12 C 7/2024-93 — Okresní soud ve Znojmě

1. Žalobou doručenou soudu dne 19. 9. 2023 se žalobce domáhá zaplacení dlužné částky 23.395,10 Kč s příslušenstvím. K odůvodnění uvedl, že právní předchůdce žalobce , právnická osoba, , s žalovanou dne , datum, uzavřel smlouvu o půjčce č. , hodnota, skládající se z půjčené částky 25.000 Kč, úroku 19,9 % ročně a poplatků, podle které měla žalovaná úvěr splácet ročně v 84 splátkách po 592 Kč. Žalovaná nesplácela řádně a dostala se do prodlení. Splatnost pohledávky žalobce nastala ke dni 17. 4. 2023. Pohledávka za žalovanou byla ze strany banky postoupena žalobci na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, s účinností ke dni 1. 6. 2023. Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno dopisem odeslaným doporučeně. Žalovaná na úvěr zaplatila celkem 5.328,24 Kč.2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila a k nařízenému jednání soudu se bez omluvy nedostavila, soud ve věci rozhodoval na základě skutkových tvrzení žalobce a na základě předložených důkazů.3. Z předložené smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, soud zjistil, že mezi účastníky byla dne , datum, uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, z obsahu plyne, že žalované byla poskytnuta částka ve výši 25.000 Kč, smlouvu potvrdila svým podpisem. Částka jí byla převedena na její účet. Žalovaná se zavázala uhradit jistinu ve výši 25.000 Kč, úrok ve výši 19,9 % ročně a poplatky, celkem částku 49.728 Kč v 84 splátkách ve výši 592 Kč. Součástí smlouvy jsou smluvní podmínky ke smlouvě o spotřebitelském úvěru.4. Z výpisu z účtu žalované bylo zjištěno, že dne , datum, obdržela částku 25.000 Kč.5. Soudu bylo dále doloženo, že pohledávka byla zesplatněna pro neplnění sjednaných splátek, a to dopisem ze dne 17. 4. 2023, následně pak byla pohledávka postoupena žalobci smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 30. 5. 2023. O tomto byla žalovaná informována písemně a zároveň byla vyzvána k úhradě dluhu.6. Soud dále žádal doložení toho, jak byla přezkoumána před uzavřením smlouvy úvěruschopnost žalované. K tomuto žalobce sdělil, že právní předchůdce žalobce prověřil informace z externích úvěrových registrů a vyhodnocením úvěruschopnosti žalované, detaily však soudu doloženy nebyly. Z výpisů z účtu žalované vedeného u právního předchůdce žalobce pak bylo zjištěno, že žalované pravidelně využívala kontokorent. Není zřejmé, jak byly přezkoumány výdaje žalované, počet členů domácnosti, příjmy žalované, její další zadlužení.7. Při rozhodování soud zkoumal, zda v daném případě došlo k řádnému a platnému uzavření úvěrové smlouvy. Soud vycházel z rozsudku Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 ve věci C679/18, ve kterém soudní dvůr potvrdil, že harmonizovaná unijní úprava v oblasti spotřebitelských úvěrů ukládá vnitrostátním soudům povinnost zkoumat z moci úřední, zda věřitel před uzavřením smlouvy řádně posoudil schopnost spotřebitele splácet poskytovaný úvěr. V případě porušení této povinnosti soudní dvůr uvedl, že vnitrostátní soudy jsou povinny vyvodit z toho zákonem předvídané důsledky bez dalšího, vnitrostátní úprava, podle níž se sankce uplatní pouze k námitce spotřebitele, je v rozporu s unijním právem spotřebitele.8. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.9. Podle § 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie, zároveň navazuje na přímo použitelný předpis Evropské unie a upravuje činnost některých osob oprávněných poskytovat a zprostředkovávat spotřebitelský úvěr, včetně činnosti těchto osob v zahraničí, práva a povinnosti při poskytování a zprostředkování spotřebitelského úvěru a působnost správních orgánů v oblasti poskytování a zprostředkovávání spotřebitelského úvěru.10. Spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.11. Podle téhož zákona se rozumí pro účely zákona posouzením úvěruschopnosti spotřebitele posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr.12. Podle § 75 téhož zákona poskytovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.13. Podle § 86 téhož zákona poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.14. Podle § 87 téhož zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.15. Z listinných důkazů nebylo prokázáno, že by právní předchůdce žalobce řádným způsobem zkoumal a prověřil úvěruschopnost žalované splácet předmětný spotřebitelský úvěr. Nebylo prokázáno, že by věřitel provedl jakékoliv ověření solventnosti a úvěruschopnosti žalovaného, nebyly doloženy např. výplatní pásky žalované, její pracovní smlouva, její výdaje apod.16. Povinnost posoudit úvěruschopnost je objektivní, věřitel se nesmí bez dalšího spolehnout jen na informace poskytnuté spotřebitelem. V daném případě soud dospěl k závěru, že žalobce neposoudil řádně úvěruschopnost žalované a uzavřená smlouva o spotřebitelském úvěru je tak neplatná.17. Dle § 2991 odstavec 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.18. Je nesporné, že žalované byla poskytnuta částka ve výši 25.000 Kč, na kterou splatila 5.328,24 Kč. Rozdíl tak činí částku 19.671,76 Kč, kdy tato částka představuje bezdůvodné obohacení na straně žalované. Proto soud vyhověl pouze v rozsahu rozdílu poskytnuté částky 25.000 Kč a již splacené částky 5.328,24 Kč, tedy ve výši 19.671,76 Kč z titulu bezdůvodného obohacení žalované. Nesplacením dluhu se žalovaná dostala do prodlení. Příslušenstvím pohledávky je úrok z prodlení ve smyslu ustanovení § 1970 o. z., když jeho výši stanoví nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Ve zbytku do částky 3.723,34 Kč s úrokem z prodlení byla žaloba pro nedůvodnost zamítnuta.19. Žalobce se dále domáhal zaplacení obchodního úroku. S ohledem na skutečnost, že mezi účastníky nebyla řádně uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, dle které měl být obchodní úrok sjednán, byla žaloba v této části jako nedůvodná zamítnuta.20. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení úspěšný co do 84% hodnoty předmětu řízení a neúspěšný v rozsahu 16 %, nárok na náhradu nákladů řízení v rozsahu 68 %. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 936 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 23.395,10 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1.200 Kč ve výši 252 Kč. Celkové náklady řízení bez vyčíslení DPH činí 2.136 Kč, DPH 21 % činí 252 Kč. Celkové náklady řízení s vyčíslením DPH činí 2.388 Kč, z tohoto 68 % činí 1.623,84 Kč.