12 C 16/2024-42 — Okresní soud ve Znojmě

1. Žalobou doručenou soudu dne 6. 11. 2023 se žalobce domáhá zaplacení dlužné částky 10.420 Kč s příslušenstvím. K odůvodnění uvedl, že právní předchůdce žalobce společnost , právnická osoba, , IČ: , IČO, , se sídlem , adresa, , s žalovanou dne 6. 12. 2018 uzavřel smlouvu o úvěru skládající se z půjčené částky 8.000 Kč, kapitalizovaného úroku 1.600 Kč, odměny za administrativní činnost ve výši 1.600 Kč a za hotovostní inkaso splátek 3.200 Kč, podle které měla žalovaná úvěr splácet týdně po 240 Kč. Žalovaná se dostala do prodlení. Splatnost pohledávky žalobce nastala ke dni 30. 1. 2020. Žalovaná na úvěr zaplatila celkem 4.730 Kč.2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila a k nařízenému jednání soudu se bez omluvy nedostavila, proto soud ve věci rozhodoval jen na základě skutkových tvrzení žalobce a na základě ní předložených důkazů.3. Z předložené smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, – Fajnpůjčka-soud zjistil, že mezi právním předchůdcem žalobce a žalovanou byla dne 6. 12. 2018 uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru v hotovosti, z obsahu plyne, že žalované byla poskytnuta hotovost ve výši 8.000 Kč, což potvrdila svým podpisem smlouvy. Žalovaná se zavázala uhradit jistinu ve výši 8.000 Kč, úrok ve výši 1.600 Kč, poplatek ve výši 1.600 Kč, poplatek za inkaso 3.200 Kč, tedy celkem částku 14.400 Kč v 60 týdenních splátkách ve výši 240 Kč. Zápůjční úroková sazby byla sjednána 32,15 % ročně. Součástí smlouvy jsou smluvní podmínky ke smlouvě o spotřebitelském úvěru.4. Dále byl soudu předložen formulář žádosti/evidenční karty klienta, ve kterém je uvedeno jméno, příjmení, rodné číslo, číslo občanského průkazu, adresa klienta a dále informace o majetkových a osobních poměrech klienta. V údajích o zaměstnání uvedla žalovaná, že je zaměstnána jako dělnice na dobu určitou, toto nebylo ověřováno. Dále je zde uvedena adresa zaměstnavatele a finanční údaje. Žalovaná uvedla svůj čistý měsíční příjem 8.000 Kč, výdaje celkem 6.300 Kč, není vůbec doloženo, jak toto bylo prověřováno a ověřeno.5. Ze smlouvy o postoupení pohledávek a seznamu postoupených pohledávek bylo zjištěno, že pohledávka byla postoupena žalobci. Žalovaná o tomto byla písemně vyrozuměna. Z předžalobní upomínky a výzvy k plnění ze dne 29. 9. 2023 bylo zjištěno, že žalovaná byla vyzvána k úhradě dluhu.6. Při rozhodování soud zkoumal, zda v daném případě došlo k řádnému a platnému uzavření úvěrové smlouvy. Soud vycházel z rozsudku Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 ve věci C679/18, ve kterém soudní dvůr potvrdil, že harmonizovaná unijní úprava v oblasti spotřebitelských úvěrů ukládá vnitrostátním soudům povinnost zkoumat z moci úřední, zda věřitel před uzavřením smlouvy řádně posoudil schopnost spotřebitele splácet poskytovaný úvěr. V případě porušení této povinnosti soudní dvůr uvedl, že vnitrostátní soudy jsou povinny vyvodit z toho zákonem předvídané důsledky bez dalšího, vnitrostátní úprava, podle níž se sankce uplatní pouze k námitce spotřebitele, je v rozporu s unijním právem spotřebitele.7. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.8. Podle § 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie, zároveň navazuje na přímo použitelný předpis Evropské unie a upravuje činnost některých osob oprávněných poskytovat a zprostředkovávat spotřebitelský úvěr, včetně činnosti těchto osob v zahraničí, práva a povinnosti při poskytování a zprostředkování spotřebitelského úvěru a působnost správních orgánů v oblasti poskytování a zprostředkovávání spotřebitelského úvěru.9. Spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Podle téhož zákona se rozumí pro účely zákona posouzením úvěruschopnosti spotřebitele posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr. Podle § 75 téhož zákona poskytovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.10. Podle § 86 téhož zákona poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.11. Podle § 87 téhož zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.12. Z listinných důkazů nebylo prokázáno, že by žalobce řádným způsobem zkoumal a prověřil úvěruschopnost žalované splácet předmětný spotřebitelský úvěr. Nebylo prokázáno, že by právní předchůdce žalobce ověřoval příjmy žalované a přezkoumal její výdaje, provedl jakékoliv ověření solventnosti a úvěruschopnosti žalované, není prokázáno, že by byla provedena šetření v příslušných registrech, nebyly doloženy výplatní pásky žalované a stav jiných závazků, které má.13. Povinnost posoudit úvěruschopnost je objektivní, věřitel se nesmí bez dalšího spolehnout jen na informace poskytnuté spotřebitelem. V daném případě soud dospěl k závěru, že žalobce neposoudil řádně úvěruschopnost žalované a uzavřená smlouva o spotřebitelském úvěru je tak neplatná.14. Dle § 2991 odstavec 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.15. Je nesporné, že žalované byla poskytnuta částka ve výši 8.000 Kč, na kterou splatila 4.730 Kč. Rozdíl tak činí částku 3.270 Kč, kdy tato částka představuje bezdůvodné obohacení na straně žalované. Proto soud vyhověl pouze v rozsahu rozdílu poskytnutého úvěru a již splacené částky, tedy ve výši 3.270 Kč z titulu bezdůvodného obohacení žalované. Nesplacením dluhu se žalovaná dostala do prodlení. Příslušenstvím pohledávky je úrok z prodlení z jistiny 3.270 Kč ve smyslu ustanovení § 1970 o. z., když jeho výši stanoví nařízení vlády č. 351/2013 Sb.16. Žalobce se dále domáhal zaplacení kapitalizovaného úroku ve výši 1.600 Kč. S ohledem na skutečnost, že mezi účastníky nebyla řádně uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, dle které měl být kapitalizovaný úrok sjednán, byla žaloba v této části jako nedůvodná zamítnuta.17. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odstavec 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), kdy měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. S ohledem na celkový výsledek řízení byla úspěšnější žalovaná. Vzhledem k tomu, že žalované žádné náklady nevznikly, soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.