11 C 171/2024-34 — Okresní soud ve Znojmě

Návrh na zahájení řízení ve shora uvedené věci byl u zdejšího soudu podán dne 4. 4. 2024. Žalobce v návrhu tvrdil, že mezi žalovanou a právním předchůdcem žalobce byla uzavřena smlouva o úvěru, kdy žalované byly poskytnuty finanční prostředky ve výši 48 000 Kč převodem na účet, poplatkem za poskytnutí úvěru byla stanovena částka 38 149 Kč, úrok 36 649 Kč, poplatek za zprostředkování 1 500 Kč, se všemi dalšími náklady se zavázala žalovaná zaplatit právnímu předchůdci žalobce celkovou částku 86 149 Kč, a to ve 21 týdenních splátkách po 4 103 Kč, svému závazku však nedostála.Ze smlouvy o postoupení pohledávek soud zjistil, že pohledávka byla postoupena na současného žalobce a žalovaný byl uvědomen.Dále soud zjistil, že žalovaná byla o vrácení částky upomínána, avšak bezvýsledně, žalovaná, ač řádně předvolána, se nedostavila, tedy se svým zaviněním k věci nevyjádřila, byla použita fikce doručení pro její nezvěstnost.Po právní úvaze soud podřadil situaci pod ustanovení § 2395 obč. zák., kde je uvedeno, že smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Takto tedy vznikla povinnost žalovaného vrátit poskytnuté prostředky.Dále soud podřadil situaci pod ustanovení § 1879 a § 1880 odst. 1 obč. zák., kde je uvedeno, že věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Takto tedy pohledávka přešla na nynějšího žalobce.Obecně takto vznikla situace předvídaná jasnozřivým zákonodárcem v ustanovení § 1721 obč. zák., kde je uvedeno, že ze závazku má věřitel vůči dlužníku právo na určité plnění jako na pohledávku a dlužník má povinnost toto právo splněním dluhu uspokojit.Ježto žalovaná je s placením svého dluhu v prodlení, podřadil soud situaci pod ustanovení § 1970 obč. zák., kde je uvedeno, že po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená, i zde soud žalobci přitakal.Žalobce byl v řízení zcela úspěšný, a proto mu přísluší právo na náhradu nákladů řízení, které vynaložil účelně k uplatnění svého práva proti žalované, která ve věci úspěšná nebyla (§ 142 odstavec 1 o. s. ř.). Jako účelně vynaložené náklady soud naznal zaplacený soudní poplatek ve výši 4 308 Kč, odměnu advokáta z punkta žalované částky za každý úkon právní pomoci dle § 7 vyhlášky číslo 177/1996 Sb. ve výši 4 580 Kč, ke každému úkonu přísluší paušální náhrada hotových výloh ve výši 300 Kč podle § 13 odstavec 3 téže vyhlášky, těchto úkonů bylo 3, příprava, převzetí věci, podání žaloby, účast u jednání dne 18. 9. 2024, celkem tedy náklady řízení činí 22 022,40 Kč, tuto částku tedy soud po právu přiznal.