9 C 290/2023-47 — Okresní soud ve Znojmě

1. Žalobou doručenou soudu dne 29. 6. 2023 se žalobce po žalovaném domáhá zaplacení částky 32.546,29 Kč s příslušenstvím. K odůvodnění uvedl, že právní předchůdce žalobce [právnická osoba] uzavřel s žalovaným dne [datum] smlouvu o zápůjčce [číslo] poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši 40.000 Kč, které měl žalovaný vrátit spolu s částkou ve výši 34.635 Kč sestávající z úroku v částce 13.183 Kč, s úrokovou sazbou ve výši 29,00 % ročně, z odměny za zpracování, doručení a administrativní činnost a flexibilní splácení ve výši 14.752 Kč a poplatku za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení ve výši 6.700 Kč, to vše v 24 měsíčních splátkách po 3.110 Kč. Žalovaný však nehradil sjednané splátky řádně a včas. [právnická osoba] následně postoupila svoji pohledávku za žalovaným dne 28. 1. 2022 na žalobce. Do tohoto data žalovaný uhradil částku 13.700 Kč. Od podpisu smlouvy ke dni sepisu žaloby zaplatil žalovaný částku 28.000 Kč. Žalovaná částka 32.546,29 Kč sestává z jistiny 31.812 Kč a dlužné částky poplatku 734,29 Kč. Dále žalobce požaduje kapitalizovaný úrok ve výši 12.300,63 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 9.561,29 Kč, úroky ve výši 29 % ročně z dlužné jistiny ve výši 31.812 Kč od 15. 10. 2022 do zaplacení, úroky z prodlení v zákonné výši 10 % ročně z dlužné jistiny ve výši 31.812 Kč od 15. 10. 2022 do zaplacení. 2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil a k nařízenému soudnímu jednání se bez omluvy nedostavil, soud proto ve věci rozhodoval jen na základě skutkových tvrzení žalobce a na základě jím předložených listinných důkazů. 3. Ze smlouvy o zápůjčce ze dne [číslo] ze smluvních podmínek smlouvy o zápůjčce vzal soud za prokázané, že mezi společností [právnická osoba] a žalovaným byla uzavřena smlouva, kterou se společnost [právnická osoba] zavázala poskytnout žalovanému zápůjčku ve výši 40.000 Kč a žalovaný se zavázal vrátit společnosti tuto zápůjčku spolu s poplatkem ve výši 34.635 Kč s tím, že tento poplatek se skládá z úroku ve výši 13.183 Kč, ze zpracování, doručení, administrativní činnosti a flexibilní splácení ve výši 14.752 Kč a z vedení zákaznického účtu a komfortní splácení ve výši 6.700 Kč, v pravidelných 24 měsíčních splátkách po 3.110 Kč, poslední splátce ve výši 3.105 Kč s tím, že splatnost první splátky byla stanovena 7. den od data uzavření smlouvy. V případě, že by zákazník splátku řádně a včas neuhradil, byla společnost oprávněna požadovat úhradu celé zbývající dosud neuhrazené části celkové dlužné částky. RPSN byla stanovena v rámci smluvních podmínek sazbou 95,29 %, výpůjční úroková sazba byla sjednána jako pevná sazbou 29,00 % ročně. Podpisem smlouvy o zápůjčce žalovaný potvrdil, že částku 40.000 Kč převzal v hotovosti při podpisu smlouvy. 4. [právnická osoba] postoupila svoji pohledávku za žalovaným ze smlouvy o zápůjčce na žalobce smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] O postoupení pohledávky byl žalovaný informován dopisem původního věřitele ze dne 30. 1. 2022. 5. Po provedeném řízení a na základě výsledků provedeného dokazování soud dospěl k závěru, že žaloba nebyla podána důvodně. 6. V žalobě bylo tvrzeno, že původní věřitel prověřoval schopnost žalovaného splácet, v rámci přípravy jednání však nebyly soudu doloženy žádné důkazy, kterými by žalobce prokázal hodnověrně řádné zkoumání a vyhodnocení úvěruschopnosti žalovaného, naopak z přiložených listin se podává, že žalobce nedoložil zkoumání úvěruschopnosti žalovaného v registrech. V zákaznické kartě - žádosti o spotřebitelský úvěr je uveden příjem žalovaného 25.848 Kč, jako výdaje uvedl žalovaný splátky zápůjček 3.000 Kč a ostatní výdaje 500 Kč. Uvedl, že je svobodný, žije s rodiči, vzdělání má základní. V žádosti je uvedeno, že žalovaný doložil výplatní pásky za duben, květen 2019 a pracovní smlouvu, tyto dokumenty však k žalobě nejsou přiloženy. Nejsou doloženy životní náklady ani náklady na bydlení žalovaného. Soud má tak za to, že nebyla podrobně zkoumána příjmová a výdajová situace dlužníka, nebyla provedena lustrace v registrech, stejně tak nebyla hodnověrně objasněna a zhodnocena příjmová i výdajová situace dlužníka, kdy toto ze strany žalobce nebylo žádným způsobem řádně tvrzeno či doloženo. 7. Do data postoupení pohledávky žalovaný zaplatil 13.700 Kč, po postoupení pohledávky zaplatil částku 28.000 Kč, celkem tedy 41.700 Kč. 8. Dle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 9. Podle § 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie, zároveň navazuje na přímo použitelný předpis Evropské unie a upravuje činnost některých osob oprávněných poskytovat a zprostředkovávat spotřebitelský úvěr, včetně činnosti těchto osob v zahraničí, práva a povinnosti při poskytování a zprostředkování spotřebitelského úvěru a působnost správních orgánů v oblasti poskytování a zprostředkovávání spotřebitelského úvěru. 10. Podle § 86 téhož zákona poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 11. Podle § 87 téhož zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 12. Dle skutkových tvrzení žaloby a předložených listinných důkazů měla být mezi žalobcem a žalovaným uzavřena smlouva o úvěru dle § 2395 a následujících o. z. a zákona o spotřebitelském úvěru. Soud předložené listinné důkazy posoudil a vyhodnotil s přihlédnutím k rozsudku Soudního dvora EU (dále jen„ SDEU“) ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18, ve kterém SDEU potvrdil, že harmonizovaná unijní úprava v oblasti spotřebitelských úvěrů ukládá vnitrostátním soudům povinnost zkoumat z moci úřední, zda věřitel před uzavřením smlouvy řádně posoudil schopnost spotřebitele splácet poskytovaný úvěr. V případě zjištění porušení povinnosti je povinností vnitrostátního soudu vyvodit z toho zákonem předvídané důsledky bez dalšího, vnitrostátní úprava, dle které se sankce uplatní pouze k námitce spotřebitele, je v rozporu s unijním právem. V daném případě soud dospěl k závěru, že žalobce řádně nepřezkoumal a nevyhodnotil úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele, žalobce k posouzení úvěruschopnosti žalovaného doložil pouze kartu žádosti o úvěr s informacemi získaných od žalovaného ohledně jeho příjmu, pracovní smlouvy a výplatních pásek ze zaměstnání, kdy tyto však nebyly přiloženy, nebyly však řádně tvrzeny ani hodnoceny výdaje žalovaného či dalších členů jeho domácnosti, soudu také nebyly předloženy žádné doklady prokazující přezkoumání a vyhodnocení úvěruschopnosti žalovaného ani doloženo vyhledání žalovaného v centrální evidenci exekucí, ověření v registrech BRKI, NRKI, SOLUS, ev. dalších registrech. Uzavřená smlouva o spotřebitelském úvěru je neplatná dle § 9 zákona o spotřebitelském úvěru. Cílem směrnice 2008/48/ES o smlouvách o spotřebitelském úvěru je ochrana spotřebitele před nadměrným zadlužením a platební neschopností s přihlédnutím k nerovnému postavení spotřebitele vůči poskytovateli úvěru a jeho vyjednávací pozice, která často vede k akceptaci předem nastavených neměnných smluvních podmínek formulářových smluv tak, jak tomu bylo v projednávané věci. 13. Původní věřitel porušil zákonnou povinnost posoudit před uzavřením smlouvy úvěruschopnost žalovaného, z toho důvodu byl žalovaný povinen uhradit dle § 87 odstavec 1 zákona o spotřebitelském úvěru pouze dlužnou jistinu úvěru. Žalovanému byl poskytnut spotřebitelský úvěr ve výši 40.000 Kč. Žalovaný zaplatil 41.700 Kč, tedy více než poskytnutou jistinu úvěru, proto soud podanou žalobu v celém rozsahu jako nedůvodnou zamítl. 14. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odstavec 1 o. s. ř., podle výsledku řízení byl ve věci zcela úspěšný žalovaný, kterému v souvislosti s řízením žádné náklady nevznikly, proto o nákladech řízení bylo rozhodnuto tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu.