12 C 179/2024-73 — Okresní soud ve Znojmě

Žalobou doručenou soudu dne 23. 4. 2024 se žalobce domáhá zaplacení dlužné částky 31.650 Kč s příslušenstvím. K odůvodnění uvedl, že na základě smlouvy o , právnická osoba, uzavřené mezi žalobcem a žalovaným dne , datum, se žalobce zavázal pro žalovaného zřídit a vést běžný účet č. , č. účtu, . Následně došlo mezi žalobcem a žalovaným k uzavření smlouvy o povoleném přečerpání běžného účtu, a to na základě žádosti o poskytnutí povoleného přečerpání č. , Anonymizováno, ze dne , datum, . Žalobce následně umožnil žalovanému přečerpat jeho běžný účet do výše dílčího úvěrového limitu 2.000 Kč, dne 15. 12. 2022 byl úvěrový limit navýšen na částku 30.000 Kč s případným úrokem 18,9 % ročně. Žalovaný vyčerpal finanční prostředky tak, že na účtu vznikl dluh 30.000 Kč, který je úvěrem. Žalovaný se ocitl v prodlení s úhradou dlužné částky a dlužných poplatků, žalobce proto zesplatnil úvěr dne 13. 4. 2023. Žalovaný k datu zesplatnění dlužil žalobci částku 34.977,05 Kč, která se skládá z dlužné jistiny 30.000 Kč, dlužného smluvního úroku 3.283,19 Kč, dlužného úroku z prodlení 43,86 Kč a dlužných poplatků 1.650 Kč.Žalovaný se ve věci nevyjádřil a k nařízenému jednání soudu se bez omluvy nedostavil, proto soud ve věci rozhodoval jen na základě skutkových tvrzení žalobce a na základě jím předložených důkazů.Soudu byla předložena smlouvu o , Anonymizováno, , z níž bylo zjištěno, že mezi účastníky došlo k uzavření smlouvy, kterou se žalobce zavázal pro žalovaného řídit a vést běžný účet. Následně pak byla uzavřena smlouva o kontokorentu č. , Anonymizováno, , jejímž obsahem je ujednání o poskytnutí revolvingového úvěru na běžném účtu, mezi účastníky byl sjednán úvěrový limit 2.000 Kč. Následně pak byl dne 15. 12. 2022 uzavřen ke smlouvě o kontokorentu dodatek, kterým byl povolen úvěrový limit 30.000 Kč.Z výpisů z účtu pak plyne, že došlo ke vzniku dluhu na účtu. Ze strany žalobce pak byl žalovaný opakovaně vyzván k úhradě dluhu, pro nesoučinnost pak oznámením ze dne 1. 7. 2023 byl úvěr na účtu zesplatněn. Žalovaný byl vyzván k zaplacení dluhu také předžalobní výzvou ze dne 15. 4. 2024.Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.Po provedeném řízení a na základě výsledků provedeného dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba byla v daném případě podána zcela důvodně. Soud má prokázáno, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o úvěru na běžném účtu ve smyslu ust. § 2395 a násl. o. z., na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši úvěrového limitu 30.000 Kč. Žalovaný tuto částku také čerpal. Následně pak neplnil svou povinnost, když úvěr nesplácel, ač byl o tomto informován a k úhradě vyzýván. Následně pak došlo k zesplatnění dluhu a pro nečinnost žalovaného pak byla podána žaloba. Příslušenstvím pohledávky je úrok z úvěru, který byl součástí smluvních ujednání a úrok z prodlení ve smyslu ust. § 1970 o. z., když jeho výši stanoví nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Nárok žalobce žalovaný žádným způsobem nezpochybnil, ani nevyvrátil. Proto soud žalobě v celém rozsahu vyhověl.O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 3.444 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1.266 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 31.650 Kč sestávající z částky 500 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1.800 Kč ve výši 378 Kč.