14 C 152/2024-36 — Okresní soud ve Znojmě

1. Návrhem doručeným soudu dne 24. 5. 2024 se žalobkyně domáhá zaplacení dlužné částky 10 644 Kč s příslušenstvím. K odůvodnění uvedla, že s žalovanou dne , datum, uzavřela smlouvu o zápůjčce ve výši 13 200 Kč, která byla žalované zaslána na účet č. , č. účtu, dne , datum, , tuto částku se žalovaná zavázala vrátit spolu s poplatkem ve výši 7 920 Kč do 4. 6. 2023. Žalovaná splátky nehradila řádně a včas, ke dni podání návrhu na vydání EPR uhradila na svůj dluh částku ve výši 17 596 Kč. Žalobkyně tak žádá po žalované zaplacení dlužné částky ve výši 10 644 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 5. 6. 2023 do zaplacení ve výši 15 % ročně coby sjednaného poplatku za odeslané výzvy ze dne 1. 5. 2023, 12. 5. 2023, 31. 5. 2023, 9. 6. 2023 a 22. 6. 2023, kdy částečnou úhradou žalované byly náklady spojené s uplatněním pohledávky umořeny a částky 4 620 Kč dle článku 2.3 smlouvy, která představuje sjednanou smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky jistiny 13 200 Kč za dobu od 5. 6. 2023 do 20. 5. 2024, tato částka pak byla umořena částečnou úhradou žalované.2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila a k nařízenému jednání soudu se bez omluvy nedostavila, proto soud ve věci rozhodoval jen na základě skutkových tvrzení žalobkyně a na základě jí předložených důkazů.3. Z předložené smlouvy o zápůjčce č. ze dne , datum, jakož i ze všeobecných obchodních podmínek soud zjistil, že mezi účastníky byla na dálku uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, z obsahu plyne, že žalované byl poskytnut úvěr ve výši 13 200 Kč, splatný spolu s poplatkem ve výši 7 920 Kč dne 4. 6. 2023, kdy úvěr bude žalovanou čerpán převodem finančních prostředků na účet 000000-1030386949/5500.4. Z výpisu z účtu z č. l. 6 bylo prokázáno zaslání finančních prostředků žalované dne , datum, ve výši 13 200 Kč na účet sjednaný v úvěrové smlouvě shora, tj. je prokázáno čerpání úvěru v uvedené výši.5. Výzvou ze dne 1. 5. 2023, 12. 5. 2023, 31. 5. 2023, 9. 6. 2023 a 22. 6. 2023 bylo prokázáno, že žalobkyně vyhotovila výzvy k plnění z předmětné úvěrové smlouvy, odeslání těchto výzev však prokázáno nebylo, tedy nebyla prokázána ani jejich účelnost.6. K dotazu soudu žalobkyně uvedla, že nebude doplňovat žádná skutková tvrzení k prověření úvěruschopnosti žalovaného, což zřejmě povede k tomu, že bude rozhodnuto tak, že smlouva je neplatná.7. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.8. Podle § 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie, zároveň navazuje na přímo použitelný předpis Evropské unie a upravuje činnost některých osob oprávněných poskytovat a zprostředkovávat spotřebitelský úvěr, včetně činnosti těchto osob v zahraničí, práva a povinnosti při poskytování a zprostředkování spotřebitelského úvěru a působnost správních orgánů v oblasti poskytování a zprostředkovávání spotřebitelského úvěru.9. Spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.10. Podle téhož zákona se rozumí pro účely zákona posouzením úvěruschopnosti spotřebitele posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr.11. Podle § 75 téhož zákona poskytovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.12. Podle § 86 téhož zákona poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.13. Podle § 87 téhož zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.14. Z listinných důkazů nebylo prokázáno, že by žalobkyně řádným způsobem zkoumala a prověřila úvěruschopnost žalované splácet předmětný spotřebitelský úvěr, což ani žalobkyně nerozporovala. Žalobkyně neměla podloženy příjmy ani výdaje žalované, která si chtěla vzít u daného nebankovního poskytovatele úvěrů úvěr 13 200 Kč splatný do dvou měsíců, kdy výše RPSN činila dle smlouvy neskutečných 1 689 %. Žalobkyně si nemohla udělat důvodnou představu o výdajích žalované a nebyla s to posoudit celkovou majetkovou situaci. Povinnost posoudit úvěruschopnost je objektivní. V daném případě soud dospěl k závěru, že žalobkyně neposoudila řádně úvěruschopnost žalované a uzavřená smlouva o spotřebitelském úvěru je tak neplatná.15. Dle § 2991 odstavec 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.16. Je nesporné, že žalované byla poskytnuta částka ve výši 13 200 Kč, na kterou již splatila 17 596 Kč, tedy více, než jí bylo poskytnuto, a proto byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta v celém rozsahu.17. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odstavec 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“). Vzhledem k tomu, že žalovanému žádné náklady nevznikly, soud rozhodl, že žalovanému se nepřiznává právo na náhradu nákladů tohoto řízení