14 C 320/2023-59 — Okresní soud ve Znojmě

1. Žalobou doručenou soudu dne 31. 8. 2023 se žalobkyně domáhá zaplacení dlužné částky 112 055 Kč s příslušenstvím. K odůvodnění uvedla, že právní předchůdce žalobkyně společnost [právnická osoba] s žalovanou dne [datum] uzavřel smlouvu o úvěru ve výši 70 000 Kč. Žalovaná měla uhradit půjčenou částku ve výši 70 000 Kč, úhradu za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy ve výši 41 650 Kč, úhradu za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši 6 241 Kč a úhradu za umožnění platit splátky v hotovosti přímo v místě bydliště ve výši 14 700 Kč žalovaná měla úvěr splácet ve 20měsíčních splátkách po 7 445 Kč. Žalovaná splácela nepravidelně a dostala se do prodlení. Žalovaná na úvěr zaplatila celkem 73 354 Kč. 2. Žalovaná se ve věci vyjádřila prostřednictvím svého právního zástupce dne 15. 1. 2024 kdy uvedla, že s podanou žalobou nesouhlasí, smlouva o úvěru je neplatná, protože nebyla řádně zkoumána úvěruschopnost žalované. 3. Z předložené smlouvy o úvěru [číslo] soud zjistil, že mezi právním předchůdcem žalobkyně [právnická osoba] [anonymizována čtyři slova] a žalovanou byla dne [datum] uzavřena smlouva o úvěru, z obsahu plyne, že žalované byla poskytnuta částka ve výši 70 000 Kč, což potvrdila svým podpisem smlouvy. Žalovaná se zavázala uhradit jistinu ve výši 70 000 Kč, úrok ve výši 16 309 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 41 650 Kč, náklady za vyhodnocení úvěru ve výši 6 241 Kč a inkasní poplatek ve výši 14 700 Kč tedy celkem částku 148 900 Kč v 20měsíčních splátkách ve výši 7 445 Kč Součástí smlouvy jsou smluvní podmínky ke smlouvě o úvěru a jako příloha č. 1 předpis splátek. 4. Dále byl soudu předložen formulář žádosti o úvěr, ve kterém je uvedeno jméno, příjmení, rodné číslo, číslo občanského průkazu, adresa klienta a dále informace o majetkových a osobních poměrech klienta. V údajích o sociálním statusu uvedla žalovaná, že pobírá invalidní důchod ve výši 8 022 Kč. Žalovaná uvedla další příjem domácnosti 19 200 Kč, odhadované výdaje celkem 5 410 Kč. Doložila výpis z bankovního účtu a lístky od důchodu, není zřejmé, že by jakkoli osvědčila své výdaje, počet členů domácnosti a tvrzené příjmy domácnosti 19 200 Kč. 5. Z předložené tabulky bylo prokázáno, že žalovaná uhradila z titulu úvěru nepravidelnými platbami částku 73 345 Kč, poslední úhradu zaplatila 18. 12. 2021. Z předložené smlouvy o postoupení pohledávek ve znění příloh a z písemného oznámení o postoupení pohledávky ze dne 11. 5. 2023 bylo prokázáno, že předmětná pohledávka byla smluvně postoupena žalobkyni s účinností ke dni 28. 4. 2023, postoupení pohledávky bylo žalované písemně oznámeno. Smlouva byla uzavřena dne [datum], poslední splátka byla stanovena na 26. 3. 2021. 6. Po sdělení předběžného právního názoru soudu o tom, že dle soudu nebylo dostatečně prokázáno ověřování úvěruschopnosti žalované, vzala žalobkyně u jednání soudu dne 31. 1. 2024 žalobu částečně zpět, a to v částce 36 500 Kč. Právní zástupce žalované s částečným zpětvzetím žaloby souhlasil. 7. Podle ust. § 96 odst. 1 a 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen "o. s. ř.), žalobce může vzít za řízení zpět návrh na jeho zahájení, a to zčásti nebo zcela. Je-li návrh vzat zpět, soud řízení zcela, popřípadě v rozsahu zpětvzetí návrhu, zastaví. 8. Ve výroku I. tak soud řízení v rozsahu částečného zpětvzetí zastavil. 9. Při rozhodování soud zkoumal, zda v daném případě došlo k řádnému a platnému uzavření úvěrové smlouvy. Soud vycházel z rozsudku Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18, ve kterém soudní dvůr potvrdil, že harmonizovaná unijní úprava v oblasti spotřebitelských úvěrů ukládá vnitrostátním soudům povinnost zkoumat z moci úřední, zda věřitel před uzavřením smlouvy řádně posoudil schopnost spotřebitele splácet poskytovaný úvěr. V případě porušení této povinnosti soudní dvůr uvedl, že vnitrostátní soudy jsou povinny vyvodit z toho zákonem předvídané důsledky bez dalšího, vnitrostátní úprava, podle níž se sankce uplatní pouze k námitce spotřebitele, je v rozporu s unijním právem spotřebitele. 10. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 11. Podle § 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie, zároveň navazuje na přímo použitelný předpis Evropské unie a upravuje činnost některých osob oprávněných poskytovat a zprostředkovávat spotřebitelský úvěr, včetně činnosti těchto osob v zahraničí, práva a povinnosti při poskytování a zprostředkování spotřebitelského úvěru a působnost správních orgánů v oblasti poskytování a zprostředkovávání spotřebitelského úvěru. 12. Spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. 13. Podle téhož zákona se rozumí pro účely zákona posouzením úvěruschopnosti spotřebitele posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr. 14. Podle § 75 téhož zákona poskytovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. 15. Podle § 86 téhož zákona poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 16. Podle § 87 poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 17. Z listinných důkazů nebylo prokázáno, že by právní předchůdce žalobkyně řádným způsobem zkoumal a prověřil úvěruschopnost žalované splácet předmětný spotřebitelský úvěr. Nebylo prokázáno, že by provedl jakékoliv ověření solventnosti a úvěruschopnosti žalované, nebyla provedena šetření v příslušných registrech, nebyly doloženy výdaje žalované a příjmy domácnosti ani počet členů domácnosti. O tom, že právní předchůdce žalobkyně při zkoumání úvěruschopnosti žalované nepostupoval s odbornou péči svědčí i to, že mezi příjmy žalované zahrnul také příspěvek na péči a úvěr žalované poskytl v situaci, kdy měsíční splátka úvěru ve výši 7 445 Kč se téměř rovnala výši invalidního důchodu žalované ve výši 8 022 Kč. 18. Povinnost posoudit úvěruschopnost je objektivní, věřitel se nesmí bez dalšího spolehnout jen na informace poskytnuté spotřebitelem. V daném případě soud dospěl k závěru, že právní předchůdce žalobkyně neposoudil řádně úvěruschopnost žalované a uzavřená smlouva o spotřebitelském úvěru je tak neplatná. 19. Dle § 2991 odstavec 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 20. Je nesporné, že žalované byla poskytnuta částka ve výši 700 000 Kč, na kterou již splatila 73 345 Kč, tedy více, než jí bylo poskytnuto, a proto byla žaloba ve zbylé části jako nedůvodná zamítnuta. 21. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odstavec 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) tak, že přiznal žalované, jež byla v řízení zcela úspěšná nárok na náhradu nákladů řízení v částce 23 688,17 Kč Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 112 055 Kč sestávající z částky 5 620 Kč za každý ze tří úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení, vyjádření ze dne 15. 1. 2024, účast u jednání dne 31. 3. 2024) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč. Dále byla přiznána náhrada za ztrátu času stráveného na cestě z [obec] do [obec] a zpět za 5 půlhodiny po 100 Kč. Náhrada cestovních výdajů zástupce žalované k jednání soudu dne 31. 1. 2024 v délce 160 kilometrů, osobním motorovým vozidlem [značka automobilu] [registrační značka], s doloženou průměrnou spotřebou 6,9 litrů benzinu na 100 kilometrů při vyhláškové ceně 38,20 Kč za litr, z titulu základní sazby náhrad žalované náleží částka 896 Kč (160kilometrů x 5,60 Kč) a za spotřebované pohonné hmoty částka 421 Kč. Zástupce žalované řádně doložil, že je registrovaným plátcem daně z přidané hodnoty, proto z přiznané odměny a náhrad byla přiznána i 21 % DPH ze základu 19 577 Kč částka 4 111,17 Kč.