21 C 302/2023-50 — Okresní soud ve Znojmě

1. Návrhem doručeným soudu dne 31. 8. 2023 se žalobkyně domáhá zaplacení dlužné částky 41 084,22 Kč s příslušenstvím. K odůvodnění uvedla, že právní předchůdce žalobkyně společnost , právnická osoba, . uzavřel s žalovanou dne 17. 3. 2020 smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na základě níž byla žalované poskytnuta částka 41 000 Kč v den podpisu smlouvy, splatná spolu s navýšením do 17. 5. 2021. Je žádáno o zaplacení částky čerpané jistiny ve výši 12 194 Kč, úroku za sjednanou dobu poskytnutí úvěru ve výši 378,45 Kč, úhrady za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy ve výši 5 619,50 Kč, úhrady za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši 1 065,74 Kč, úhrady za umožnění platit splátky v hotovosti přímo v místě svého bydliště ve výši 2 064,31 Kč, smluvní pokuty ve výši 19 762,22 Kč sjednané ve smlouvě, úroku vyčísleného od 18. 5. 2021 do 1. 4. 2023 z dlužné jistiny, a to ve výši 4 886,75 Kč, zákonného úroku z prodlení vyčísleného od prodlení do 1. 4. 2023 ve výši 2 825,19 Kč. Dále žalobkyně požaduje zaplacení úroků z úvěru ve výši 15 % p. a. z dlužné jistiny úvěru ve výši 12 194 Kč od 2. 4. 2023 do zaplacení a zákonných úroků z prodlení ve výši 8,25 % p. a. z částky ve výši 12 572,45 Kč, sestávající se z dlužné jistiny úvěru ve výši 12 194 Kč a úroku za sjednanou dobu poskytnutí úvěru ve výši 378,45 Kč od 2. 4. 2023 do zaplacení.2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila a k nařízenému jednání soudu se bez omluvy nedostavila, proto soud ve věci rozhodoval jen na základě skutkových tvrzení žalobkyně a na základě ní předložených důkazů.3. Z předložené smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, soud zjistil, že mezi společností , právnická osoba, . a žalovanou byla dne , datum, uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, z obsahu plyne, že žalované byly poskytnuty finanční prostředky ve výši 41 000 Kč. Žalovaná se zavázala uhradit jistinu spolu s poplatkem výši 35 216 Kč ve čtrnácti měsíčních splátkách po 5 444 Kč. Zápůjční úroková sazby byla sjednána 15 % ročně.4. Z přehledu z č. l. 28 bylo zjištěno, že žalovaná na danou smlouvu uhradila celkem 54 894 Kč.5. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 11. 5. 2023, smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 25. 4. 2023 včetně přílohy bylo doloženo postoupení žalovaného nároku společností , právnická osoba, . na žalobkyni a oznámení této skutečnosti žalované.6. Z žádosti o úvěr ze dne 17. 3. 2020 bylo zjištěno, že před uzavřením úvěrové smlouvy žalovaná prohlásila, že je důchodce, její tvrzený příjem, ověřený poštovní ústřižkem neznámého data a bližšího obsahu a výměrou důchodu, byl důchod či sociální dávky celkem ve výši 16 833 Kč měsíčně, tvrzené náklady na bydlení činily 2 000 Kč a další výdaje 3 410 Kč, bylo tvrzeno, že má vlastní bydlení.7. Při rozhodování soud zkoumal, zda v daném případě došlo k řádnému a platnému uzavření úvěrové smlouvy. Soud vycházel z rozsudku Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 ve věci C679/18, ve kterém soudní dvůr potvrdil, že harmonizovaná unijní úprava v oblasti spotřebitelských úvěrů ukládá vnitrostátním soudům povinnost zkoumat z moci úřední, zda věřitel před uzavřením smlouvy řádně posoudil schopnost spotřebitele splácet poskytovaný úvěr. V případě porušení této povinnosti soudní dvůr uvedl, že vnitrostátní soudy jsou povinny vyvodit z toho zákonem předvídané důsledky bez dalšího, vnitrostátní úprava, podle níž se sankce uplatní pouze k námitce spotřebitele, je v rozporu s unijním právem spotřebitele.8. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen "o. z."), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.9. Podle § 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie, zároveň navazuje na přímo použitelný předpis Evropské unie a upravuje činnost některých osob oprávněných poskytovat a zprostředkovávat spotřebitelský úvěr, včetně činnosti těchto osob v zahraničí, práva a povinnosti při poskytování a zprostředkování spotřebitelského úvěru a působnost správních orgánů v oblasti poskytování a zprostředkovávání spotřebitelského úvěru.10. Spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.11. Podle téhož zákona se rozumí pro účely zákona posouzením úvěruschopnosti spotřebitele posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr.12. Podle § 75 téhož zákona poskytovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.13. Podle § 86 téhož zákona poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.14. Podle § 87 téhož zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.15. Listinnými důkazy nebylo prokázáno, že by společnost , právnická osoba, . řádným způsobem zkoumala a prověřila úvěruschopnost žalované splácet předmětný spotřebitelský úvěr. Nebylo prokázáno, že by provedla šetření v příslušných registrech, společnost neměla doloženo např. že není vedeno exekuční řízení, a vycházela toliko z nízkého příjmu z důchodu či sociální dávky, což bylo nedostatečně doloženo dokladem z neznámého data a výměrou důchodu též z neznámého data, nebyla ověřena absence jiných závazků žalované. Za tohoto stavu přitom chtěla společnost , právnická osoba, . nechat žalovanou zadlužit za nepříliš výhodných podmínek, kdy dluh měl být navýšen o asi 85 % původní částky po pouhých čtrnácti měsících. Za dané situace nebylo možno vycházet převážně z prohlášení žalované a bylo nutno objektivně, konkrétně doložit příjmové i výdajové poměry žalované a její celkovou situaci. Jelikož se tak dle provedeného dokazování nestalo, společnost , právnická osoba, . postupovala v rozporu se svými povinnostmi. V daném případě tedy soud dospěl k závěru, že společnost , právnická osoba, . zjevně neposoudila řádně úvěruschopnost žalované a uzavřená smlouva o spotřebitelském úvěru je tak neplatná.16. Pokud žalobkyně v souvislosti s ověřováním úvěruschopnosti upozornila na rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 31. 7. 2020 č. j. 5 Co 231/2020-97, popř. rozhodnutí Městského soudu v Praze ze dne 9. 3. 2021 č. j. 12 Co 367/2020-170, tato se týkají zcela jiného skutkového stavu, kdy v probíhajícím řízení nebyly nijak doložené výdaje žalované, nebyla doložena její lustrace a jsou i dány pochybnosti o řádném doložení příjmu žalované, resp. jeho charakteru (tj. zda se jednalo pouze o starobní důchod, popř. zda údaj o příjmu žalované v nějakém rozsahu zahrnoval i sociální dávky, popř. jaké; nebylo ani doloženo, z jaké doby pochází listiny, které měly doložit příjem žalované, a zda vůbec byly aktuální). Argumentace použitá v těchto rozhodnutích nemá pro projednávanou věc význam.17. Dle § 2991 odstavec 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.18. Je prokázáno, že žalované byla dne 17. 11. 2020 poskytnuta částka ve výši 41 000 Kč, které představovalo bezdůvodné obohacení. Jelikož však žalovaná na tuto částku následně zaplatila částku podstatně vyšší, celý její dluh zanikl splněním. Proto byla žaloba zcela zamítnuta.19. O nákladech řízení by bylo rozhodnuto dle § 142 odstavec 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) tak, že by soud přiznal procesně úspěšné žalované náhradu nákladů řízení. Jelikož jí však žádné náklady řízení nevznikly, rozhodl soud tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.