. V případě porušení této povinnosti soudní dvůr uvedl, že vnitrostátní soudy jsou povinny vyvodit z toho zákonem předvídané důsledky bez dalšího, vnitrostátní úprava, podle níž se sankce uplatní pouze k námitce spotřebitele, je v rozporu s unijním právem spotřebitele. 7. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 8. Podle § 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie, zároveň navazuje na přímo použitelný předpis Evropské unie a upravuje činnost některých osob oprávněných poskytovat a zprostředkovávat spotřebitelský úvěr, včetně činnosti těchto osob v zahraničí, práva a povinnosti při poskytování a zprostředkování spotřebitelského úvěru a působnost správních orgánů v oblasti poskytování a zprostředkovávání spotřebitelského úvěru. 9. Spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. 10. Podle téhož zákona se rozumí pro účely zákona posouzením úvěruschopnosti spotřebitele posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr. 11. Podle § 75 téhož zákona poskytovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. 12. Podle § 86 téhož zákona poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 13. Podle § 87 téhož zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 14. Z listinných důkazů nebylo prokázáno, že by žalobce řádným způsobem zkoumal a prověřil úvěruschopnost žalované splácet předmětný spotřebitelský úvěr. Nebylo prokázáno, že by žalobce provedl jakékoliv ověření solventnosti a úvěruschopnosti žalované, nebyla provedena šetření v příslušných registrech. Např. nebyly doloženy výplatní pásky žalované, není tak zřejmé kolik žalovaná měla příjem. Žalobce dále nijak neprověřil žalovanou uvedené další příjmy domácnosti ve výši 20 000 Kč. Ve formuláři uvedla žalovaná dvě vyživované osoby, není však zřejmé, o koho se jedná. 15. Povinnost posoudit úvěruschopnost je objektivní, věřitel se nesmí bez dalšího spolehnout jen na informace poskytnuté spotřebitelem. V daném případě soud dospěl k závěru, že žalobce neposoudil řádně úvěruschopnost žalované a uzavřená smlouva o spotřebitelském úvěru je tak neplatná. 16. Dle § 2991 odstavec 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 17. Je nesporné, že žalované byla poskytnuta částka ve výši 16 000 Kč, na kterou splatila 4 900 Kč. Rozdíl tak činí částku 11 100 Kč, kdy tato částka představuje bezdůvodné obohacení na straně žalované. Proto soud vyhověl pouze v rozsahu rozdílu poskytnutého úvěru a již splacené částky, tedy ve výši 11 100 Kč z titulu bezdůvodného obohacení žalované. Nesplacením dluhu se žalovaná dostal do prodlení. Příslušenstvím pohledávky je úrok z prodlení ve smyslu ustanovení § 1970 o. z., když jeho výši stanoví nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 18. Žalobce se dále domáhala zaplacení kapitalizovaného úroku ve výši 3 921 Kč a poplatku za sjednání úvěru, splácení ve výši 7 412 Kč a poplatku za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení ve výši 4 400 Kč. S ohledem na skutečnost, že mezi účastníky nebyla řádně uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, dle které měl být kapitalizovaný úrok a poplatky sjednány, byla žaloba v této části jako nedůvodná zamítnuta. 19. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odstavec 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), kdy měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. S ohledem na celkový výsledek řízení byla úspěšnější žalovaná. Vzhledem k tomu, že žalované žádné náklady nevznikly, soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. 20. O lhůtě k plnění soud rozhodl v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o. s. ř. tak, že uložil žalované uhradit dluh ve splátkách. Soud má za to, že je v možnostech a schopnostech žalované splatit žalovanou pohledávku v měsíčních splátkách p