21 C 145/2024-25 — Okresní soud ve Znojmě

Návrhem doručeným soudu dne 6. 3. 2024 se žalobkyně domáhá zaplacení dlužné částky 10 240 Kč s příslušenstvím. K tomu uvedla, že dne , datum, uzavřela s žalovanou smlouvu o podnikatelském úvěru, na základě kterého žalovaná čerpala úvěr ve výši 8 000 Kč, který se zavázala zaplatit spolu s poplatkem ve výši 2 % denně do 31. 8. 2023, tj. ve výši poplatku celkem v částce 2 240 Kč. Žalobkyně tak žádá o zaplacení 10 240 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 1. 9. 2023 do zaplacení ve výši 15 % ročně.Žalovaná se ve věci nevyjádřila a k nařízenému jednání soudu se bez omluvy nedostavila, proto soud ve věci rozhodoval jen na základě skutkových tvrzení žalobkyně a na základě ní předložených důkazů.Ze smlouvy č. , hodnota, bylo zjištěno, že účastníci dne , datum, uzavřeli na dálku smlouvu o podnikatelském úvěru, kdy žalovaná vystupovala pod svým podnikatelským identifikačním číslem. Výše úvěru činila 8 000 Kč se splatností do 14 dnů od poskytnutí úvěru, kdy byl sjednán poplatek za půjčení úvěru ve výši 2 % denně za dobu do vrácení, tj. v částce 160 Kč za každý den, tedy po dobu sjednaných 14 dní celkem ve výši 2 240 Kč.Z potvrzení o platbě z č. l. 21 bylo zjištěno, že žalobkyně čerpala úvěr v plné výši 8 000 Kč dne , datum, .Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.Po provedeném řízení a na základě výsledků provedeného dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba byla v daném případě podána zcela důvodně. Soud má za prokázáno, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu ust. § 2395 a násl. o. z., na základě které byl žalované poskytnut úvěr ve výši 8 000 Kč, který měla vrátit spolu se sjednanými poplatky. Žalovaná neplnila svou povinnost, když úvěr řádně a včas nesplácela. Příslušenstvím pohledávky je úrok z prodlení ve smyslu ust. § 1970 o. z., když jeho výši stanoví nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Nárok žalobkyně žalovaná žádným způsobem nezpochybnila, ani nevyvrátila. Proto soud žalobě v celém rozsahu vyhověl.O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 252 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 10 240 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci (tj. příprava a převzetí zastoupení, předžalobní výzva, návrh) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč.Soud aplikoval § 14b a. t., neboť žalobkyně podala více obdobných žalob, které tak mají charakter ustáleného vzoru, kdy předmět plnění nepřesahuje 50 000 Kč.