9 C 71/2023-39 — Okresní soud ve Znojmě

1. Žalobou doručenou soudu dne [datum] se žalobce domáhá zaplacení dlužné částky 24.635,05 Kč s příslušenstvím. K odůvodnění uvedl, že společnost [právnická osoba], [IČO] (dále jen původní věřitel) uzavřela s žalovaným dne [datum] smlouvu o úvěru [číslo] na základě které poskytla žalovanému úvěr ve výši 23.000 Kč. Spolu s jistinou úvěru se žalovaný zavázal uhradit příslušenství úvěru za dobu jeho trvání ve výši 19.756 Kč, spočívající v kapitalizovaném smluvním úroku, poplatku za poskytnutí úvěru, nákladů na vyhodnocení úvěru a inkasním poplatku. Celkově se tak žalovaný zavázal původnímu věřiteli splatit úvěr ve 14 měsíčních splátkách po 3.054 Kč. Žalovaný splácel nepravidelně a dostal se do prodlení. Žalovaný na úvěr zaplatil celkem 8.108 Kč. Žalobce se domáhá zaplacení nesplacené jistiny ve výši 18.935,47 Kč, nesplaceného kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 1.494,62 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru 9.131,62 Kč, poplatku za vyhodnocení úvěru 1.731,81 Kč, inkasního poplatku 3.354,48 Kč, dále kapitalizovaného smluvního úroku z prodlení ve výši 2.342,29 Kč za dobu od 23. 6. 2021, tj. prvního dne po splatnosti poslední sjednané splátky, do 20. 4. 2022 z částky 18.935,47 Kč ve výši 15 % ročně, kapitalizovaného zákonného úroku ve výši 1.288,26 Kč za období od 23. 6. 2021 do 20. 4. 2022 z částky 18.935,47 Kč a zaplacení smluvní pokuty ve výši 5.699,58 Kč, když smluvní pokuta byla dohodnuta pro případ porušení peněžní povinnosti žalovaného ve výši 0,1 % z dlužné částky denně, a to z dosud nesplacené jistiny, a účelně vynaložené náklady mimosoudního vymáhání spojené s uplatněním pohledávky ve výši 651 Kč. Pohledávka byla smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] postoupena na žalobce. 2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil a k nařízenému jednání soudu se bez omluvy nedostavil, proto soud ve věci rozhodoval jen na základě skutkových tvrzení žalobce a na základě jím předložených důkazů. 3. Z předložené smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] soud zjistil, že ji uzavřela společnost [právnická osoba] a žalovaný dne [datum], předmětem smlouvy je spotřebitelský úvěr. Z obsahu smlouvy plyne, že žalovanému byla poskytnuta hotovost ve výši 23.000 Kč, což potvrdil svým podpisem smlouvy. Žalovaný se zavázal uhradit jistinu ve výši 23.000 Kč, úrok ve výši 2.214 Kč, poplatek za zpracování úvěru ve výši 11.270 Kč, náklady na vyhodnocení úvěru ve výši 2.132 Kč a poplatek za inkaso 4.140 Kč, celkem tedy částku 42.756 Kč ve 14 měsíčních splátkách po 3.054 Kč. Zápůjční úroková sazby byla sjednána 15 % ročně. Součástí smlouvy jsou smluvní podmínky ke smlouvě o spotřebitelském úvěru. 4. V žádosti o úvěr ze dne [datum] žalovaný uvedl, že je zaměstnaný, poskytl právnímu předchůdci žalobce výpis z bankovního účtu a pracovní smlouvu. Jako své příjmy uvedl mzdu 9.667 Kč, výdaje uvedl 1.000 Kč bydlení, energie, 3.860 Kč doprava, jídlo, osobní náklady, celkové výdaje žalované činí 4.860 Kč a použitelný měsíční příjem 4.807 Kč. Žalovaný uvedl, že je svobodný, bydlí u rodičů, nemá žádnou vyživovací povinnost. 5. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] společnost [právnická osoba], postoupila pohledávku za žalovaným na žalobce. Žalovanému bylo postoupení pohledávky oznámeno dopisem ze dne [datum]. 6. Při rozhodování soud zkoumal, zda v daném případě došlo k řádnému a platnému uzavření úvěrové smlouvy. Soud vycházel z rozsudku Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18, ve kterém soudní dvůr potvrdil, že harmonizovaná unijní úprava v oblasti spotřebitelských úvěrů ukládá vnitrostátním soudům povinnost zkoumat z moci úřední, zda věřitel před uzavřením smlouvy řádně posoudil schopnost spotřebitele splácet poskytovaný úvěr. V případě porušení této povinnosti soudní dvůr uvedl, že vnitrostátní soudy jsou povinny vyvodit z toho zákonem předvídané důsledky bez dalšího, vnitrostátní úprava, podle níž se sankce uplatní pouze k námitce spotřebitele, je v rozporu s unijním právem spotřebitele. 7. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 8. Podle § 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie, zároveň navazuje na přímo použitelný předpis Evropské unie a upravuje činnost některých osob oprávněných poskytovat a zprostředkovávat spotřebitelský úvěr, včetně činnosti těchto osob v zahraničí, práva a povinnosti při poskytování a zprostředkování spotřebitelského úvěru a působnost správních orgánů v oblasti poskytování a zprostředkovávání spotřebitelského úvěru. 9. Spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. 10. Podle téhož zákona se rozumí pro účely zákona posouzením úvěruschopnosti spotřebitele posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr. 11. Podle § 75 téhož zákona poskytovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. 12. Podle § 86 téhož zákona poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 13. Podle § 87 téhož zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 14. Z listinných důkazů nebylo prokázáno, že by žalobce, resp. původní věřitel, řádným způsobem zkoumal a prověřil úvěruschopnost žalovaného splácet předmětný spotřebitelský úvěr. Žalovaný uvedl, že zaměstnaný, pracovní smlouvu má na dobu určitou do 30. 11. 2020, kdy úvěr byl z dubna 2020 na 14 měsíců, není tedy pokrytá doba splácení. Žádným způsobem nebyly prokázány měsíční výdaje, např. hrazení nákladů na bydlení, původní věřitel si nijak neprověřil finanční situaci žalovaného. 15. Povinnost posoudit úvěruschopnost je objektivní, věřitel se nesmí bez dalšího spolehnout jen na informace poskytnuté spotřebitelem. V daném případě soud dospěl k závěru, že žalobce neposoudil řádně úvěruschopnost žalovaného a uzavřená smlouva o spotřebitelském úvěru je tak neplatná. 16. Dle § 2991 odstavec 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 17. Je nesporné, že žalovanému byla poskytnuta částka ve výši 23.000 Kč, na kterou splatil 8.108 Kč. Rozdíl tak činí částku 14.892 Kč, kdy tato částka představuje bezdůvodné obohacení na straně žalovaného. Proto soud vyhověl pouze v rozsahu rozdílu poskytnutého úvěru a již splacené částky, tedy ve výši 14.892 Kč z titulu bezdůvodného obohacení žalovaného. Nesplacením dluhu se žalovaný dostal do prodlení. Příslušenstvím pohledávky je úrok z prodlení ve smyslu ustanovení § 1970 o. z., když jeho výši stanoví nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 18. Žalobce se dále domáhal zaplacení částky 4.043,47 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 4.043,47 Kč od 7. 6. 2022 do zaplacení, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 271,73 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 18.054,82 Kč a smluvní pokuty ve výši 5.699,58 Kč. S ohledem na skutečnost, že mezi účastníky nebyla řádně uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, dle které mělo být příslušenství sjednáno, byla žaloba v této části jako nedůvodná zamítnuta. 19. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalobci, který byl v řízení úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 570,30 Kč, přičemž tato částka představuje 20 % z jejich celkové výše 2.851,50 Kč (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 60 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 40 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1.581 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) sestávající z částky 300 Kč za každý ze 2,5 úkonu právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně 3 paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1