14 C 110/2024-51 — Okresní soud ve Znojmě

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným dne 4. 4. 2024 se žalobkyně domáhala zaplacení dlužné částky v celkové výši 24 110 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 17 205,70 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 2 624,35 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 4 256,49 Kč, úroku ve výši 29,49 % ročně z částky 17 205,70 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení. K odůvodnění uvedla, že žalovaná dne , datum, uzavřela se společností , právnická osoba, , IČO: , IČO, (dále jen „původní věřitel“) smlouvu o spotřebitelském úvěru číslo, tel. číslo, , podle které poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 18 000 Kč, které převzala v hotovosti v den uzavření smlouvy. Žalovaná se zavázala vrátit částku 25 110 Kč, což byl úvěr 18 000 Kč a souhrnný poplatek 7 110 Kč v pravidelných hotovostních splátkách tak, že zaplatí 52týdenních splátek po 483 Kč do rukou oprávněné osoby původního věřitele, poslední splátka byla splatná 29. 11. 2022. Účastníci ve smlouvě sjednali úrokovou sazbu 29,49 % ročně. Žalovaná své závazky ze smlouvy řádně nesplnila, na plnění dluhu provedla jen částečnou úhradu. Smlouvou o postoupení pohledávek předmětnou pohledávku nabyla žalobkyně, která je aktivně procesně legitimována. Postoupení pohledávky bylo žalované písemně oznámeno dne 29. 9. 2023 a předžalobní výzvou 15. 2. 2024 byla žalovaná vyzvána k zaplacení dluhu.2. Žalovaná se k doručené žalobě písemně nevyjádřila, k nařízenému jednání soudu se bez omluvy nedostavila, soud proto věc projednal a rozhodl v její nepřítomnosti na základě výsledků provedených dokazování.3. Z písemné smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne , datum, , číslo, tel. číslo, bylo prokázáno, že byla uzavřena s žalovanou jako spotřebitelem formulářová smlouva o úvěru, jejíž nedílnou součástí byly smluvní podmínky, žalovaná podepsala smlouvu o úvěru. Předloženou listinou bylo prokázáno, že mezi původním věřitelem a žalovanou jako dlužníkem byla uzavřena smlouva o úvěru, ve které původní věřitel žalované v hotovosti půjčil částku 18 000 Kč, žalovaná se zavázala půjčku vrátit se souhrnným poplatkem v celkové výši 7 110 Kč v 52týdenních splátkách po 483 Kč v hotovosti, první splátkové období začalo běžet dnem uzavření smlouvy. Ze zákaznické karty žalované bylo prokázáno, že žalovaná pro účely uzavření smlouvy původnímu věřiteli uvedla, že je na mateřské dovolené s měsíčním příjmem 10 000 Kč, její měsíční odhadované výdaje činily 1 000 Kč, neměla žádnou jinou zápůjčku u jiné společnosti a měla dvě vyživovací povinnosti, bydlela v nájmu, uváděla další čistý příjem domácnosti 15 000 Kč, který nedoložila, žádala o poskytnutí úvěru ve výši 35 000 Kč. Žalovaná původnímu věřiteli doložila rozhodnutí o přiznání dávky a 2 výpisy z bankovního účtu. Žalovaná uvedla, že je svobodná, má základní vzdělání, a má dvě vyživovací povinnosti.4. Z předložené umořovací tabulky bylo prokázáno, že žalovaná uhradila z titulu úvěru jedinou platbou pouze částku 1 000 Kč, a to dne 13. 12. 2021. Z předložené smlouvy o postoupení pohledávek ve znění příloh a z písemného oznámení o postoupení pohledávky ze dne 29. 9. 2023 bylo prokázáno, že předmětná pohledávka byla smluvně postoupena žalobkyni s účinností ke dni , datum, , postoupení pohledávky bylo žalované písemně oznámeno. Smlouva byla uzavřena dne , datum, , poslední splátka byla stanovena na 29. 11. 2022. Podle předložené tabulky umoření žalované bylo prokázáno, že žalovaná své povinnosti řádně neplnila, na dluh uhradila pouze částku 1 000 Kč a nereagovala na předžalobní výzvu žalobkyně ze dne 15. 2. 2024.5. Dle skutkových tvrzení žaloby a předložených listinných důkazů měla být mezi původním věřitelem a žalovanou uzavřena smlouva o úvěru dle § 2390 a následujících o. z. a zákona o spotřebitelském úvěru. Soud předložené listinné důkazy posoudil a vyhodnotil s přihlédnutím k rozsudku Soudního dvora EU (dále jen „SDEU“) ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18, ve kterém SDEU potvrdil, že harmonizovaná unijní úprava v oblasti spotřebitelských úvěrů ukládá vnitrostátním soudům povinnost zkoumat z moci úřední, zda věřitel před uzavřením smlouvy řádně posoudil schopnost spotřebitele splácet poskytovaný úvěr. V případě zjištění porušení povinnosti je povinností vnitrostátního soudu vyvodit z toho zákonem předvídané důsledky bez dalšího, vnitrostátní úprava, dle které se sankce uplatní pouze k námitce spotřebitele, je v rozporu s unijním právem. V daném případě soud dospěl k závěru, že původní věřitel řádně nepřezkoumal a nevyhodnotil úvěruschopnost žalované jako spotřebitele, žalobkyně k posouzení úvěruschopnosti žalované doložila pouze kartu zákazníka ze dne 30. 11. 2021, ve které žalovaná uvedla své osobní, výdělkové poměry s doložením potvrzení příjmu bez bližší specifikace, prohlásila, že má jeden zdroj příjmů, v kartě obchodní zástupkyně původního věřitele uvedla další čistý příjem domácnosti ve výši 15 000 Kč, který nebyl žádným způsobem doložen, v kartě jsou uvedeny odhadované měsíční výdaje 1 000 Kč, byla svobodná a měla dvě vyživovací povinnosti, v kartě zákazníka uvedené odhadované výdaje žadatele ve výši 1 000 Kč měsíčně u svobodné ženy se dvěma vyživovacími povinnostmi bydlící v nájmu jsou zcela nedostatečné a neodpovídající cenové úrovni roku 2021, soudu nebyly předloženy žádné doklady prokazující přezkoumání a vyhodnocení úvěruschopnosti žalované, žádným způsobem nebyly prokázány její měsíční životní výdaje ani její měsíční příjem. Porušení povinností poskytovatele spotřebitelského úvěru odpovídá i skutečnost, že úvěrová smlouva ve formulářové podobě byla uzavřena téhož dne, tedy 30. 11. 2021, ve stejný den, kdy byla obchodní zástupkyní vyplněna karta klienta. Uzavřená smlouva o spotřebitelském úvěru je neplatná dle § 9 zákona o spotřebitelském úvěru. Cílem směrnice 2008/48/ES o smlouvách o spotřebitelském úvěru je ochrana spotřebitele před nadměrným zadlužením a platební neschopností s přihlédnutím k nerovnému postavení spotřebitele vůči poskytovateli úvěru a jeho vyjednávací pozice, která často vede k akceptaci předem nastavených neměnných smluvních podmínek formulářových smluv tak, jak tomu bylo v projednávané věci. Původní věřitel porušil zákonnou povinnost posoudit před uzavřením smlouvy úvěruschopnost žalované, z toho důvodu byla žalovaná povinna uhradit dle § 87 odstavec 1 zákona o spotřebitelském úvěru pouze dlužnou jistinu úvěru, žalované byl poskytnut spotřebitelský úvěr ve výši 18 000 Kč, dle přehledu splátek žalovaná platbami v hotovosti zaplatila celkem 1 000 Kč, proto soud žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni nedoplatek poskytnuté jistiny úvěru ve výši 17 000 Kč (18 000 Kč – 1 000 Kč) s úrokem z prodlení dle § 1970 o. z. a § 2 nařízení vlády číslo 351/2013 Sb. ve výši 8,5 % ročně z této částky ode dne 28. 9. 2023.6. Ve zbývající části byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta tak, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku.7. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odstavec 2 o. s. ř. podle poměru úspěchu ve věci, žalobkyně byla s ohledem na výsledek řízení úspěšná v 70,51 %, neúspěšná v 29,49 % uplatněného nároku, proto jí přísluší 41,02 % vzniklých nákladů řízení. Žalobkyni vznikly náklady řízení ve výši 2 658 Kč, což je zaplacený soudní poplatek 1 206 Kč, náklady právního zastoupení dle vyhlášky číslo 177/1996 Sb., a to odměna advokáta za 3 úkony právní služby po 300 Kč dle § 14b odstavec 1 citované vyhlášky (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, podání návrhu), náhrada hotových výdajů advokáta za 3 úkony právní služby po 100 Kč dle § 14b odstavec 5 o. s. ř., zástupce žalobkyně doložil, že je registrovaným plátcem daně z přidané hodnoty, proto z přiznané odměny a náhrad přísluší i 21% DPH ze základu 1 200 Kč částka 252 Kč. Žalobkyni byla přiznána na nákladech řízení částka 1 090,31 Kč 41,02 %). Náklady řízení je žalovaná povinna uhradit k rukám právního zástupce žalobkyně (§ 148 odstavec 1 o. s. ř.).