14 C 46/2024-50 — Okresní soud ve Znojmě

1. Žalobou doručenou soudu dne 7. 11. 2023 se žalobkyně domáhá zaplacení dlužné částky 21 525 Kč s příslušenstvím. K odůvodnění uvedla, že právní předchůdce žalobkyně společnost , právnická osoba, s žalovanou dne , datum, uzavřel smlouvu o úvěru ve výši 25 000 Kč a dále žalovaná zavázala uhradit kapitalizovaný úrok 5 000 Kč, částku za zpracování financí ve výši 5 000 Kč a částku za hotovostní inkaso splátek ve výši 10 000 Kč, podle které měla žalovaná úvěr splácet v 60týdenních splátkách po 750 Kč. Žalovaná splácela nepravidelně a dostala se do prodlení. Žalovaná na úvěr zaplatila celkem 23 475 Kč.2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila a k nařízenému jednání soudu se bez omluvy nedostavila, proto soud ve věci rozhodoval jen na základě skutkových tvrzení žalobkyní a na základě jí předložených důkazů.3. Z předložené smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, soud zjistil, že mezi právním předchůdcem žalobkyně společností , právnická osoba, a žalovanou byla dne , datum, uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, z obsahu plyne, že žalované byla poskytnuta částka ve výši 25 000 Kč, což potvrdila svým podpisem smlouvy. Žalovaná se zavázala uhradit jistinu ve výši 25 000 Kč, úrok ve výši 5 000 Kč, poplatek za zpracování úvěru ve výši 5 000 Kč a odměnu za hotovostní inkaso splátek ve výši 10 000 Kč, tedy celkem částku 45 000 Kč v 60týdenních splátkách ve výši 750 Kč. Součástí smlouvy jsou smluvní podmínky ke smlouvě o spotřebitelském úvěru.4. Dále byl soudu předložen formulář žádosti o spotřebitelský úvěr – zákaznická karta klienta ze dne , datum, , ve které je uvedeno jméno, příjmení, rodné číslo, číslo občanského průkazu, adresa klienta a dále informace o majetkových a osobních poměrech klienta. V údajích o zaměstnání uvedla žalovaná, že je zaměstnána na hlavní pracovní poměr u společnosti , právnická osoba, . Žalovaná uvedla svůj čistý měsíční příjem 12 748 Kč, odhadované výdaje celkem 6 407 Kč. Doložila výplatní pásky a pracovní smlouvu, pokud jde o příjmy, pokud jde o bydlení, předložila faktury za elektřinu, vodu, plyn, telefon, TV/SIPO. Byla svobodná, bydlela ve vlastním domě a měla jednu vyživovací povinnost.5. Ze smlouvy o postoupení pohledávek, seznamu postoupených pohledávek a z korespondence bylo zjištěno, že pohledávka za žalovanou byla postoupena žalobkyni a žalovaná byla o tomto písemně vyrozuměna.6. Při rozhodování soud zkoumal, zda v daném případě došlo k řádnému a platnému uzavření úvěrové smlouvy. Soud vycházel z rozsudku Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 ve věci C679/18, ve kterém soudní dvůr potvrdil, že harmonizovaná unijní úprava v oblasti spotřebitelských úvěrů ukládá vnitrostátním soudům povinnost zkoumat z moci úřední, zda věřitel před uzavřením smlouvy řádně posoudil schopnost spotřebitele splácet poskytovaný úvěr. V případě porušení této povinnosti soudní dvůr uvedl, že vnitrostátní soudy jsou povinny vyvodit z toho zákonem předvídané důsledky bez dalšího, vnitrostátní úprava, podle níž se sankce uplatní pouze k námitce spotřebitele, je v rozporu s unijním právem spotřebitele.7. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.8. Podle § 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie, zároveň navazuje na přímo použitelný předpis Evropské unie a upravuje činnost některých osob oprávněných poskytovat a zprostředkovávat spotřebitelský úvěr, včetně činnosti těchto osob v zahraničí, práva a povinnosti při poskytování a zprostředkování spotřebitelského úvěru a působnost správních orgánů v oblasti poskytování a zprostředkovávání spotřebitelského úvěru.9. Spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.10. Podle téhož zákona se rozumí pro účely zákona posouzením úvěruschopnosti spotřebitele posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr.11. Podle § 75 téhož zákona poskytovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.12. Podle § 86 téhož zákona poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.13. Podle § 87 poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.14. Z listinných důkazů nebylo prokázáno, že by právní předchůdce žalobkyně řádným způsobem zkoumal a prověřil úvěruschopnost žalované splácet předmětný spotřebitelský úvěr. Nebylo prokázáno, že by provedl jakékoliv ověření solventnosti a úvěruschopnosti žalované, nebyla provedena šetření v příslušných registrech, nebyly doloženy výdaje žalované a příjmy domácnosti ani počet členů domácnosti.15. Povinnost posoudit úvěruschopnost je objektivní, věřitel se nesmí bez dalšího spolehnout jen na informace poskytnuté spotřebitelem. V daném případě soud dospěl k závěru, že právní předchůdce žalobkyně neposoudil řádně úvěruschopnost žalovaného a uzavřená smlouva o spotřebitelském úvěru je tak neplatná. Řádně nebyly zkoumány ani příjmy, ani výdaje žalované, kdy částka 907 Kč uváděná jako výdaje na bydlení, je zcela neadekvátní, i v případě, že se jednalo o vlastní bydlení.16. Dle § 2991 odstavec 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.17. Je nesporné, že žalované byla poskytnuta částka ve výši 25 000 Kč, na kterou splatila 23 475 Kč. Rozdíl tak činí částku 1 525 Kč, kdy tato částka představuje bezdůvodné obohacení na straně žalované. Proto soud vyhověl pouze v rozsahu rozdílu poskytnuté a již splacené částky, tedy ve výši 1 525 Kč z titulu bezdůvodného obohacení žalované.18. Nesplacením dluhu se žalovaná dostala do prodlení. Příslušenstvím pohledávky je úrok z prodlení ve smyslu ustanovení § 1970 o. z., když jeho výši stanoví nařízení vlády č. 351/2013 Sb.19. Žalobkyně se dále domáhala zaplacení jistiny, kapitalizovaného úroku a kapitalizovaného úroku z prodlení. S ohledem na skutečnost, že mezi účastníky nebyla řádně uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, byla žaloba v této části jako nedůvodná zamítnuta.20. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odstavec 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), kdy měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. S ohledem na celkový výsledek řízení byla úspěšnější žalovaná. Vzhledem k tomu, že jí žádné náklady nevznikly, soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.