14 C 121/2024-40 — Okresní soud ve Znojmě

1. Návrhem doručeným soudu dne 18. 4. 2024 se žalobkyně domáhá zaplacení dlužné částky 15 750 Kč s příslušenstvím. K odůvodnění uvedla, že s žalovaným dne , datum, uzavřela smlouvu o zápůjčce ve výši 10 000 Kč, která byla žalovanému zaslána na účet č. , č. účtu, dne , datum, , tuto částku se žalovaný zavázal vrátit spolu s poplatkem ve výši 3 250 Kč do 22. 4. 2023. Žalovaný však nic nehradil. Žalobkyně tak žádá po žalovanému zaplacení dlužné částky jistiny a poplatků ve výši 13 250 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 23. 4. 2023 do zaplacení ve výši 15 % ročně, dále částky 2 500 Kč coby sjednaného poplatku za odeslané výzvy ze dne 29. 4. 2023, 6. 5. 2023, 13. 5. 2023, 22. 5. 2023 a 6. 6. 2023 a částky 3 460 Kč dle článku 2.3 smlouvy, která představuje sjednanou smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky jistiny 10 000 Kč za dobu od 23. 4. 2023 do 3. 4. 2024, tato částka pak byla umořena částečnou úhradou žalovaného.2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil a k nařízenému jednání soudu se bez omluvy nedostavil, proto soud ve věci rozhodoval jen na základě skutkových tvrzení žalobkyně a na základě jí předložených důkazů.3. Z předložené smlouvy o zápůjčce č. ze dne , datum, a potvrzovací platby žalovaného z č. l. 5 p. v., jíž žalovaný na dálku ověřoval svou totožnost v rámci jednání ve vztahu k žalobkyni, jakož i ze všeobecných obchodních podmínek soud zjistil, že mezi účastníky byla na dálku uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, z obsahu plyne, že žalovanému byl poskytnut úvěr ve výši 10 000 Kč, splatný spolu s poplatkem ve výši 3 250 Kč dne 12. 2. 2023, kdy úvěr bude žalovaným čerpán převodem finančních prostředků na účet 670100-2219743334/6210.4. Z výpisu z účtu z č. l. 5 bylo prokázáno zaslání finančních prostředků žalovanému dne , datum, ve výši 10 000 Kč na účet sjednaný v úvěrové smlouvě shora, tj. je prokázáno čerpání úvěru v uvedené výši.5. Výzvou ze dne 29. 4. 2023, 6. 5. 2023, 13. 5. 2023, 22. 5. 2023 a 6. 6. 2023 bylo prokázáno, že žalobkyně vyhotovila výzvy k plnění z předmětné úvěrové smlouvy, odeslání těchto výzev však prokázáno nebylo, tedy nebyla prokázána ani jejich účelnost.6. K dotazu soudu žalobkyně uvedla, že nebude doplňovat žádná skutková tvrzení k prověření úvěruschopnosti žalovaného, což zřejmě povede k tomu, že bude rozhodnuto tak, že smlouva je neplatná.7. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.8. Podle § 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie, zároveň navazuje na přímo použitelný předpis Evropské unie a upravuje činnost některých osob oprávněných poskytovat a zprostředkovávat spotřebitelský úvěr, včetně činnosti těchto osob v zahraničí, práva a povinnosti při poskytování a zprostředkování spotřebitelského úvěru a působnost správních orgánů v oblasti poskytování a zprostředkovávání spotřebitelského úvěru.9. Spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.10. Podle téhož zákona se rozumí pro účely zákona posouzením úvěruschopnosti spotřebitele posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr.11. Podle § 75 téhož zákona poskytovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.12. Podle § 86 téhož zákona poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.13. Podle § 87 téhož zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.14. Z listinných důkazů nebylo prokázáno, že by žalobkyně řádným způsobem zkoumala a prověřila úvěruschopnost žalovaného splácet předmětný spotřebitelský úvěr, což ani žalobkyně nerozporovala. Žalobkyně neměla podloženy příjmy ani výdaje žalovaného, který si chtěl vzít u daného nebankovního poskytovatele úvěrů úvěr 10 000 Kč splatný do měsíce, kdy výše RPSN činila dle smlouvy neskutečných 2 969 %. Žalobkyně si nemohla udělat důvodnou představu o výdajích žalovaného a nebyla s to posoudit celkovou majetkovou situaci. Povinnost posoudit úvěruschopnost je objektivní. V daném případě soud dospěl k závěru, že žalobkyně neposoudila řádně úvěruschopnost žalovaného a uzavřená smlouva o spotřebitelském úvěru je tak neplatná.15. Dle § 2991 odstavec 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.16. Je nesporné, že žalovanému byla poskytnuta částka ve výši 10 000 Kč, na kterou zaplatil částku 3 460 Kč, kterou si žalobkyně započítala na smluvní pokutu, na kterou však, protože je smlouva neplatná, neměla nárok. Rozdíl mezi částkou 10 000 Kč po odečtení částky 3 460 Kč, tedy částka 6 540 Kč představuje bezdůvodné obohacení na straně žalovaného. Proto soud vyhověl pouze ve výši 6 540 Kč z titulu bezdůvodného obohacení žalovaného.17. Nesplacením dluhu se žalovaný dostal do prodlení. Příslušenstvím pohledávky je úrok z prodlení ve smyslu ustanovení § 1970 o. z., když jeho výši stanoví nařízení vlády č. 351/2013 Sb.18. Žalobkyně se dále domáhala zaplacení poplatku ve výši 3 250 Kč s úrokem z prodlení z této částky od 23. 4. 2023 ve výši 15 % ročně do zaplacení a poplatku 2 500 Kč. S ohledem na skutečnost, že mezi účastníky nebyla řádně uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, dle které měly být tyto nároky sjednány, byla žaloba v této části jako nedůvodná zamítnuta.19. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení, kdy podle výsledku byl úspěšnější žalovaný, tomu však žádné náklady nevznikly.