12 C 60/2024-46 — Okresní soud ve Znojmě

1. Žalobou doručenou soudu dne 15. 12. 2023 se žalobce domáhá zaplacení dlužné částky 14.000 Kč s příslušenstvím a 1.570 Kč. K odůvodnění uvedl, že s žalovanou dne , datum, uzavřel smlouvu o úvěru skládajícího se z půjčené částky 10.000 Kč a kapitalizovaného úroku 4.000 Kč. Žalovaná úvěr nesplácela, žalobce proto úvěr zesplatnil, žalovaná však dluh neuhradila a dostala se do prodlení. Splatnost pohledávky žalobce nastala ke dni 27. 6. 2023. Žalovaná na úvěr zaplatila 1 Kč.2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila a k nařízenému jednání soudu se bez omluvy nedostavila, proto soud ve věci rozhodoval jen na základě skutkových tvrzení žalobce a na základě ní předložených důkazů.3. Soudu byl předložen doklad s názvem Smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , z tohoto soud zjistil, že mezi účastníky byla dne , datum, uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, z obsahu plyne, že žalované budou poskytnuty finanční prostředky do výše 20.000 Kč. Žalovaná měla hradit splátky v měsíčních splátkách ve výši přirostlého úroku. Žalobce žalované poskytl částku 10.000 Kč, kdy žalovaná uhradila na účet žalobce 1 Kč.4. Dále byly soudu doloženy doklady, kterými zřejmě žalobce chtěl doložit prověření úvěruschopnosti žalované, kdy byly doloženy výplatní pásky žalované a kopie jejího občanského průkazu. Dále byla doložena výzva žalobce k úhradě dluhu a podací lístek, z něhož bylo zjištěno, že výzva k úhradě byla žalované doporučeně zaslána dne 1. 12. 2023. Ze zprávy banky pak bylo zjištěno, že na účet ve vlastnictví žalované byla vyplacena částka 10.000 Kč, kdy z tohoto účtu byla vyplacena na účet žalobce částka 1 Kč.5. Při rozhodování soud zkoumal, zda v daném případě došlo k řádnému a platnému uzavření úvěrové smlouvy. Soud vycházel z rozsudku Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 ve věci C679/18, ve kterém soudní dvůr potvrdil, že harmonizovaná unijní úprava v oblasti spotřebitelských úvěrů ukládá vnitrostátním soudům povinnost zkoumat z moci úřední, zda věřitel před uzavřením smlouvy řádně posoudil schopnost spotřebitele splácet poskytovaný úvěr. V případě porušení této povinnosti soudní dvůr uvedl, že vnitrostátní soudy jsou povinny vyvodit z toho zákonem předvídané důsledky bez dalšího, vnitrostátní úprava, podle níž se sankce uplatní pouze k námitce spotřebitele, je v rozporu s unijním právem spotřebitele.6. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.7. Podle § 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie, zároveň navazuje na přímo použitelný předpis Evropské unie a upravuje činnost některých osob oprávněných poskytovat a zprostředkovávat spotřebitelský úvěr, včetně činnosti těchto osob v zahraničí, práva a povinnosti při poskytování a zprostředkování spotřebitelského úvěru a působnost správních orgánů v oblasti poskytování a zprostředkovávání spotřebitelského úvěru.8. Spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.9. Podle téhož zákona se rozumí pro účely zákona posouzením úvěruschopnosti spotřebitele posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr.10. Podle § 75 téhož zákona poskytovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.11. Podle § 86 téhož zákona poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.12. Podle § 87 téhož zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.13. Z listinných důkazů nebylo prokázáno, že by žalobce řádným způsobem zkoumal a prověřil úvěruschopnost žalované splácet předmětný spotřebitelský úvěr. Nebylo prokázáno, že by žalobce provedl jakékoliv ověření solventnosti a úvěruschopnosti žalované, není ani doloženo, že došlo k uzavření smlouvy o úvěru. Prokázáno bylo pouze to, že žalovaná uhradila žalobci 1 Kč a žalobce jí zaslal částku 10.000 Kč.14. Povinnost posoudit úvěruschopnost je objektivní, věřitel se nesmí bez dalšího spolehnout jen na informace poskytnuté spotřebitelem. V daném případě soud dospěl k závěru, že žalobce neposoudil řádně úvěruschopnost žalované a uzavřená smlouva o spotřebitelském úvěru je tak neplatná.15. Dle § 2991 odstavec 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.16. Je nesporné, že žalované byla poskytnuta částka ve výši 10.000 Kč, na kterou splatila 1 Kč. Rozdíl tak činí částku 9.999 Kč, kdy tato částka představuje bezdůvodné obohacení na straně žalované. Proto soud vyhověl pouze v rozsahu rozdílu poskytnutého úvěru a již splacené částky, tedy ve výši 9.999 Kč z titulu bezdůvodného obohacení žalované. Nesplacením dluhu se žalovaná dostal do prodlení. Příslušenstvím pohledávky je úrok z prodlení ve smyslu ustanovení § 1970 o. z., když jeho výši stanoví nařízení vlády č. 351/2013 Sb.17. Žalobce se dále domáhal zaplacení kapitalizovaného úroku ve výši 4.000 Kč a smluvní pokuty. S ohledem na skutečnost, že mezi účastníky nebyla řádně uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, dle které měly být kapitalizovaný úrok a smluvní pokuta sjednány, byla žaloba v této části jako nedůvodná zamítnuta.18. Co se týká příslušenství pohledávky, soud zde vyšel z toho, že žalobce prokazatelně vyzval žalovanou k vydání bezdůvodného obohacení až přípisem zaslaným doporučeně dne 1. 12. 2023 (pátek). Podle § 573 o.z. má se za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání. Fikce doručení výzvy tak nastala dne 6. 12. 2023, od 7. 12. 2023 pak je žalovaná v prodlení s plněním částky 9.999 Kč, proto byl žalobci přiznán úrok z prodlení z této částky až od 7. 12. 2023 v zákonné výši. Ve zbytku pak bylo příslušenství zamítnuto.19. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odstavec 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), kdy měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. S ohledem na celkový výsledek řízení byla úspěšnější žalovaná. Vzhledem k tomu, že žalované žádné náklady nevznikly, soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.