12 C 23/2024-58 — Okresní soud ve Znojmě

1. Žalobou doručenou soudu dne 9. 10. 2023 se žalobce domáhá zaplacení dlužné částky 190.982,71 Kč s příslušenstvím. K odůvodnění uvedl, že s žalovanou dne , datum, uzavřel smlouvu o revolvingovém úvěru s rámcem ve výši 186.000 Kč, podle které měla žalovaná úvěr splácet v pravidelných měsíčních splátkách 2,76 % z úvěrového rámce. Žalovaná splácela nepravidelně a dostala se do prodlení. Splatnost pohledávky žalobce nastal ke dni 10. 7. 2023. Žalovaná na úvěr zaplatila celkem 78.321 Kč.2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila a k nařízenému jednání soudu se bez omluvy nedostavila, proto soud ve věci rozhodoval jen na základě skutkových tvrzení žalobce a na základě ní předložených důkazů.3. Z předložené smlouvy o spotřebitelském revolvingovém úvěru č. , hodnota, soud zjistil, že mezi účastníky byla dne , datum, uzavřena smlouva o úvěru, z obsahu plyne, že žalované byla poskytnuta flexibilní půjčka – revolvingový úvěr s úvěrovým rámcem ve výši 70.000 Kč. Z výpisu čerpání, splátek a úhrad soud zjistil, že žalovaná vyčerpala celkem částku 189.180 Kč, uhradila pak částku 78.321 Kč.4. Dále soud vyzval žalobce k doložení prověření úvěruschopnost žalované, kdy bylo soudu sděleno, že žalovaná uvedla příjem 21.000 Kč, v metodice použité žalobcem pak bylo zohledněno životní minimum 3.550 Kč, splátky jiným společnostem mimo žalobce 9.856 Kč, příjem ostatních členů domácnosti 35.000 Kč, z tohoto pak žalobce vyšel při poskytnutí úvěru, kdy měl k dispozici přehled pohybů na bankovním účtu žalované a provedl s ní též telefonický pohovor.5. Při rozhodování soud zkoumal, zda v daném případě došlo k řádnému a platnému uzavření úvěrové smlouvy. Soud vycházel z rozsudku Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 ve věci C679/18, ve kterém soudní dvůr potvrdil, že harmonizovaná unijní úprava v oblasti spotřebitelských úvěrů ukládá vnitrostátním soudům povinnost zkoumat z moci úřední, zda věřitel před uzavřením smlouvy řádně posoudil schopnost spotřebitele splácet poskytovaný úvěr. V případě porušení této povinnosti soudní dvůr uvedl, že vnitrostátní soudy jsou povinny vyvodit z toho zákonem předvídané důsledky bez dalšího, vnitrostátní úprava, podle níž se sankce uplatní pouze k námitce spotřebitele, je v rozporu s unijním právem spotřebitele.6. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.7. Podle § 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie, zároveň navazuje na přímo použitelný předpis Evropské unie a upravuje činnost některých osob oprávněných poskytovat a zprostředkovávat spotřebitelský úvěr, včetně činnosti těchto osob v zahraničí, práva a povinnosti při poskytování a zprostředkování spotřebitelského úvěru a působnost správních orgánů v oblasti poskytování a zprostředkovávání spotřebitelského úvěru.8. Spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.9. Podle téhož zákona se rozumí pro účely zákona posouzením úvěruschopnosti spotřebitele posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr.10. Podle § 75 téhož zákona poskytovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.11. Podle § 86 téhož zákona poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.12. Podle § 87 téhož zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. K neplatnosti smlouvy soud přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.13. Z listinných důkazů nebylo prokázáno, že by žalobce řádným způsobem zkoumal a prověřil úvěruschopnost žalované splácet předmětný spotřebitelský úvěr. Nebylo prokázáno, že by žalobce provedl jakékoliv ověření solventnosti, úvěruschopnosti a potřeb a výdajů žalované, není zřejmé, jak byly zkoumány její další úvěry a závazky - splátky jiným společnostem mimo žalobce.14. Povinnost posoudit úvěruschopnost je objektivní, věřitel se nesmí bez dalšího spolehnout jen na informace poskytnuté spotřebitelem. V daném případě soud dospěl k závěru, že žalobce neposoudil řádně úvěruschopnost žalované a uzavřená smlouva o spotřebitelském úvěru je tak neplatná.15. Dle § 2991 odstavec 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.16. Je nesporné, že žalované byla poskytnuta částka ve výši 189.180 Kč, na kterou splatila 78.321 Kč. Rozdíl tak činí částku 110.859 Kč, kdy tato částka představuje bezdůvodné obohacení na straně žalované. Proto soud vyhověl pouze v rozsahu rozdílu poskytnutého úvěru a již splacené částky, tedy ve výši 110.859 Kč z titulu bezdůvodného obohacení žalované a ve zbytku žalobu zamítl. Nesplacením dluhu se žalovaná dostala do prodlení. Příslušenstvím pohledávky je úrok z prodlení ve smyslu ustanovení § 1970 o. z., když jeho výši stanoví nařízení vlády č. 351/2013 Sb. V souvislosti s prodlením zkoumal soud, kdy se žalovaná dostala do prodlení. Výzva k úhradě byla žalované doporučeně zaslána dne 10. 7. 2023 (pondělí), fikce doručení tak vznikla v souladu s § 573 o.z. dne 13. 7. 2023, lhůta k plnění tak běžela do 3. 8. 2023, od následujícího dne je pak prodlení. Žalobce pak má právo na kapitalizovaný 15% úrok z prodlení ročně z č. 110.859 Kč od 4. 8. 2023 do 9. 10. 2023, tedy úrok z prodlení ve výši 3.052,41 Kč, dále pak na úrok z prodlení z částky 110.859 Kč ročně od 10. 10. 2023 do zaplacení, ve zbytku byl úrok z prodlení zamítnut a zamítnut byl též nárok na obchodní úrok.17. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odstavec 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), kdy měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. S ohledem na celkový výsledek řízení byla úspěšnější žalovaná. Vzhledem k tomu, že žalované žádné náklady nevznikly, soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.