21 C 144/2024-39 — Okresní soud ve Znojmě

1. Návrhem doručeným soudu dne 29. 5. 2024 se žalobkyně domáhá zaplacení dlužné částky 17 499 Kč s příslušenstvím. K odůvodnění uvedla, že s žalovaným dne , datum, uzavřela smlouvu o úvěru, který byl následně navýšen na částku 10 000 Kč, tato částka byla žalovanému vyplacena dne 16. 6. 2023 a měla být vrácena spolu s poplatky do 11. 7. 2023. Žalobkyně žádá o zaplacení dlužné jistiny a sjednaného poplatku z této smlouvy v souhrnné výši 12 200 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 12. 7. 2023 do zaplacení ve výši 15 % ročně. Dále žalobkyně žádá o zaplacení částky 2 500 Kč coby sjednaného poplatku ve výši 5 x 500 Kč za odeslané výzvy k plnění dne 18. 7. 2023, 25. 7. 2023, 1. 8. 2023, 10. 8. 2023 a 25. 8. 2023 a o částku 2 799 Kč coby sjednané smluvní pokuty dle článku 2. 3. smlouvy počítané z částky dlužné jistiny 10 000 Kč za dobu od 12. 7. 2023 do 27. 5. 2024 v sazbě 0,1 % denně, a to po odečtení platby žalovaného ve výši 401 Kč.2. Žalovaný se k nařízenému jednání soudu nedostavil, proto soud ve věci rozhodoval na základě skutkových tvrzení žalobkyně a na základě ní předložených důkazů.3. Z předložené smlouvy o spotřebitelském úvěru (nadepsané jako smlouva o zápůjčce) a všeobecných obchodních podmínek, které jsou její součástí, soud zjistil, že mezi účastníky došlo dne , datum, k distančnímu uzavření dané smlouvy o spotřebitelském úvěru, kdy byl následně dne , datum, uzavřen předložený dodatek této smlouvy, kterým došlo k navýšení úvěru poskytnutého žalovanému na částku 7 000 Kč a dne 16. 6. 2023 byl uzavřen další předložený dodatek této smlouvy, kterým došlo k navýšení úvěru poskytnutého žalovanému na částku 10 000 Kč.4. Z výzvy ze dne 18. 7. 2023, 25. 7. 2023, 1. 8. 2023, 10. 8. 2023 a ze dne 25. 8. 2023 bylo prokázáno, že takové výzvy určené žalovanému byly vyhotoveny.5. Z bankovního výpisu z č. l. 34-35 bylo zjištěno, že dne 3. 6. 2023 zaslal žalovaný žalobkyni validační platbu z jeho čísla účtu uvedeného ve smlouvě, na který pak byla dne , datum, zaslána částka 4 000 Kč, dne , datum, částka 3 000 Kč a dne , datum, částka 3 000 Kč, bylo tak prokázáno čerpání úvěru žalovaným ve výši 10 000 Kč.6. Při rozhodování soud zkoumal, zda v daném případě došlo k řádnému a platnému uzavření úvěrové smlouvy. Soud vycházel z rozsudku Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 ve věci C679/18, ve kterém soudní dvůr potvrdil, že harmonizovaná unijní úprava v oblasti spotřebitelských úvěrů ukládá vnitrostátním soudům povinnost zkoumat z moci úřední, zda věřitel před uzavřením smlouvy řádně posoudil schopnost spotřebitele splácet poskytovaný úvěr. V případě porušení této povinnosti soudní dvůr uvedl, že vnitrostátní soudy jsou povinny vyvodit z toho zákonem předvídané důsledky bez dalšího, vnitrostátní úprava, podle níž se sankce uplatní pouze k námitce spotřebitele, je v rozporu s unijním právem spotřebitele.7. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.8. Podle § 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie, zároveň navazuje na přímo použitelný předpis Evropské unie a upravuje činnost některých osob oprávněných poskytovat a zprostředkovávat spotřebitelský úvěr, včetně činnosti těchto osob v zahraničí, práva a povinnosti při poskytování a zprostředkování spotřebitelského úvěru a působnost správních orgánů v oblasti poskytování a zprostředkovávání spotřebitelského úvěru.9. Spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.10. Podle téhož zákona se rozumí pro účely zákona posouzením úvěruschopnosti spotřebitele posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr.11. Podle § 75 téhož zákona poskytovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.12. Podle § 86 téhož zákona poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.13. Podle § 87 téhož zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.14. Z listinných důkazů nebylo prokázáno, že by žalobkyně řádným způsobem zkoumala a prověřila úvěruschopnost žalovaného splácet předmětný spotřebitelský úvěr. Žalobkyně k doložení konkrétního zkoumání úvěruschopnosti žalovaného nepředložil žádné relevantní listiny, nebylo doloženo přiměřené zkoumání příjmů, ani výdajů žalovaného. Povinnost posoudit úvěruschopnost je objektivní, věřitel se nesmí bez dalšího spolehnout na informace poskytnuté spotřebitelem o tom, že úvěr splatí. V daném případě soud dospěl k závěru, že žalobkyně neposoudila řádně úvěruschopnost žalovaného a uzavřená smlouva o spotřebitelském úvěru je tak neplatná.15. Dle § 2991 odstavec 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.16. Je nesporné, že žalovanému byla poskytnuta částka ve výši 10 000 Kč, tato částka po odečtení zaplacené částky 401 Kč představuje bezdůvodné obohacení na straně žalovaného. Proto soud vyhověl pouze v rozsahu 9 599 Kč z titulu bezdůvodného obohacení žalovaného.17. Soud zkoumal splatnost této částky dle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru. Z provedeného dokazování se k době přiměřené možnostem žalovaného vrátit zaplacenou jistinu podává, že dne 16. 6. 2023 disponoval mj. částkou 9 599 Kč. Použití půjčené jistiny nebylo nijak doloženo, toto nebylo ani účastníky tvrzeno. Z provedeného dokazování, které je vymezeno charakterem daného civilního řízení jako řízení sporného, tak vyplývá, že bylo v silách žalovaného vrátit 9 599 Kč do požadované doby 11. 7. 2023, tj. poté, co je měl prokazatelně k dispozici.18. Nesplacením dluhu se žalovaný dostal do prodlení. Příslušenstvím pohledávky je úrok z prodlení z částky 9 599 Kč ve smyslu ustanovení § 1970 o. z., když jeho výši 15 % ročně stanoví nařízení vlády č. 351/2013 Sb.19. Žalobkyně se dále domáhala zaplacení uhrazené části jistiny, poplatků, zákonných úroků z nich a smluvní pokuty, jak je uvedeno shora. S ohledem na skutečnost, že nebyla řádně uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, ze které by tyto nároky vyplývaly, byla žaloba v této části jako nedůvodná zamítnuta.20. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 237,84 Kč, přičemž tato částka představuje 9,7 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 54,85 % v částce 9 599 Kč a úspěchu žalovaného v rozsahu 45,15 % v částce 7 900 Kč). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 17 499 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci (tj. příprava a převzetí zastoupení, předžalobní výzva, návrh) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč.