21 C 40/2024-73 — Okresní soud ve Znojmě

1. Návrhem doručeným soudu dne 27. 11. 2023 se žalobkyně domáhá zaplacení dlužné částky 120 619,72 Kč s příslušenstvím. K odůvodnění uvedla, že s žalovaným dne 14. 10. 2021 uzavřela smlouvu o revolvingovém úvěru č. , hodnota, na částku ve výši 120 000 Kč, podle které měl žalovaný jistinu s poplatky a úroky splatit měsíčními splátkami do každého 20. dne v měsíci. Žalobkyně žádá o zaplacení dlužné, čerpané jistiny ve výši 118 519,72 Kč, poplatku na nákladech za vymáhání 600 Kč dle bodu 7.1 smlouvy dle předloženého předpisu nákladů, smluvní pokuty 1 500 Kč dle 7. 1 úvěrových podmínek, dále kapitalizovaného úroku ve výši 22 895,09 Kč vzniklých sazbou 27,88 % ročně za dobu od 25. 8. 2023 do 27. 11. 2023 z částky 118 519,72 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 4 005,77 Kč za dobu vzniklého sazbou 15 % ročně za dobu od 8. 9. 2023 do 27. 11. 2023 z dlužné jistiny, poplatku a smluvní pokuty, dále úroku ve výši 15 % ročně za dobu od 28. 11. 2023 do zaplacení z částky jistiny 118 519,72 Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně za dobu od 28. 11. 2023 do zaplacení z částky 120 619,72 Kč.2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil a k nařízenému jednání soudu se bez omluvy nedostavil, proto soud ve věci rozhodoval jen na základě skutkových tvrzení žalobkyně a na základě jím předložených důkazů.3. Z předložené smlouvy o spotřebitelském revolvingovém úvěru č. , hodnota, a úvěrových podmínek, které jsou její součástí, soud zjistil, že mezi účastníky byla dne 14. 10. 2021 uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, z obsahu plyne, že žalovanému byl poskytnut úvěr ve výši 120 000 Kč, byl sjednán úrok ve výši 27,88 % ročně, RPSN 31,73 % ročně, jako jeho bydliště byly označeny , adresa, .4. Z výpisu čerpání z č. l. 17 – 18 vyplynulo, že žalovaný na daný úvěr čerpal celkem 129 800 Kč s posledním případem čerpání 21. 11. 2022, a žalobkyni vrátil 61 104 Kč.5. Z posouzení úvěruschopnosti z č. l. 41 vyplynulo, že žalobkyně při poskytnutí úvěru vycházela z toho, že žalovaný je ženatý, bydlí u rodičů, má jedno dítě, jeho příjem je 42 000 Kč ze zaměstnání, tvrzený příjem ostatních členů domácnosti je 40 000 Kč, tvrzené měsíční výdaje domácnosti měly činit 10 000 Kč, kdy byla provedena lustrace žalovaného v systému SOLUS, NRKI, JAP-PUJCKA, ISIR, CEE a u MVCR a byl učiněn závěr o schopnosti žalovaného k plnění jeho závazků, kdy dle úvěrové zprávy z č. l. 62 -65 došlo i k posuzování úvěrů, které měl žalovaný v minulosti. Z výplatních pásek rakouského zaměstnavatele z č. l. 56 – 58 vyplynul čistý příjem žalovaného za září 2021 ve výši 1 842,23 EUR, za srpen 2021 v výši 1 825,40 EUR, za červen 2021 ve výši 1 791,62 EUR (tj. zhruba v částce tvrzeného příjmu okolo 42 000 Kč), k čemuž též byla předložena pracovní smlouva z č. l. 59 – 61 s uvedením pracoviště v rakouském Korneuburgu.6. Z výpisu z běžného účtu žalovaného č. , č. účtu, z č. l. 50-55 za dobu července až září 2021, který zachycuje kromě příjmů i výdaje, však vyplývá, že žalobkyně musela vycházet z toho, že v rámci snahy o získání úvěru žalovaný s velkou pravděpodobností uvádí nepravdivé informace, když uvedl, že výdaje domácnosti mají činit 10 000 Kč, ačkoli pouze na nájem hradí 13 500 Kč, žalobkyně si tak nemohla vyhodnotit jakékoli informace od žalovaného jako bez dalšího věrohodné, a to nejen o jeho podhodnocených výdajích, ale i jeho rodinné situaci, ale též i zejm. naprosto nedoloženého ostatního příjmu domácnosti. Z obsahu těchto bankovních výpisů současně vyplynulo, že doložené příjmy žalovaného výplatními páskami přesahovaly jeho doložené pravidelné příjmy v každém ze tří měsíců, které byly zasílány trvalými příkazy či kterými byly spláceny úvěry (tj. za září 2021, tj. za měsíc předcházející poskytnutí úvěru, se jednalo o výdaje placené trvalými příkazy celkem v částce okolo 51 000 Kč, kdy žalovaný též musel k tomu hradit výdaje na stravu, na výživné či případně i za dopravu do práce z jeho bydliště v Rakousku do bydliště v České republice a bylo tak nutno usuzovat na jeho další pravidelné výdaje v řádu i mnoha tisíc korun). Současně i z daných výpisů vyplynulo, že žalovaný se systematicky zadlužuje, kdy má k září 2021 již pět aktuálně splácených úvěrů a usiluje o šestý, tentokrát již nikoli u bankovní instituce, a že je tak s přihlédnutím k pravidelným výdajům žalovaného obsažených v bankovních výpisem objektivně dána obava, že žalovaný není s to zvládat svou zhoršující se finanční situaci. Přesto žalobkyně poskytla žalovanému další úvěr.7. Při rozhodování soud zkoumal, zda v daném případě došlo k řádnému a platnému uzavření úvěrové smlouvy. Soud vycházel z rozsudku Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 ve věci C679/18, ve kterém soudní dvůr potvrdil, že harmonizovaná unijní úprava v oblasti spotřebitelských úvěrů ukládá vnitrostátním soudům povinnost zkoumat z moci úřední, zda věřitel před uzavřením smlouvy řádně posoudil schopnost spotřebitele splácet poskytovaný úvěr. V případě porušení této povinnosti soudní dvůr uvedl, že vnitrostátní soudy jsou povinny vyvodit z toho zákonem předvídané důsledky bez dalšího, vnitrostátní úprava, podle níž se sankce uplatní pouze k námitce spotřebitele, je v rozporu s unijním právem spotřebitele.8. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.9. Podle § 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, tento zákon zapracovává příslušné předpisy , právnická osoba, , zároveň navazuje na přímo použitelný předpis Evropské unie a upravuje činnost některých osob oprávněných poskytovat a zprostředkovávat spotřebitelský úvěr, včetně činnosti těchto osob v zahraničí, práva a povinnosti při poskytování a zprostředkování spotřebitelského úvěru a působnost správních orgánů v oblasti poskytování a zprostředkovávání spotřebitelského úvěru.10. Spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.11. Podle téhož zákona se rozumí pro účely zákona posouzením úvěruschopnosti spotřebitele posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr.12. Podle § 75 téhož zákona poskytovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.13. Podle § 86 téhož zákona poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.14. Podle § 87 téhož zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.15. Z listinných důkazů nebylo prokázáno, že by žalobkyně řádným způsobem zkoumala a prověřila úvěruschopnost žalovaného splácet předmětný spotřebitelský úvěr, jak je uvedeno výše, zejm. v bodu 5. Povinnost posoudit úvěruschopnost je objektivní, v daném případě soud dospěl k závěru, že žalobkyně neposoudila řádně úvěruschopnost žalovaného a uzavřená smlouva o spotřebitelském úvěru je tak neplatná.16. Dle § 2991 odstavec 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.17. Žalovanému byla poskytnuta postupně částka ve výši 129 800 Kč, na kterou bylo vráceno 61 104 Kč. Rozdíl mezi těmito částkami, tj. 68 696 Kč, představuje bezdůvodné obohacení na straně žalovaného. Proto soud vyhověl pouze v tomto rozsahu z titulu bezdůvodného obohacení žalovaného.18. Soud zkoumal splatnost této částky dle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru. Z provedeného dokazování se k době přiměřené možnostem žalovaného vrátit zaplacenou jistinu podává, že disponoval mj. žalovanou částkou. Použití půjčené jistiny nebylo nijak doloženo, toto nebylo ani účastníky tvrzeno. Z provedeného dokazování, které je vymezeno charakterem daného civilního řízení jako řízení sporného, tak vyplývá, že bylo v silách žalovaného vrátit uvedenou částku do požadované doby 7. 9. 2023.19. Nesplacením dluhu se žalovaný dostal do prodlení. Příslušenstvím pohledávky je úrok z prodlení ve smyslu ustanovení § 1970 o. z., když jeho výši stanoví nařízení vlády č. 351/2013 Sb., který soud částečně kapitalizoval za požadované období od 8. 9. 2023 do 27. 11. 2023 z přiznané částky 68 696 Kč v sazbě 15 % ročně.20. Ž