21 C 327/2023-59 — Okresní soud ve Znojmě

1. Návrhem doručeným soudu dne 26. 9. 2023 se žalobkyně po jeho částečném zpětvzetí domáhá zaplacení dlužné částky 19 311,04 Kč s příslušenstvím. K odůvodnění uvedla, že právní předchůdce žalobkyně společnost , právnická osoba, . uzavřel s žalovanou dne 13. 3. 2021 smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na základě níž byla žalované poskytnuta částka 27 000 Kč v den podpisu smlouvy, splatná spolu s navýšením do 13. 8. 2022. Žalovaná na svůj dluh uhradila toliko 17 324 Kč. Je žádáno o zaplacení částky čerpané jistiny ve výši 19 311,04 Kč a zákonného úroku z prodlení z této částky ve výši 15 % ročně od 4. 2. 2023 do zaplacení, jakož i zaplacení kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 1 230,09 Kč za dobu od 14. 8. 2022 do 16. 1. 2023 počítaného z jistiny ve výši 19 311,04 Kč v sazbě 15 % ročně a o zaplacení částky 265 Kč coby poplatku za vymáhání pohledávky, a to zaslání dopisu ze dne 16. 3. 2023 v částce 48 Kč a osobní návštěvě ze dne 20. 3. 2023 v částce 217 Kč.2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila a k nařízenému jednání soudu se bez omluvy nedostavila, proto soud ve věci rozhodoval jen na základě skutkových tvrzení žalobkyně a na základě ní předložených důkazů., právnická osoba, předložené smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, a přiloženého formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru soud zjistil, že mezi společností , právnická osoba, . a žalovanou byla dne 13. 3. 2021 uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, z obsahu plyne, že žalované byly poskytnuty finanční prostředky ve výši 27 000 Kč. Žalovaná se zavázala uhradit jistinu spolu s poplatkem výši 29 457 Kč v sedmnácti měsíčních splátkách po 3 321 Kč. Zápůjční úroková sazby byla sjednána 15 % ročně.4. Z rámcové smlouvy o postoupení, jejího dodatku a dílčí smlouvy o postoupení pohledávek, potvrzení o úhradě za postoupení a oznámením společnosti , právnická osoba, . o postoupení pohledávky ze dne 9. 2. 2023 bylo prokázáno postoupení žalovaného nároku společností , právnická osoba, . na žalobkyni a oznámení této skutečnosti žalované.5. Z žádosti o úvěr ze dne 13. 3. 2021 bylo zjištěno, že před uzavřením úvěrové smlouvy žalovaná prohlásila, že je invalidní důchodce, její tvrzený příjem, ověřený výměrou důchodu neznámého data, činil 13 152 Kč, což zahrnuje jak důchod, tak i případné sociální dávky neznámého druhu a výše, má bydlet v nájmu, její výdaje na bydlení a energie měly činit pouhých 3 000 Kč, což samo o sobě vzbuzuje pochybnosti o správnosti takového údaje, její výdaje za dopravu, jídlo a osobní náklady měly činit 3 860 Kč, její výdaje na stávající půjčky měly činit 4 284 Kč měsíčně, její výdaje tak celkem měly činit 11 144 Kč a použitelný příjem měl činit 2 008 Kč.6. Při rozhodování soud zkoumal, zda v daném případě došlo k řádnému a platnému uzavření úvěrové smlouvy. Soud vycházel z rozsudku Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 ve věci C679/18, ve kterém soudní dvůr potvrdil, že harmonizovaná unijní úprava v oblasti spotřebitelských úvěrů ukládá vnitrostátním soudům povinnost zkoumat z moci úřední, zda věřitel před uzavřením smlouvy řádně posoudil schopnost spotřebitele splácet poskytovaný úvěr. V případě porušení této povinnosti soudní dvůr uvedl, že vnitrostátní soudy jsou povinny vyvodit z toho zákonem předvídané důsledky bez dalšího, vnitrostátní úprava, podle níž se sankce uplatní pouze k námitce spotřebitele, je v rozporu s unijním právem spotřebitele.7. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen "o. z."), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.8. Podle § 1 zákona č. 257/2016 Sb., o . spotřebitelském úvěru, tento zákon zapracovává příslušné předpisy , právnická osoba, , zároveň navazuje na přímo použitelný předpis , právnická osoba, a upravuje činnost některých osob oprávněných poskytovat a zprostředkovávat spotřebitelský úvěr, včetně činnosti těchto osob v zahraničí, práva a povinnosti při poskytování a zprostředkování spotřebitelského úvěru a působnost správních orgánů v oblasti poskytování a zprostředkovávání spotřebitelského úvěru.9. Spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.10. Podle téhož zákona se rozumí pro účely zákona posouzením úvěruschopnosti spotřebitele posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr.11. Podle § 75 téhož zákona poskytovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.12. Podle § 86 téhož zákona poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.13. Podle § 87 téhož zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.14. Listinnými důkazy nebylo prokázáno, že by společnost , právnická osoba, . řádným způsobem zkoumala a prověřila úvěruschopnost žalované splácet předmětný spotřebitelský úvěr, kdy nebyly nijak ověřeny výdaje žalované, její příjem též nebyl řádně ověřen, nebyly přiměřeně ověřeny dluhy žalované, ani to, zda bylo vedeno insolvenční či exekuční řízení, a dokonce použitelný příjem dle prohlášení žalované byl nižší, než následně sjednané splátky úvěru. V daném případě tedy soud dospěl k jednoznačnému závěru, že společnost , právnická osoba, . zjevně neposoudila řádně úvěruschopnost žalované a uzavřená smlouva o spotřebitelském úvěru je tak neplatná.15. Dle § 2991 odstavec 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.16. Je nesporné, že žalované byla dne 13. 3. 2021 poskytnuta částka ve výši 27 000 Kč, na kterou i dle tvrzení žalobkyně bylo splaceno 17 324 Kč. Rozdíl tak činí částku 9 676 Kč, kdy tato částka představuje bezdůvodné obohacení na straně žalované, kdy došlo k postoupení dané pohledávky na žalobkyni. Proto soud vyhověl pouze v rozsahu rozdílu poskytnutého úvěru a již splacené částky, tedy ve výši 9 676 Kč, z titulu bezdůvodného obohacení žalované.17. Soud zkoumal splatnost této částky dle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru. Z provedeného dokazování se k době přiměřené možnostem žalované vrátit zaplacenou jistinu podává, že dne 13. 3. 2021 disponovala částkou 27 000 Kč. Použití půjčené jistiny nebylo nijak doloženo, toto nebylo ani účastníky tvrzeno. Z provedeného dokazování, které je vymezeno charakterem daného civilního řízení jako řízení sporného, tak vyplývá, že bylo v silách žalované vrátit 9 676 Kč do požadované doby 13. 8. 2022, tj. poté, co je měla prokazatelně k dispozici.18. Nesplacením dluhu se žalovaná dostala do prodlení. Příslušenstvím pohledávky je úrok z prodlení z částky 9 373 Kč ve smyslu ustanovení § 1970 o. z., když jeho výši 15 % ročně stanoví nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterou soud částečně kapitalizoval za dobu od 14. 8. 2022 do 16. 1. 2023.19. Žalobkyně se dále domáhala zaplacení poplatků, jistiny převyšující rozdíl mezi výši poskytnutých finančních prostředků a vrácenou částkou a částečně kapitalizovaných úroků z prodlení z této částky, jak je uvedeno shora. S ohledem na skutečnost, že nebyla řádně uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, ze kterého tyto nároky vyplývaly, byla žaloba v této části jako nedůvodná zamítnuta.20. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odstavec 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), kdy měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. S ohledem na celkový výsledek řízení, který odpovídá obdobné míře úspěchu a neúspěchu obou účastníků, rozhodl soud, že žádný z nich nemá právo na náhradu nákladů řízení.