12 C 2/2024-32 — Okresní soud ve Znojmě

1. Žalobou doručenou soudu dne 11. 10. 2023 se žalobce domáhá zaplacení dlužné částky 20.084,86 Kč s příslušenstvím. K odůvodnění uvedl, že s žalovaným dne uzavřel dvě smlouvy o úvěru, a to smlouvu ze dne 17. 11. 2015, kdy žalovanému poskytl částku 20.000 Kč, na tuto částku žalovaný uhradil 15.328,48 Kč, žalobce tak požaduje pouze přiznání jistiny 4.671,52 Kč. Dále pak byla uzavřena smlouva o úvěru dne 13. 2. 2016 na částku 30.000 Kč, kdy žalovaný na toto uhradil 14.586,66 Kč. Žalobce tak žalovanému poskytl celkem 50.000 Kč. Žalovaný na úvěry zaplatil celkem 29.915,14 Kč, kdy s touto částkou je v prodlení.2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil a k nařízenému jednání soudu se bez omluvy nedostavil, proto soud ve věci rozhodoval jen na základě skutkových tvrzení žalobce a na základě jím předložených důkazů., právnická osoba, předložených smluv o spotřebitelském úvěru soud zjistil, že mezi účastníky bylo jednáno o uzavření dvou smluv o spotřebitelském úvěru, kdy nedošlo k řádnému přezkoumání úvěruschopnosti žalovaného. Nicméně skutečností je, že žalovaný obdržel do své dispozice částku ve výši , právnická osoba, Kč dne 17. 11. 2015 a částku ve výši 30.000 Kč dne 13. 2. 2016. Na toto uhradil pouze žalobcem specifikované částky.4. Při rozhodování soud dospěl k závěru, že v daném případě nedošlo k řádnému a platnému uzavření úvěrové smlouvy. Soud vycházel z rozsudku Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 ve věci C679/18, ve kterém soudní dvůr potvrdil, že harmonizovaná unijní úprava v oblasti spotřebitelských úvěrů ukládá vnitrostátním soudům povinnost zkoumat z moci úřední, zda věřitel před uzavřením smlouvy řádně posoudil schopnost spotřebitele splácet poskytovaný úvěr. V případě porušení této povinnosti soudní dvůr uvedl, že vnitrostátní soudy jsou povinny vyvodit z toho zákonem předvídané důsledky bez dalšího, vnitrostátní úprava, podle níž se sankce uplatní pouze k námitce spotřebitele, je v rozporu s unijním právem spotřebitele.5. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.6. Od 1. 1. 2011 platil z.č. 145/2010 Sb., kdy podle § 9 tohoto zákona věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.7. Z listinných důkazů nebylo prokázáno, že by žalobce řádným způsobem zkoumal a prověřil úvěruschopnost žalovaného splácet předmětný spotřebitelský úvěr. Skutečností tak je, že nedošlo k platnému uzavření úvěrových smluv, nicméně došlo k předání peněžních prostředků do dispozice žalovaného.8. Dle § 2991 odstavec 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.9. Proto soud vyhověl žalobě, která požadovala po žalovaném vydání bezdůvodného obohacení v rozsahu rozdílu poskytnutých a již splacených částek. Nesplacením dluhu se žalovaný dostal do prodlení. Příslušenstvím pohledávky je úrok z prodlení ve smyslu ustanovení § 1970 o. z., když jeho výši stanoví nařízení vlády č. 351/2013 Sb.10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2.256 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 804 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 20.084,86 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1.200 Kč ve výši 252 Kč.