14 C 129/2024-74 — Okresní soud ve Znojmě

1. Návrhem doručeným soudu dne 4. 2. 2024 se žalobkyně domáhá zaplacení dlužné částky 95 299,19 Kč s příslušenstvím. K odůvodnění žalobkyně uvedla, že s žalovaným dne , datum, uzavřela smlouvu o spotřebitelském úvěru ve výši 110 000 Kč, na základě, které měl žalovaný vrátit čerpanou jistinu spolu s úroky v měsíčních splátkách po 4 758 Kč. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou sjednaných splátek, na základě čehož žalobkyně zesplatnila daný úvěr dopisem ze dne 21. 12. 2023. Žalovaný celkově splatil do 15. 6. 2023 toliko částku 95 160 Kč a je žádáno o zaplacení 95 299,19 Kč představující zesplatněnou jistinu spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky ve výši 15 % ročně od 4. 2. 2024 do zaplacení.2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil a k nařízenému jednání soudu se bez omluvy nedostavil, proto soud ve věci rozhodoval jen na základě skutkových tvrzení žalobkyně a na základě ní předložených důkazů.3. Z předložené smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , navazující žádosti o doplňkové služby „, název smlouvy, “ a z detailu pohybu – bezhotovostní příjem č. l. 22 prokazujícího zaslání validační platby žalovaným k této smlouvě dne , datum, soud zjistil, že mezi účastníky byla dne , datum, na dálku uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, z obsahu plyne, že žalovanému byl poskytnut úvěr ve výši 110 000 Kč, z čehož byla určená částka 11 000 Kč k vyplacení žalobkyni k započtení nákladů na vyřizování úvěru, dále částka 41 622 Kč byla určena k vyplacení na účet žalovaného a částka 57 378 Kč byla určena k výplatě na jiný dluh žalovaného u téže společnosti. Uvedený úvěr měl být splacen v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 3 239 Kč za úvěr a 1 519 Kč za služby, kdy byla současně sjednána služba „PODPORA“ týkající se možnosti úpravy splátek, celková výše měsíční splátky tak byla 4 758 Kč.4. Z přílohy č. 1 uvedené úvěrové smlouvy, která je její součástí, vyplynulo, že žalovaný neměl mít děti, nebyl uveden žádný zaměstnavatel, měl mít příjem 57 721 Kč, náklady na bydlení měl mít ve výši 3 000 Kč a jeho pravidelné finanční závazky měly činit 0 Kč, dle prázdné tabulky soupisu jednorázových a pravidelných závazků žádné závazky neměl, byla uvedena lustrace žalovaného v Centrální evidenci exekucí, SOLUS AML a AML /CFT, insolvenčním rejstříku, databázi odcizených dokladů a v interní databázi žalobkyně, jak toto bylo i dílem doloženo výpisy z č. l. 34-36, kdy na základě provedeného skóringu, příjmů a výdajů bylo konstatováno, že žalovanému lze úvěr poskytnout.5. Z daňového přiznání žalovaného za rok 2020 č. l. 68-71 bylo zjištěno, že rozdíl mezi příjmy a výdaji, tedy dílčí základ daně z příjmu byl ve výši 138 531 Kč.6. Výpisem z účtu z č. l. 20 bylo prokázáno čerpání úvěru žalovaným v částce 57 378 Kč dne 3. 11. 2021.7. Výpisem z účtu z č. l. 21 bylo prokázáno čerpání úvěru žalovaným v částce 41 622 Kč dne 3. 11. 2021.8. Z kopie občanského průkazu a řidičského průkazu žalovaného bylo zjištěno, že tyto dokumenty měla žalobkyně k dispozici.9. Při rozhodování soud zkoumal, zda v daném případě došlo k řádnému a platnému uzavření úvěrové smlouvy. Soud vycházel z rozsudku Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 ve věci C679/18, ve kterém soudní dvůr potvrdil, že harmonizovaná unijní úprava v oblasti spotřebitelských úvěrů ukládá vnitrostátním soudům povinnost zkoumat z moci úřední, zda věřitel před uzavřením smlouvy řádně posoudil schopnost spotřebitele splácet poskytovaný úvěr. V případě porušení této povinnosti soudní dvůr uvedl, že vnitrostátní soudy jsou povinny vyvodit z toho zákonem předvídané důsledky bez dalšího, vnitrostátní úprava, podle níž se sankce uplatní pouze k námitce spotřebitele, je v rozporu s unijním právem spotřebitele.10. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.11. Podle § 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie, zároveň navazuje na přímo použitelný předpis Evropské unie a upravuje činnost některých osob oprávněných poskytovat a zprostředkovávat spotřebitelský úvěr, včetně činnosti těchto osob v zahraničí, práva a povinnosti při poskytování a zprostředkování spotřebitelského úvěru a působnost správních orgánů v oblasti poskytování a zprostředkovávání spotřebitelského úvěru.12. Spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.13. Podle téhož zákona se rozumí pro účely zákona posouzením úvěruschopnosti spotřebitele posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr.14. Podle § 75 téhož zákona poskytovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.15. Podle § 86 téhož zákona poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.16. Podle § 87 téhož zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.17. Z listinných důkazů nebylo prokázáno, že by žalobkyně řádným způsobem zkoumala a prověřila úvěruschopnost žalovaného splácet předmětný spotřebitelský úvěr. Nebylo prokázáno, že by žalobkyně provedla dostatečné zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, když tento žalobkyni při sjednávání úvěru zjevně neuváděl spolehlivé (bez dalšího pravdivé) informace, když v rámci přílohy č. 1 smlouvy prohlásil, že nemá jednorázové či pravidelné závazky, ačkoli úvěr byl podstatnou částí určen právě na umoření dluhu, kdy tedy žalobkyně musela vycházet z toho, že žalovaný nejspíše není s to splácet své starší dluhy, na což si bere jiný úvěr, kdy též i tvrdil, že daná smlouva není formulářem s předtištěným textem a dalšími grafickými údaji (rámeček, kolonky) pro písemné vyplnění různých dat a údajů, ačkoli se jedná o typickou formulářovou smlouvu, ostatně tato obsahuje v příloze č. 1 i ty zmíněné rámečky. Žalovaným tvrzené výdaje na bydlení ve výši 3 000 Kč, jsou bez dalšího zcela jistě nedostatečné nemluvě o dalších výdajích dospělého muže na stravu, ošacení, volnočasové aktivity působí naprosto nevěrohodným dojmem. Žalobkyně byla objektivně v pozici, z níž mohla usuzovat na možné záměrné překrucování skutečností žalovaným ohledně jeho výdajů a celkové situace, kdy byl tento zadlužený a usiloval o další zadlužení za celkově nepříliš výhodných podmínek, kdy si měl vzít úvěr celkem 110 000 Kč a měl celkem zaplatit 233 208 Kč (spolu se službou „, název služby, “) za šest let dle smlouvy, dle tabulky umoření však celková částka, kterou měl dle měsíčních splátek uhradit dosahuje výši 342 576 Kč. Za dané situace bylo povinností žalobkyně objektivně doložit výdajové poměry žalovaného, neboť jinak se nemohla důvodně spoléhat na jakákoli prohlášení žalovaného ohledně schopnosti úvěr zaplatit. Žalobkyně tedy neposoudila řádně úvěruschopnost žalovaného a uzavřená smlouva o spotřebitelském úvěru je tak neplatná. Pokud jde o příjem žalovaného, ten nebyl také řádně zjištěn, kdy předložené výpisy z účtu žalovaného neodpovídají předloženému daňovému přiznání a částky, které na účet žalovaného chodily nelze považovat za jeho pravidelný měsíční příjem.18. Dle § 2991 odstavec 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.19. Je nesporné, že žalovanému byla poskytnuta částka ve výši 41 622 Kč na účet žalovaného a částka 57 378 Kč byla čerpána k výplatě na jiný dluh žalovaného na jiné číslo účtu, celkem 99 000 Kč, kdy zbývající částka ze sjednaného úvěru ve výši 11 000 Kč fakticky nebyla čerpána, když došlo dle textu smlouvy v jejím rozsahu pouze k zápočtu na neplatně smluvené poplatky. Žalovaný na danou smlouvu uhradil toliko 95 160 Kč. Rozdíl tak činí částku 3 840 Kč, kdy tato částka představuje bezdůvodné obohacení na straně žalovaného. Proto soud vyhověl pouze v rozsahu rozdílu poskytnutého úvěru a již splacené částky z titulu bezdůvodného obohacení žalovaného.20. Soud zkoumal splatnost této částky dle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru. Použití půjčené jistiny nebylo nijak doloženo, toto nebylo ani účastníky tvrzeno. Z provedeného dokaz