14 C 351/2023-31 — Okresní soud ve Znojmě

Žalobce se domáhal vydání rozhodnutí, jímž by žalované byla uložena povinnost zaplatit žalobci 10 890 Kč s příslušenstvím rovněž tak povinnost nahradit vzniklé náklady řízení s odůvodněním, že nárok vznikl z titulu nezaplaceného nájemného. Žalovaná měla dle nájemní smlouvy [číslo] ze dne [datum] ve znění Dodatku [číslo] ze dne [datum] v nájmu část pozemku p. [číslo] v k.ú. [část obce]. K ukončení nájemní smlouvy výpovědí došlo 31. 3. 2022. Žalovaná neuhradila nájemné za rok 2020 ve výši 4840 Kč (4000 Kč + DPH), za rok 2021 ve výši 4840 Kč (4000 Kč + DPH) a za rok 2022 (k 31.3.2022) v poměrné výši 1210 Kč (1000 Kč + DPH). Splatnost nájemného byla dle nájemní smlouvy k [číslo] kalendářního roku. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, k nařízenému jednání soudu se bez omluvy nedostavila, soud proto věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalované na základě výsledků provedeného dokazování. Po provedeném dokazování soud zjistil tento skutkový stav: Z nájemní smlouvy ze dne [datum] ve znění dodatku [číslo] ze dne [datum] má soud za prokázané, že žalobce uzavřel s žalovanou smlouvu na nájem části pozemku [parcelní číslo] v k. ú. [část obce]. V č. l. VI. nájemní smlouvy bylo sjednáno nájemné ve výši 4 000 Kč ročně splatné vždy do 31. 12. běžného roku. Dodatkem č. 1 bylo nájemné zvýšeno o DPH. Z ukončení nájmu pozemku výpovědí ze dne 13. 12. 2021 bylo prokázáno, že nájemní vztah byl ukončen ke dni 31. 3. 2022. Předžalobní upomínkou ze dne 16. 1. 2023 byla žalovaná vyzvána k úhradě dluhu. Podle § 2201 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), nájemní smlouvou se pronajímatel zavazuje přenechat nájemci věc k dočasnému užívání a nájemce se zavazuje platit za to pronajímateli nájemné. Protože bylo nájemní smlouvou prokázáno, že mezi účastníky trval ve výše uvedeném období právní vztah založený smlouvou o nájmu, a dále bylo prokázáno, že žalovaná za výše uvedené období nezaplatila nájem, tak soud žalobě v plném rozsahu vyhověl, když žalobce požadoval nájemné ve výši sjednané ve smlouvě. Vzhledem k tomu, že se s úhradou dostala žalovaná do prodlení, má žalobce nárok na úrok z prodlení podle § 1970 o. z., ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 799,53 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů spočívají v paušální náhradě nezastoupeného účastníka podle vyhlášky č. 254/2015 Sb., a to za 3 režijní paušály (návrh ve věci samé, předžalobní upomínka a účast u jednání soudu dne 14. 2. 2024) po 300 Kč (§ 1 odst. 3 vyhlášky) a cestovné [obec] - [obec] a zpět za celkem 140 ujetých km [značka automobilu], [registrační značka], při průměrné spotřebě 5, 9/100 km a ceně 38,20 Kč za litr paliva a 5,60 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 398/2023 Sb., v celkové výši 1099,53 Kč. V souladu s nálezy Ústavního soudu ČR ze dne 6. 6. 2013 ve věci sp. zn. I. ÚS 4229/12, ze dne 13. 8. 2012 ve věci sp. zn. II. ÚS 2396/2009, soud nepřiznal žalobci náklady za právní zastoupení advokátem, neboť žalobce je větším okresním městem, které má zřízeno příspěvkovou organizaci zabývající se správou nemovitostí. Podání žaloby a vedení řízení o zaplacení dlužného nájemného je tak přímo v kompetenci žalobce, aniž by se musel nechat zastoupit advokátem, současně nejde o věc skutkově a právně složitou. Z uvedeného důvodu soud neshledal náklady za právní zastoupení žalobce v této věci za účelně vynaložené.