9 C 7/2023-39 — Okresní soud ve Znojmě

1. Žalobou doručenou soudu dne [datum] se žalobce domáhá zaplacení dlužné částky 17 437 Kč s příslušenstvím. K odůvodnění uvedl, že s žalovanou dne [datum] uzavřel smlouvu o zápůjčce ve výši 10 000 Kč skládající se z půjčené částky 10 000 Kč a poplatku 3 250 Kč, podle které měla žalovaná jistinu s poplatkem splatit do 27. 4. 2021. Žalovaná uhradila 553 Kč, o tuto částku byla ponížena smluvní pokuta. Žalobkyně tak žádá o zaplacení jistiny ve výši 10 000 Kč s poplatkem ve výši 3 250 Kč, úrok z prodlení z částky 13 250 Kč od 28. 4. 2021 do zaplacení ve výši 8,25 % ročně, dále o zaplacení 2 500 Kč coby sjednaného poplatku za výzvy k plnění ze dne 4. 5. 2021, 11. 5. 2021, 18. 5. 2021, 27. 5. 2021 a 11. 6. 2021 ve výši odpovídající účelně vynaloženým nákladům, dále o zaplacení částky 4 740 Kč coby smluvní pokuty dle článku 2.3 smlouvy o zápůjčce ve výši 0,1 % denně z dlužné částky 10 000 Kč od 28. 4. 2021 do 15. 8. 2022, a to v mezích zákonného omezení ve výši poloviny jistiny spotřebitelského úvěru. Tato částka byla ponížena o částečnou úhradu žalované, a to na částku 4 187 Kč. 2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila a k nařízenému jednání soudu se bez omluvy nedostavila, proto soud ve věci rozhodoval jen na základě skutkových tvrzení žalobce a na základě jím předložených důkazů. 3. Z předložené smlouvy o zápůjčce soud zjistil, že ji dne [datum] uzavřel žalobce jako věřitel a žalovaná jako klient. Z obsahu smlouvy plyne, že žalované byla poskytnuta částka 3 000 Kč a zavázala se zaplatit částku 3 000 Kč společně s poplatkem ve výši 975 Kč nejpozději do 28. 2. 2021. Dne [datum] uzavřela žalovaná s žalobcem dodatek ke smlouvě o úvěru [číslo] žalované byly poskytnuty další peněžní prostředky ve výši 7 000 Kč. Žalovaná se zavázala zaplatit celkem na jistině 10 000 Kč a celkový poplatek ve výši 3 250 Kč, a to nejpozději do 30. 3. 2021. 4. Z potvrzení o platbě soud zjistil, že dne [datum] byla žalované poskytnuta sjednaná částka 3 000 Kč. Z potvrzení o platbě soud zjistil, že dne [datum] byla žalované poskytnuta sjednaná částka 7 000 Kč. 5. Při rozhodování soud zkoumal, zda v daném případě došlo k řádnému a platnému uzavření úvěrové smlouvy. Soud vycházel z rozsudku Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18, ve kterém soudní dvůr potvrdil, že harmonizovaná unijní úprava v oblasti spotřebitelských úvěrů ukládá vnitrostátním soudům povinnost zkoumat z moci úřední, zda věřitel před uzavřením smlouvy řádně posoudil schopnost spotřebitele splácet poskytovaný úvěr. V případě porušení této povinnosti soudní dvůr uvedl, že vnitrostátní soudy jsou povinny vyvodit z toho zákonem předvídané důsledky bez dalšího, vnitrostátní úprava, podle níž se sankce uplatní pouze k námitce spotřebitele, je v rozporu s unijním právem spotřebitele. 6. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 7. Podle § 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie, zároveň navazuje na přímo použitelný předpis Evropské unie a upravuje činnost některých osob oprávněných poskytovat a zprostředkovávat spotřebitelský úvěr, včetně činnosti těchto osob v zahraničí, práva a povinnosti při poskytování a zprostředkování spotřebitelského úvěru a působnost správních orgánů v oblasti poskytování a zprostředkovávání spotřebitelského úvěru. 8. Spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. 9. Podle téhož zákona se rozumí pro účely zákona posouzením úvěruschopnosti spotřebitele posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr. 10. Podle § 75 téhož zákona poskytovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. 11. Podle § 86 téhož zákona poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 12. Podle § 87 téhož zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 13. Z listinných důkazů nebylo prokázáno, že by žalobce řádným způsobem zkoumal a prověřil úvěruschopnost žalované splácet předmětný spotřebitelský úvěr. K dotazu soudu žalobce uvedl, že prověřil příjmy a výdaje žalované dotazem na žalovanou. Žalovaná žalobci doložila výplatní pásky od [právnická osoba] [anonymizováno], za měsíc listopad 2020 s výplatou 30 399 Kč a za měsíc prosinec 2020 s výplatou 20 802 Kč. Žalovaná žalobci uvedla výdaje ve výši 3 000 Kč, které nebyly nijak doloženy. Nebylo nijak prověřeno, doloženo výše úhrady podnájmu, ostatních výdajů, živobytí. Dále žalobce doložil lustraci v CEE k rodnému číslu žalované, kde bylo zjištěno, že na tuto nejsou vedeny žádné exekuce. 14. Povinnost posoudit úvěruschopnost je objektivní, věřitel se nesmí bez dalšího spolehnout jen na informace poskytnuté spotřebitelem. V daném případě soud dospěl k závěru, že žalobce neposoudil řádně úvěruschopnost žalované a uzavřená smlouva o spotřebitelském úvěru je tak neplatná. 15. Dle § 2991 odstavec 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 16. Je nesporné, že žalované byla poskytnuta částka ve výši 10 000 Kč, na kterou zaplatila žalovaná 553 Kč. Rozdíl, tedy částka 9 447 Kč, představuje bezdůvodné obohacení na straně žalované. Proto soud vyhověl pouze ve výši 9 447 Kč z titulu bezdůvodného obohacení žalované. 17. Nesplacením dluhu se žalovaná dostala do prodlení. Příslušenstvím pohledávky je úrok z prodlení ve smyslu ustanovení § 1970 o. z., když jeho výši stanoví nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 18. Žalobce se dále domáhal zaplacení poplatku ve výši 3 250 Kč s úrokem z prodlení z této částky ve výši 8,25 % ročně od 28. 4. 2021 do zaplacení, poplatku 2 500 Kč a smluvní pokuty ve výši 4 187 Kč. S ohledem na skutečnost, že mezi účastníky nebyla řádně uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, dle které měly být tyto nároky sjednány, byla žaloba v této části jako nedůvodná zamítnuta. 19. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odstavec 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), kdy měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. S ohledem na celkový výsledek řízení byla úspěšnější žalovaná. Vzhledem k tomu, že žalované žádné náklady nevznikly, soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.