11 C 193/2024-20 — Okresní soud ve Znojmě

Návrh na zahájení řízení ve shora uvedené věci byl u zdejšího soudu podán dne 4. 6. 2024. Žalobce v návrhu tvrdil, že mezi žalovanou a právním předchůdcem žalobce byla uzavřena smlouva o úvěru, kdy žalované byly poskytnuty finanční prostředky ve výši 15 000 Kč převodem na účet, poplatkem za poskytnutí úvěru byla stanovena částka 12 625 Kč, úrok 7 651 Kč, poplatek za zpracování 1 500 Kč, poplatek za doplňkové služby 3 479 Kč, poplatek za komfort 1 554 Kč, a další poplatek 1 920 Kč, tedy žalovaná se zavázala splatit částku v 52 měsíčních splátkách po 532 Kč, svému závazku však nedostála.Ze smlouvy o postoupení pohledávek soud zjistil, že pohledávka byla postoupena na současného žalobce a žalovaný byl uvědomen.Dále soud zjistil, že žalovaná byla o vrácení částky upomínána, avšak bezvýsledně, žalovaná, ač řádně předvolána, se nedostavila, tedy se svým zaviněním k věci nevyjádřila, byla použita fikce doručení pro její nezvěstnost.Po právní úvaze soud podřadil situaci pod ustanovení § 2395 obč. zák., kde je uvedeno, že smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Takto tedy vznikla povinnost žalovaného vrátit poskytnuté prostředky.Dále soud podřadil situaci pod ustanovení § 1879 a § 1880 odst. 1 obč. zák., kde je uvedeno, že věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Takto tedy pohledávka přešla na nynějšího žalobce.Obecně takto vznikla situace předvídaná jasnozřivým zákonodárcem v ustanovení § 1721 obč. zák., kde je uvedeno, že ze závazku má věřitel vůči dlužníku právo na určité plnění jako na pohledávku a dlužník má povinnost toto právo splněním dluhu uspokojit.Ježto žalovaná je s placením svého dluhu v prodlení, podřadil soud situaci pod ustanovení § 1970 obč. zák., kde je uvedeno, že po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená, i zde soud žalobci přitakal.Žalobce byl v řízení zcela úspěšný, a proto mu přísluší právo na náhradu nákladů řízení, které vynaložil účelně k uplatnění svého práva proti žalované, která ve věci úspěšná nebyla (§ 142 odstavec 1 o. s. ř.). Jako účelně vynaložené náklady soud naznal zaplacený soudní poplatek ve výši 800 Kč, odměnu advokáta z punkta žalované částky za každý úkon právní pomoci dle § 7 vyhlášky číslo 177/1996 Sb. ve výši 1 780 Kč, ke každému úkonu přísluší paušální náhrada hotových výloh ve výši 300 Kč podle § 13 odstavec 3 téže vyhlášky, těchto úkonů bylo 3, příprava, převzetí věci, podání žaloby, předžalobní upomínka, právnímu zástupci přísluší prokázaná 21% DPH, celkem tedy náklady řízení činí 8 350,40 Kč, tuto částku tedy soud po právu přiznal.