21 C 198/2024-96 — Okresní soud ve Znojmě

1. Návrhem doručeným soudu dne 14. 5. 2024 se žalobkyně domáhá zaplacení dlužné částky 68 675,45 Kč s příslušenstvím. K odůvodnění uvedla, že právní předchůdce žalobkyně společnost Multitude Bank p.l.c. (dříve Ferratum Bank p.l.c.; dále též jen „právní předchůdce žalobkyně“) coby úvěrující uzavřel s žalovaným coby úvěrovaným dne , datum, smlouvu o revolvingovém úvěru, na základě níž žalovaný čerpal úvěr, kdy celková částka dlužné jistiny (včetně jejího přírůstku) činí 68 675,45 Kč. Tato částka byla splatná nejpozději do 28. 12. 2023. Je tak žádáno o zaplacení uvedené částky spolu se zákonným úrokem z prodlení z ní od 29. 12. 2023 do zaplacení ve výši 15 % ročně.2. Žalovaný se věci nevyjádřil a byl řádně a včas předvolán. K jednání se však nedostavil a soud jednal v jeho nepřítomnosti.3. Z předložené smlouvy o úvěru ze dne , datum, včetně všeobecných obchodních podmínek a dalších jejich součástí soud zjistil, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným měla být na dálku uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, z obsahu plyne, že žalovanému měl být poskytnut úvěr ve výši 50 000 Kč.4. Z přehledu plateb z č. l. 63 (a shodně na č. l. 18) bylo zjištěno, že žalovaný skutečně čerpal úvěr v době od 28. 7. 2023 do 7. 8. 2023 v celkové 50 000 Kč a následně dne 18. 10. 2023 na něj uhradil celkem 9 000 Kč.5. Z informací o smlouvě z č. l. 62 a z jednotlivých informací o čerpání z č. l. 19 – 44 vyplynulo, že čerpání úvěru proběhlo na základě uzavřené dané smlouvy o úvěru, přičemž z vyjádření , právnická osoba, . ze dne 11. 10. 2024 vyplynulo, že číslo účtu, na které byl takto úvěr čerpán, patřil právě žalovanému. Soud tak dovodil uzavření dané úvěrové smlouvy s žalovaným a čerpání úvěru v plné výši.6. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 20. 1. 2024 vztahujícího se na postoupení pohledávky ze dne 27. 1. 2020, předloženého dodatku k této smlouvě o postoupení pohledávek ze dne , datum, a podacího lístku k danému oznámení ze dne 20. 1. 2024 bylo doloženo postoupení žalovaného nároku na žalobkyni a oznámení této skutečnosti žalovanému.7. Při rozhodování soud zkoumal, zda v daném případě došlo k řádnému a platnému uzavření úvěrové smlouvy. Soud vycházel z rozsudku Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 ve věci C679/18, ve kterém soudní dvůr potvrdil, že harmonizovaná unijní úprava v oblasti spotřebitelských úvěrů ukládá vnitrostátním soudům povinnost zkoumat z moci úřední, zda věřitel před uzavřením smlouvy řádně posoudil schopnost spotřebitele splácet poskytovaný úvěr. V případě porušení této povinnosti soudní dvůr uvedl, že vnitrostátní soudy jsou povinny vyvodit z toho zákonem předvídané důsledky bez dalšího, vnitrostátní úprava, podle níž se sankce uplatní pouze k námitce spotřebitele, je v rozporu s unijním právem spotřebitele.8. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen "o. z."), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.9. Podle § 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie, zároveň navazuje na přímo použitelný předpis Evropské unie a upravuje činnost některých osob oprávněných poskytovat a zprostředkovávat spotřebitelský úvěr, včetně činnosti těchto osob v zahraničí, práva a povinnosti při poskytování a zprostředkování spotřebitelského úvěru a působnost správních orgánů v oblasti poskytování a zprostředkovávání spotřebitelského úvěru.10. Spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.11. Podle téhož zákona se rozumí pro účely zákona posouzením úvěruschopnosti spotřebitele posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr.12. Podle § 75 téhož zákona poskytovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.13. Podle § 86 téhož zákona poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.14. Podle § 87 téhož zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.15. Listinnými důkazy nebylo prokázáno, že by právní předchůdce žalobkyně řádným způsobem zkoumal a prověřil úvěruschopnost žalovaného splácet předmětný spotřebitelský úvěr. Nebylo prokázáno, že by bylo provedeno šetření v příslušných registrech, společnost neměla doloženo, že např. není vedeno exekuční řízení, zda má žalovaný dluhy apod., nebylo nijak doloženo přiměřené ověřování příjmů, ani výdajů žalovaného. V daném případě soud dospěl k závěru, že právní předchůdce žalobkyně zjevně neposoudil řádně úvěruschopnost žalovaného a uzavřená smlouva o spotřebitelském úvěru je tak neplatná.16. Dle § 2991 odstavec 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.17. Je prokázáno, že žalovanému byla postupně poskytnuta částka ve výši 50 000 Kč, na kterou bylo splaceno 9 000 Kč. Rozdíl tak činí částku 41 000 Kč, tato částka představuje bezdůvodné obohacení na straně žalovaného, kdy došlo k postoupení dané pohledávky na žalobkyni. Proto soud vyhověl pouze v částce 41 000 Kč.18. Soud zkoumal splatnost této částky dle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru. Z provedeného dokazování se k době přiměřené možnostem žalovaného vrátit zaplacenou jistinu podává, že v době po uzavření smlouvy disponoval mj. částkou 41 000 Kč. Z provedeného dokazování, které je vymezeno charakterem daného civilního řízení jako řízení sporného, vyplývá, že bylo v silách žalovaného vrátit dlužnou částku do požadované doby 28. 12. 2023, kdy ani žalovaný toto nijak nezpochybnil.19. Nesplacením dluhu se žalovaný dostal do prodlení. Příslušenstvím pohledávky je úrok z prodlení z částky 41 000 Kč ve smyslu ustanovení § 1970 o. z., když jeho výši 15 % ročně stanoví nařízení vlády č. 351/2013 Sb.20. Žalobkyně se dále domáhala zaplacení jistiny nad rámec částky, která převyšuje rozdíl mezi částkou poskytnutou a částkou vrácenou, jakož i zákonný úrok z prodlení z ní. S ohledem na skutečnost, že nebyla řádně uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, ze kterého tyto nároky vyplývaly, byla žaloba v této části jako nedůvodná zamítnuta.21. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 3 142,70 Kč, přičemž tato částka představuje 19,4 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 59,7 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 40,3 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 3 434 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 68 675,45 Kč sestávající z částky 3 860 Kč za každý ze dvou úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (tj. příprava a převzetí zastoupení, návrh) a z částky 1 930 Kč za jeden úkon právní služby uvedený v § 11 odst. 2 a. t. (tj. jednoduchá výzva k plnění) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 10 550 Kč ve výši 2 215,50 Kč.22. Soud nepřiznal náhradu za vyjádření ze dne 17. 9. 2024, neboť v něm obsažená tvrzení již měla být součástí řádně podané žaloby.