21 C 192/2024-80 — Okresní soud ve Znojmě

1. Návrhem doručeným soudu 10. 4. 2024 se žalobkyně po částečném zpětvzetí domáhá zaplacení dlužné částky 54 255,39 Kč s příslušenstvím, jak je uvedeno ve výrokové části rozsudku. K odůvodnění uvedla, že právní předchůdce žalobkyně společnost , právnická osoba, . (dále jen „banka“) uzavřela s žalovaným dne , datum, smlouvu o vydání karty , hodnota, s úvěrem do výše 50 000 Kč a sjednanou úrokovou sazbou 23,99 % ročně, žalovaný se zavázal splácet čerpaný úvěr v měsíčních splátkách. Je žádáno o zaplacení čerpané jistiny úvěru ve výši 49 999,31 Kč, sjednaných poplatků ve výši 4 256,08 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 5 334,57 Kč splatného ke dni 19. 8. 2023 z dlužné jistiny, jakož i úroku z požadované jistiny v sazbě 23,99 % ročně od 20. 8. 2023 do 18. 11. 2023 a v sazbě 15 % ročně od 19. 11. 2023 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení z požadované jistiny v sazbě 15 ročně od 20. 8. 2023 do zaplacení.2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil a k nařízenému jednání soudu se bez omluvy nedostavil, proto soud ve věci rozhodoval jen na základě skutkových tvrzení žalobkyně a na základě jí předložených důkazů.3. Z předloženého návrhu smlouvy o vydání kreditní karty č. , hodnota, podepsaného žalovaným dne , datum, , která byla akceptována bankou sdělením ze dne , datum, , soud zjistil, že mezi bankou a žalovaným byla uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, z obsahu plyne, že žalovanému byl poskytnut úvěr ve výši 50 000 Kč.4. Ze souhrnného výpisu z účtu z č. l. 16 bylo zjištěno, že žalovaný na daný úvěr čerpal od 17. 10. 2022 do 18. 8. 2023 celkem částku 55 470,77 Kč a splatil celkem částku 14 826,95 Kč.5. Protokolem o ověření úvěruschopnosti klienta z č. l. 15 bylo zjištěno, že banka při poskytnutí úvěru provedla lustraci žalovaného mj. v insolvenčním rejstříku, v interních databázích, externích databázích úvěrových registrů, byl proveden skóring žalovaného, který byl při zvážení jeho výdajů a příjmů hodnocen jako úvěrovatelný, kdy banka vycházela z příjmu žalovaného, které on sám deklaroval.6. Oznámením o postoupení ze dne 24. 1. 2024 a smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, , k níž se podává úhrada za postoupení dle potvrzení z č. l. 41, bylo prokázáno postoupení předmětné pohledávky banky na žalobkyni, jakož i bylo prokázáno oznámení této skutečnosti žalovanému přehledem podacích čísel z č. l. 31.7. Při rozhodování soud zkoumal, zda v daném případě došlo k řádnému a platnému uzavření úvěrové smlouvy. Soud vycházel z rozsudku Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 ve věci C679/18, ve kterém soudní dvůr potvrdil, že harmonizovaná unijní úprava v oblasti spotřebitelských úvěrů ukládá vnitrostátním soudům povinnost zkoumat z moci úřední, zda věřitel před uzavřením smlouvy řádně posoudil schopnost spotřebitele splácet poskytovaný úvěr. V případě porušení této povinnosti soudní dvůr uvedl, že vnitrostátní soudy jsou povinny vyvodit z toho zákonem předvídané důsledky bez dalšího, vnitrostátní úprava, podle níž se sankce uplatní pouze k námitce spotřebitele, je v rozporu s unijním právem spotřebitele.8. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.9. Podle § 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie, zároveň navazuje na přímo použitelný předpis Evropské unie a upravuje činnost některých osob oprávněných poskytovat a zprostředkovávat spotřebitelský úvěr, včetně činnosti těchto osob v zahraničí, práva a povinnosti při poskytování a zprostředkování spotřebitelského úvěru a působnost správních orgánů v oblasti poskytování a zprostředkovávání spotřebitelského úvěru.10. Spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.11. Podle téhož zákona se rozumí pro účely zákona posouzením úvěruschopnosti spotřebitele posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr.12. Podle § 75 téhož zákona poskytovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.13. Podle § 86 téhož zákona poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.14. Podle § 87 téhož zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.15. Z listinných důkazů nebylo prokázáno, že by právní předchůdce žalobkyně řádným způsobem zkoumal a prověřil úvěruschopnost žalovaného splácet předmětný spotřebitelský úvěr, kdy k němu sice byla provedena lustrace ohledně jiných pohledávek a dalších skutečnostech, avšak po marném poučení žalobkyně u jednání s uvedením hrozícího procesního neúspěchu nebylo prokázáno, že by banka měla objektivně doložen tvrzený příjem žalovaného, popř. i konkrétně doložené jeho výdaje. Za dané situace nebylo možno dovodit, že by právní předchůdce žalobkyně posoudil řádně úvěruschopnost žalovaného, soud tak musí nahlížet na danou smlouvu o spotřebitelském úvěru jako neplatnou. Tento závěr přitom nekoliduje s rozhodnutími uvedeným žalobkyní, tj. rozsudkem Krajského soudu v , právnická osoba, ze dne , datum, sp. zn. , spisová značka, a rozsudkem , soud, ze dne , datum, sp. zn. , spisová značka, , kdy se nepodává, že by byla v těchto jiných případech dána pochybnost zejm. o výši příjmu klienta, jenž by byl podložen případně pouze jeho tvrzením.16. Dle § 2991 odstavec 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.17. Žalovanému byla dle provedeného výpisu z účtu poskytnuta částka ve výši 55 470,77 Kč, na kterou bylo zaplaceno 14 826,95 Kč. Rozdíl těchto částek 40 643,82 Kč představuje bezdůvodné obohacení na straně žalovaného. Proto soud vyhověl pouze v tomto rozdílu z titulu bezdůvodného obohacení.18. Soud zkoumal splatnost této částky dle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru. Z provedeného dokazování se k době přiměřené možnostem žalovaného vrátit zaplacenou jistinu podává, že po uzavření disponoval uvedenou částkou. Použití půjčené jistiny nebylo nijak doloženo, toto nebylo ani účastníky tvrzeno. Z provedeného dokazování, které je vymezeno charakterem daného civilního řízení jako řízení sporného, tak vyplývá, že bylo v silách žalovaného vrátit 40 643,82 Kč do požadované doby 19. 8. 2023, tj. poté, co je měl prokazatelně k dispozici. Nesplacením dluhu se žalovaný dostal do prodlení. Příslušenstvím pohledávky je úrok z prodlení ve smyslu ustanovení § 1970 o. z., když jeho výši stanoví nařízení vlády č. 351/2013 Sb.19. Žalobkyně se dále domáhala zaplacení poplatků, jistiny přesahující vrácenou částku, jakož i částečně kapitalizovaných úroků a úroků z prodlení z jistiny, jak je uveden shora. S ohledem na skutečnost, že mezi účastníky nebyla řádně uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, z níž by tyto nároky vyplývaly, byla žaloba v této části jako nedůvodná zamítnuta.20. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 9 762,23 Kč, přičemž tato částka představuje 49,82 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 74,91 % v částce 40 643,82 Kč a úspěchu žalovaného v rozsahu 25,09 % v částce 13 611,57 Kč). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2 171 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 54 255,39 Kč sestávající z částky 3 300 Kč za každý ze čtyř úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (tj. příprava a převzetí zastoupení, předžalobní výzvy se základním skutkovým a právním rozvorem, návrh, účast u jednání) včetně čtyř paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 14 400 Kč ve výši 3 024 Kč.21. Soud nepřiznal náhradu za vyjádření ze dne 7. 5. 2024 spojené s částečným zpětvzetí žaloby a ze dne 30. 9. 2024, neboť tam uvedená tvrzení již měla být součástí řádně podané žaloby, kdy