12 C 68/2024-61 — Okresní soud ve Znojmě

1. Žalobou soudu podanou dne 7. 11. 2023 žalobce navrhl uložení povinnosti žalovanému zaplatit žalobci 10.338 Kč s přísl. se zdůvodněním, že mezi společností , právnická osoba, , IČ: , IČO, , se sídlem , adresa, , a žalovaným došlo k uzavření dvou smluv o spotřebitelském úvěru, a to dne , datum, , kdy byla uzavřena smlouva č. , hodnota, , kterou byla žalovanému poskytnuta částka 7.000 Kč, dále dne , datum, smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , kterou byla žalovanému poskytnuta částka 5.000 Kč. Žalovaný však nedodržel smlouvy a dluh nesplácel, proto došlo k zesplatnění úvěrů. Tyto byly následně postoupeny žalobce smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, , žalobce vyzval žalovaného k úhradě dluhu.2. Žalovaný zůstal v řízení nečinný, soud tak vyšel z toho, co bylo doloženo a prokázáno žalobcem.3. Ze smlouvy č. , číslo, , na základě toho byla žalovanému poskytnuta částka 7.000 Kč, soud zjistil, že mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným mělo dojít dne , datum, k uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru, na základě které věřitel žalovanému poskytl hotovost 7.000 Kč. Žalovaný se zavázal zaplatit právnímu předchůdci úrok za půjčené peněžní prostředky 1.400 Kč, odměnu za administrativní činnost 1.400 Kč a za hotovostní inkaso splátek 2.800 Kč, a to v 60 týdenních splátkách po 210 Kč počínaje 18. 7. 2020, přičemž poslední splátka byla stanovena na 4. 9. 2021. Žalovaný na pohledávku až do okamžiku postoupení žalobci uhradil částku 8.100 Kč. Žalobce z tohoto titulu požaduje po žalovaném zaplacení celkové dlužné částky 4.500 Kč, (dlužná jistina 3.500,13 Kč, úhrady za služby 999,87 Kč), kapitalizované úroky 656,87 Kč, kapitalizované úroky z prodlení ve výši 524,78 Kč, úrok 8,5 % ročně z jistiny 3.500,13 Kč od 2. 6. 2023 do zaplacení a úrok z prodlení 8,50 % ročně z jistiny 3.500,13 Kč od 2. 6. 2023 do zaplacení.4. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, bylo prokázáno, že mezi právním předchůdcem žalobce , právnická osoba, , a žalovaným mělo dojít dne , datum, k uzavření smlouvy o úvěru, kdy žalovanému byla poskytnuta částka 5.000 Kč v hotovosti téhož dne. Žalovaný se zavázal zaplatit právnímu předchůdci úrok 825 Kč, odměnu za administrativní činnost ve výši 1.000 Kč a za hotovostní inkaso splátek ve výši 1.500 Kč, a to v 45 týdenních splátkách po 185 Kč počínaje 9. 1. 2021, poslední splátka byla stanovena na 13. 11. 2021. Žalovaný na pohledávku do okamžiku jejího postoupení žalobci uhradil pouze částku 2.487 Kč. Žalobce požaduje po žalovaném zaplacení celkové dlužné částky ve výši 5.838 Kč, sestávající z dlužné jistiny ve výši 4.786,06 Kč a dlužných úhrad za služby ve výši 1.051,94 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 761,87 Kč, kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 638,47 Kč, úrok 8,50 % ročně z jistiny 4.786,06 Kč od 2. 6. 2023 do zaplacení a úrok z prodlení 8,50 % ročně z jistiny 4.786,06 Kč od 2. 6.2023 do zaplacení.5. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne ze dne , datum, a seznamu postoupených pohledávek bylo prokázáno, že pohledávky z těchto smluv byly postoupeny žalobci.6. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně.7. Soudu byly doloženy doklady, z nichž soud zjistil, že v případě uzavírání první smlouvy na částku 7.000 Kč věřitel vyšel z toho, že žalovaný je zaměstnán jako dělník s příjmem 9.400, což doložil výplatními páskami a pracovní smlouvou, jako výdaje byla kalkulována částka 3.350 Kč na bydlení, údajně doložená nájemní smlouvou, osobní výdaje bez bližší specifikace. V případě uzavírání druhé smlouvy na částku 5.000 Kč pak bylo uvedeno, že žalovaný je zaměstnán jako zámečník – svářeč s příjmem9.402 Kč doloženým výplatními páskami, dalším příjmem 2.000 Kč z brigád – nijak nedoloženo, kalkulovány byly výdaje na bydlení 4.212 Kč s údajným doložením nájemní smlouvy, osobní výdaje bez bližší specifikace, splátka předchozího úvěru 945 Kč.8. Ani v jednom případě pak není zřejmé, jak byly přezkoumány výdaje žalovaného, kdy nestačí pouze doložit nájemní smlouvu, ale také jeho výdaje za energie. Není zřejmé, zda vůbec bylo řešeno, zda má žalovaný vyživovací povinnosti, kdy ze systému ISAS je zřejmé, že žalovaný je otcem dítěte narozeným v r. 2006.9. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že mezi původními smluvními stranami bylo jednáno o uzavření úvěrových smluv, kdy žalovaný zde vystupoval jako spotřebitel.10. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.11. Podle § 1 z.č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie, zároveň navazuje na přímo použitelný předpis Evropské unie a upravuje činnost některých osob oprávněných poskytovat a zprostředkovávat spotřebitelský úvěr, včetně činnosti těchto osob v zahraničí, práva a povinnosti při poskytování a zprostředkování spotřebitelského úvěru a působnost správních orgánů v oblasti poskytování a zprostředkovávání spotřebitelského úvěru.12. Spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.13. Podle téhož zákona se rozumí pro účely zákona posouzením úvěruschopnosti spotřebitele posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr.14. Podle § 75 téhož zákona poskytovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.15. Podle § 86 téhož zákona poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.16. Podle § 87 poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.17. Z žalobcem předložených listinných důkazů vyplývá, že mezi žalobcem jako podnikatelem a žalovaným jako spotřebitelem bylo jednáno o uzavření dvou smluv o úvěru. Dále bylo doloženo, že předměty úvěru byly žalovanému reálně předány, tedy převedeny do jeho dispozice.18. Při rozhodování soud vycházel z rozsudku Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18, ve kterém soudní dvůr potvrdil, že harmonizovaná unijní úprava v oblasti spotřebitelských úvěrů ukládá vnitrostátním soudům povinnost zkoumat z moci úřední, zda věřitel před uzavřením smlouvy řádně posoudil schopnost spotřebitele splácet poskytovaný úvěr. V případě porušení této povinnosti soudní dvůr uvedl, že vnitrostátní soudy jsou povinny vyvodit z toho zákonem předvídané důsledky bez dalšího, vnitrostátní úprava, podle níž se sankce uplatní pouze k námitce spotřebitele, je v rozporu s unijním právem spotřebitele.19. V daném případě soud dospěl k závěru, že právní předchůdce žalobce jako věřitel řádně nezjistil a nevyhodnotil úvěruschopnost žalovaného. Na základě toho pak byly uzavřené smlouvy neplatné. Žalobce z důvodu porušení své povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele má nárok pouze na vrácení poskytnuté jistiny. S ohledem na shora uvedené tak má žalobce vůči žalovanému právo na to, aby mu žalovaný zaplatil zůstatek (nesplacenou část) poskytnutých finančních prostředků z titulu vydání bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 odst. 1 a odst. 2 o. z.20. Věřitel žalovanému poskytl úvěrovou částku v prvním případě 7.000 Kč, podle předloženého splátkového kalendáře žalovaný splatil žalobci 8.100 Kč, dluh zde proto nevznikl. V druhém případě pak žalovanému byla poskytnuta částka 5.000 Kč, na kterou žalovaný uhradil 2.487 Kč, proto soud žalobci přiznal pouze částku 2.513 Kč s úrokem z prodlení dle § 1970 o. z. a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ve výši 8,5 % ročně ode dne 29. 6. 2023 do zaplacení, kdy prokazatelně postoupení pohledávky a výzva k úhradě dluhu žalobci byly oznámeny žalovanému přípisem ze dne 23. 6. 2023.21. Podle § 573 o.z. tak zde platí domněnka doby dojití, kdy má se za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání, tedy soud vyšel z fikce doručení výzvy k vydání bezdůvodného obohacení žalovanému dne 28. 6. 2023.22. Na základě toho pak žalobci byl přiznán úrok z prodlení ze zůstatku nesplacené částky 2.513 Kč ve výši žalobcem žádané za dobu od 29. 6. 2023 do zaplacení, ve zbytku pak byla žaloba zamítnuta.23. Soud dále rozhodl o náhradě nákladů řízení, kdy ve